Planet of Shades
Vývojář: Miroslav Fídler & František Fuka
Vydavatel: Cybexlab Software
Vydáno 1986 pro ZX Spectrum
Žánr: Arkáda
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno
Po několika jednodušších hrách se konečně zase dostáváme k něčemu propracovanějšímu a opět v tom má prsty Miroslav Fídler, který si tentokrát zavolal na pomoc Františka Fuku. Ten mu do hry udělal podařenou hudbu (úvodní melodie je velmi chytlavá) a něco málo grafiky.
Na "Planetě stínů" ovládáme malý bojový letoun, který umí střílet dopředu a vrhat bomby. Cílem je zničit 20 základen, což bohužel není nikde řečeno a musíme si to domyslet sami. V cestě nám stojí nepřátelé, kterým je nutné se vyhnout, nebo je zničit.
Na obrázku výše můžete vidět několik ukazatelů. Pokud to vezmeme zleva, tak jsou to počet životů, energie (ubývá při kontaktu s nepřáteli), palivo (je nutné pokud chcete letět vzhůru, pohyb do stran je neomezený), počet střel, počet bomb, počet zbývajících základen a uplynulý čas.
Klíčový je počet bomb, protože jedině s nimi můžete základny ničit. Od začátku nemáte ani jednu bombu a je nutné svět řádně prozkoumat a nějaké najít. Jejich počet je omezený - i když jich je k nalezení o 5 více, než je základen, musíte si dávat pořádně záležet, aby se s nimi neplýtvalo. Kromě bomb můžete nalézt i další zásoby jako je palivo, další střely, atd.
Ovládání je trochu krkolomné, ale dá se na to zvyknout. Konkrétně na klávesnici je to "N" pro pohyb doleva, "M" doprava, "O" nahoru, "K" střílení, "B" svržení bomby, "H" zastavení času. Ano, zastavení času bylo pro mě velmi důležité, protože nepřátelé jsou velice rychlí, až hyperaktivní a během vteřiny můžete přijít o všechnu energii. Po vkročení do každé nové obrazovky jsem tedy hru hned zastavil, abych si mohl rozmyslet postup. Žádné omezení, ani penalizace za to není.
Hra je "openworld", obsahuje tedy řadu navzájem pospojovaných obrazovek, do kterých se můžete dle libosti vracet. Dohromady tvoří středně rozsáhlý svět, jenž si můžete prohlédnout na mapě celé hry výše. Najdeme zde i tajné průchody, které nejsou vidět, dokud jimi neprojdete a také spoustu odkazů na Daniela Dočekala, což byl prý "nepříliš oblíbený Fídlerův starší kolega ze Svazarmu" (zdroj).
Dočekal je tady opravdu všude, ale jeho hlavy alespoň slouží jako dobrý orientační bod. Trošku mi vadilo, že některé obrazovky byly úplně prázdné a nevyužité a základny byly rozmístěné dost nerovnoměrně. Často jsem tedy velký kus herního světa během pár vteřin proletěl a už se tam nevrátil.
Už jsem zmiňoval, že nepřátelé jsou velice rychlí a nepříjemní. V minulé hře od Fídlera (Firewolf) jsem měl problém, že jsem okamžitě zemřel a to stejné je i tady - hned na začátku hry se přímo na mé pozici objevil nepřítel a během vteřiny mě zabil. Opravdu mi vadí, když se na začátku nemůžu chvíli rozkoukávat. Každopádně nepřátel je několik druhů - někteří stojí na místě, někteří se pohybují ze strany na stranu a ti nejvíc nepříjemní jdou přímo po hráči. Pokud se tak stane, jste během vteřiny mrtví. Ocenil bych, kdyby byli nepřátelé pomalejší a bylo více času na vše reagovat.
Poté, co svrhnete bombu na poslední základnu, tak se obrazovka začne rozpadat a po pixelu začerňovat, načež naskočí zhodnocení a gratulace. Zkoušel jsem jaký vliv má časomíra, ale na čase vůbec nezáleží - není tu žádný game-over. Pokud se čas dostane na 100. minutu, tak se začne odpočítávat zase od nuly. Toho jsem také využil a vytvořil rekordní čas dohrání za 1 vteřinu. Kdo mě trumfne?
Jak vidíte, na poslední obrazovce jsme lákání na další hru se jménem "Jet-Story", která opravdu vyšla, ale na tu si budeme muset chvíli počkat a to do roku 1988. Mezitím máme ještě spoustu práce. Mimochodem, na youtube je k nalezení také walkthrough na Planet of Shades kdyby někdo chtěl vidět hru "v pohybu".
Verdikt: Pokud by nepřátelé byli o něco méně hyperaktivní a boje s nimi nebyly tak chaotické, asi bych k hodnocení přidal ještě jednu hvězdičku a to i přes to, že herní svět není moc zajímavý a obsahuje řadu prázdných a nevyužitých obrazovek.
Hodnocení: ***/10
Na "Planetě stínů" ovládáme malý bojový letoun, který umí střílet dopředu a vrhat bomby. Cílem je zničit 20 základen, což bohužel není nikde řečeno a musíme si to domyslet sami. V cestě nám stojí nepřátelé, kterým je nutné se vyhnout, nebo je zničit.
 |
| Na začátku si lze volit mezi několika typy ovládání |
 |
| Začátek hry na povrchu planety. Vlevo je první bomba. |
Na obrázku výše můžete vidět několik ukazatelů. Pokud to vezmeme zleva, tak jsou to počet životů, energie (ubývá při kontaktu s nepřáteli), palivo (je nutné pokud chcete letět vzhůru, pohyb do stran je neomezený), počet střel, počet bomb, počet zbývajících základen a uplynulý čas.
Klíčový je počet bomb, protože jedině s nimi můžete základny ničit. Od začátku nemáte ani jednu bombu a je nutné svět řádně prozkoumat a nějaké najít. Jejich počet je omezený - i když jich je k nalezení o 5 více, než je základen, musíte si dávat pořádně záležet, aby se s nimi neplýtvalo. Kromě bomb můžete nalézt i další zásoby jako je palivo, další střely, atd.
 |
| Každou nalezenou bombu jsem rád uvítal |
Ovládání je trochu krkolomné, ale dá se na to zvyknout. Konkrétně na klávesnici je to "N" pro pohyb doleva, "M" doprava, "O" nahoru, "K" střílení, "B" svržení bomby, "H" zastavení času. Ano, zastavení času bylo pro mě velmi důležité, protože nepřátelé jsou velice rychlí, až hyperaktivní a během vteřiny můžete přijít o všechnu energii. Po vkročení do každé nové obrazovky jsem tedy hru hned zastavil, abych si mohl rozmyslet postup. Žádné omezení, ani penalizace za to není.
 |
| Mapa celé hry; Autor: Zdeněk Nikl |
Hra je "openworld", obsahuje tedy řadu navzájem pospojovaných obrazovek, do kterých se můžete dle libosti vracet. Dohromady tvoří středně rozsáhlý svět, jenž si můžete prohlédnout na mapě celé hry výše. Najdeme zde i tajné průchody, které nejsou vidět, dokud jimi neprojdete a také spoustu odkazů na Daniela Dočekala, což byl prý "nepříliš oblíbený Fídlerův starší kolega ze Svazarmu" (zdroj).
 |
| Dvě hlavy Dočekala a tank stráží další základnu |
 |
| Stěny jsou popsány nápisem "Dočekal je vůl". První případ kyberšikany u nás? |
Dočekal je tady opravdu všude, ale jeho hlavy alespoň slouží jako dobrý orientační bod. Trošku mi vadilo, že některé obrazovky byly úplně prázdné a nevyužité a základny byly rozmístěné dost nerovnoměrně. Často jsem tedy velký kus herního světa během pár vteřin proletěl a už se tam nevrátil.
Už jsem zmiňoval, že nepřátelé jsou velice rychlí a nepříjemní. V minulé hře od Fídlera (Firewolf) jsem měl problém, že jsem okamžitě zemřel a to stejné je i tady - hned na začátku hry se přímo na mé pozici objevil nepřítel a během vteřiny mě zabil. Opravdu mi vadí, když se na začátku nemůžu chvíli rozkoukávat. Každopádně nepřátel je několik druhů - někteří stojí na místě, někteří se pohybují ze strany na stranu a ti nejvíc nepříjemní jdou přímo po hráči. Pokud se tak stane, jste během vteřiny mrtví. Ocenil bych, kdyby byli nepřátelé pomalejší a bylo více času na vše reagovat.
 |
| A do třetice Dočekal |
 |
| Svržení bomby na poslední základnu |
Poté, co svrhnete bombu na poslední základnu, tak se obrazovka začne rozpadat a po pixelu začerňovat, načež naskočí zhodnocení a gratulace. Zkoušel jsem jaký vliv má časomíra, ale na čase vůbec nezáleží - není tu žádný game-over. Pokud se čas dostane na 100. minutu, tak se začne odpočítávat zase od nuly. Toho jsem také využil a vytvořil rekordní čas dohrání za 1 vteřinu. Kdo mě trumfne?
 |
| Vítězství. All your base are belong to us. Za 1 vteřinu. |
Jak vidíte, na poslední obrazovce jsme lákání na další hru se jménem "Jet-Story", která opravdu vyšla, ale na tu si budeme muset chvíli počkat a to do roku 1988. Mezitím máme ještě spoustu práce. Mimochodem, na youtube je k nalezení také walkthrough na Planet of Shades kdyby někdo chtěl vidět hru "v pohybu".
Verdikt: Pokud by nepřátelé byli o něco méně hyperaktivní a boje s nimi nebyly tak chaotické, asi bych k hodnocení přidal ještě jednu hvězdičku a to i přes to, že herní svět není moc zajímavý a obsahuje řadu prázdných a nevyužitých obrazovek.
Hodnocení: ***/10
Žádné komentáře:
Okomentovat