Hra 978: Defender of the Gold (1992)

Defender of the Gold

Vývojář: Petr Mandík

Vydavatel: Mael

Vydáno 1992 pro ZX Spectrum

Žánr: Strategická hra

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Petr Mandík po trilogii adventur Velký Kšeft (1991), Bomba (1991) a Katastrofa (1991) zavítal i do strategických vod, kdy soudě podle názvu se nechal inspirovat známou Amiga hrou Defender of the Crown (1986). Planeta Sool je plná zlata, o které válčí několik vládců. Naším cílem bude samozřejmě všechny porazit, obsadit všechna území a získat kompletní kontrolu nad těžbou. 

V úvodním menu si můžeme přečíst informace, jež obsahují příběh a vysvětlení ukazatelů na mapě, a poté si ještě zvolíme svojí domácí základnu ze čtyř možností, kdy ty se liší pouze svoji polohou. 

Menu

Informace

Vysvětlení ukazatelů

Začátek hry

Hra se odehrává na tahy, kdy každý trvá jeden týden. Na začátku vždy dostaneme hlášení o zbývajícím zlatě (maximum je 255), o týdenním příjmu a době naší vlády. Soutěžíme s dalšími třemi protivníky a každý začíná s jednou základnou. Naše pozice na mapě rozdělené na 13 sektorů je znázorněna pomocí panáčka, jemuž se říká "oddíl". V každém sektoru může být vlajka hráče ovládajícího toto území a v bílém rámečku D(omácí základna), Z(ákladna), nebo nic. Číslo symbolizuje počet postavených zlatých dolů. Např. "D1" je domácí základna s jedním dolem, "2" jsou jen dva doly a "Z9" je území s postavenou základnou a devíti doly. Pokud hráč přijde o svoji domácí základnu, tak pro něho cesta končí. 

Celá hra se ovládá volbami z levého menu, v němž se můžeme pohybovat pomocí joysticku či klávesnice, kdy jsou použity klávesy "A" nahoru, "Z" dolů, "N" doleva, "M" doprava a "X" potvrzení. 

Najdeme tu možnosti:

• Přesun - pohyb s oddílem po mapě. Přesouvat se dá pouze do sousedních sektorů, ale v jednom tahu takto můžeme popojít několikrát. Pokud vejdeme na nepřátelské území, tak to automaticky znamená útok. 
• Převelení - přesouvání lidí (=vojáků) a aut (=tanků) mezi oddílem a daným územím. Typicky přesouváme vojáky po nakoupení z domácí základny do oddílu či naopak z oddílu na dobytá území z důvodu obrany. 
• Nákup - lidí (2 zlaté) či aut (10 zlatých). Vždy se nakupuje pouze do domácí základny a maximum je 255. 
• Stavba - zlatý důl (20 zlatých) - každý přináší za kolo příjem 2 zlaté, nebo základna (30 zlatých). Výhoda základny není úplně jasná, snad jen že na toto území pak musí zaútočit soupeř s alespoň jedním autem. 
• Konec 

Bitva probíhá automaticky

Všechna území už jsou rozebraná a jeden vládce stihl skončit

Ostřelování základny - již jsou v ní dvě díry

Bitvy probíhají automaticky tak, že se porovnají počty lidí a aut, ty začnou pomalu klesat a silnější nakonec vždy vyhraje. Jediné, co můžeme udělat, je dát se na ústup pokud vidíme, že nemáme šanci. Pokud útočíme na základnu, tak nás na začátku čeká ještě malá minihra, kdy s houfnicí ostřelujeme nepřátelskou základnu. Máme vždy pět střel a podržením klávesy "x" volíme sílu, resp. vzdálenost. Pokud se trefíme 5x na jiné místo, tak lze snížit celkový počet nepřátelských vojáků (nikoliv aut) až o třetinu. 

Vždy po našem tahu jsou na řadě ostatní hráči, kdy jejich rozhodnutí vidíme jednoduše v textové formě. Bohužel pokud někdo zaútočí na naše území, tak nevidíme detaily, ale vypíše se pouze výsledek, např. "přišel jsi o území", "odvrácený útok" či v nejhorším případě "dobyta tvá domácí základna". 

Jak už to u osmibitových strategických her bývá, inteligence protivníků není nejlepší a po chvíli se dá přijít na osvědčený způsob, jak hru vyhrát. Nastavení obtížnosti tu chybí. Menší chybkou je, že nepřítel občas dokáže přeskakovat sektory a útočí na naše území v týlu, přičemž by měl mít přístup jen k sousedícím sektorům, takže vytvoření obranné linie je nemožné. 

A sakra!

Totální dominance

Vítězství!

Verdikt: Na poměry osmibitových počítačů slušně zpracovaná strategická hra, která nicméně stále naráží na limity ZX Spectra. Inteligence nepřátel není nejlepší, do bitev se nedá jinak zasahovat a ovládání je trochu krkolomné. Na nějakou dobu, než hráč rozlouskne všechny mechanismy, ale hra zabaví. 

Hodnocení: 4/10

Hra 977: Manic Miner (1994)

Manic Miner

Vývojář: Vít Libovický

Vydavatel: ViLiSoft & Proxima Software

Vydáno 1994 pro DOS / Windows

Žánr: Plošinovka

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Vít Libovický, známý hlavně díky první multiplatformní tuzemské hře Město Robotů (1989) vzal svůj nejstarší počin Manic Miner (1985) z počítačů PMD 85 a předělal ho pro DOS. V obou případech jde tedy o port legendární plošinovky Manic Miner (1983) ze ZX Spectra. 

Jako distributor je uvedena známá Proxima Software, která stála za mnoha komerčními osmibitovými hrami, nicméně nejsou dostupné informace, že by její aktivity zahrnovaly i hry pro DOS, je tedy možné, že šlo jen o vtípek autora. Tomu by nasvědčoval i fakt, že na obrazovce, jež se zobrazí při ukončení programu, je žádost o zaslání 50 Kč na uvedený autorův účet. 

Dostupná je verze 2.1.17, kdy soubory se hrou jsou datovány na přelom let 1993 a 1994. Na úvodní obrazovce se dočkáme malé animace, kdy písmena přiletí z různých směrů a složí název hry zatímco na pozadí pobíhají všechny potvory, jež můžeme potkat. Při delší neaktivitě se pak spustí demo, resp. ukázka prvních 11 úrovní. 

Začátek hry

Kong Beast alias "Král zvířat" opět chybí

Co je tohle za skládačku?

Hra je téměř stejná jako zmíněná verze pro PMD 85, tedy samozřejmě kromě vylepšené barevné grafiky. Stále je tu 20 úrovní a naším cílem je sebrat všechny předměty na obrazovce, čímž se otevře východ, do něhož ještě musíme v časovém limitu (ubývající vzduch) dojít. Ovládání je navolené na kurzorové šipky a mezerníkem skáčeme - je vhodné připomenout, že skoky jsou "na starý způsob" vyřešené tak, že mají pevnou délku a výšku skoku a nelze ve vzduchu zatáčet a dělat další vylomeniny, což samozřejmě zdánlivě jednoduchou úroveň značně komplikuje. 

V dolní části obrazovky ještě vidíme prapodivný ukazatel volné paměti, ikonku počítače znázorňující jeho zatížení a panáčky symbolizující zbývající počet životů, kterých máme na začátku pouze sedm, což je ukrutně málo, protože hra je brutálně obtížná. Ve skutečnosti je ještě těžší než původní verze, protože někteří nepřátelé se pohybují rychleji a naopak postava je pomalejší a i ve vzduchu visí déle jak Michael Jordan, což je nevýhoda, takže naše skoky a načasování musí být ještě o něco přesnější. Také sbírané předměty problikávají a pokud zrovna nejsou vidět, tak je možné je minout, i když "jsme na místě". Ulehčením alespoň je, že propadávající podlahy jsou daleko benevolentnější a máme více času, než se zničí. 

Zmizel i ukazatel skóre, naší odměnou jsou pouze dílky do skládačky, jež se sama dává dohromady mezi úrovněmi a která po dokončení hry vyobrazí nahou ženu. 

Při konci hry následuje klasické rozšlápnutí

Noční můra je zpět

Pokud má postava nohy u sebe, tak jí pavouk při pádu shora zabije

Pokud je má roztažené, tak propadne bez újmy dolů

Co se týče samotných úrovní, tak bohužel opět chybí Kong Beast (Král zvířat) v obou levelech, kde se mají přehazovat páčky, abychom protivníka shodili z plošinky dolů a také odrážející se světelný paprsek v úrovni Sluneční elektrárna. V případě osmibitového počítače PMD 85 se toto zjednodušení ještě dalo pochopit, ale s rozšířenými možnostmi DOSu bych čekal vylepšení, aby se hra alespoň vyrovnala originálu. 

Najdeme tu i menší chybky, kdy například v úrovni Banka musíme vyšplhat do horní části úrovně, abychom sebrali jeden z předmětů a odejít se dá pouze přes posuvný pás směřující doleva, což nevyhnutelně vede k pádu na propadávající se plošinku vedle visícího pavouka. Na tomto místě záleží na stavu animace naší postavy! Pokud máme nohy u sebe, tak během pádu nastane kolize s pavoukem a zemřeme. Je tedy nutné nastavit postavu tak, aby měla nohy roztažené, čímž se neslavnému konci vyhneme. 

Další nepříjemností je, že některé úrovně běží velice pomalu (Vana, Útok telefonů, Dům války). Tyto mají společné větší množství jednoho typu propadávajícího se povrchu, takže se zřejmě jedná o neoptimalizovaný kód. Samozřejmě v emulátoru toto můžeme obejít zvýšením cyklů. 

Pro zajímavost ještě výpis jmen úrovní tak, jak se objevují ve hře v anglické a české verzi, včetně chyb:

Central Cavern - Hlavní Sluj

The Cold Room - Ledový Dům

The Managerie - Manažerie

Abandoned Uranium Working - Opuštěný Uranový Důl

Eugen's Lair - Evženovo Doupě

Processing Plant - Léčka na Nováčky

The Vat - Vana

Miner Willy Meets the Kong Bea(st) - U krále Zvířat

Wacky Amoebatrons - Divoké Améby

The Endorian Forest - Zakázaný Les

Attack of the Mutant Telephone - Útok Mutantních Telefonů

Return of the Alien Kong Beast - Návrat Krále Zvířat

Ore Refinery - Rudný Důl

Skylab Landing Bay - Přistávací Základna

The Bank - Banka

The Sexteenth Cavern - Šestnáctá Sluj

The Warehouse - Dům Války

Amobeatrons Revange - Odplata Améb

Solar Power Generator - Sluneční Elektrárna

The Final Barrier - Poslední Překážka

I v této verzi chybí světelný paprsek

Poslední úroveň

Tak tohle jsme celou dobu skládali!

Verdikt: Hodnotit tuhle hru je složité. Původní Manic Miner byl na svojí dobu přelomový počin a i předělávka na počítače PMD 85 z roku 1985 se dá vzhledem k okolnostem pochválit. Od verze pro DOS z roku 1994 bych ale přeci jen čekal nějaké vylepšení, které tu (kromě barevné grafiky) není. Tři zjednodušené úrovně zůstaly beze změny a ve skutečnosti se hra o něco zhoršila, jelikož je postava pomalejší a skoky ji trvají déle, což zvyšuje obtížnost. Také některé úrovně běží pomalu a kolize nejsou občas vyhodnoceny správně. Proto nakonec hodnotím níže. 

Hodnocení: 3/10

Hra 976: Magnex (1994)

Magnex

Vývojář: Robert Zaborowski

Vydavatel: Excellent Software Company

Vydáno 1994 pro Atari 8-bit

Žánr: Logická hra

Počet hráčů: 1

Stav: Nedokončeno (bug)

Robert Zaborowski kromě několika textovek vytvořil i mnoho logických her jako je Ra (1993), Crix (1993), Bombay (1994), Classic (1994) a další, přičemž právě první jmenovaná je Magnexu v několika ohledech podobná. Např. úrovně jsou rozděleny na dvě části, kdy se obraz přesune jakmile dojdeme k okraji, počet levelů je 16 a najdeme tu podařenou hudbu, která neleze na nervy, protože se přehrává jen mezi úrovněmi.

V menu si můžeme přečíst instrukce, ty jsou ovšem prezentovány na mnoha obrazovkách po velmi malých kouscích a trochu chaoticky, takže je problém je napoprvé pochopit. Bohužel hned v první úrovni jsou všechny mechanismy použity naráz, tudíž je možné, že většina hráčů skončí hned tady na začátku, jelikož nebudou mít trpělivost na vše přijít. 

Instrukce

Začátek hry

Mince je kousek před cílem

"Probíhací" části často zabírají až polovinu úrovně

Cílem je jednoduše dotlačit minci do cíle označeného "hvězdičkou". Klíčovým prvkem jsou pak dva "magnexy" aneb kostičky s pulsujícím obsahem. Jeden je "move" a druhý "destroy". Dále jsou v každé úrovni čtyři magnety, které jsou zpočátku vždy "vybité" a nedá se s nimi otáčet, ale můžeme je právě k těmto magnexům dotlačit a změnit jejich schopnost na "move", čili přisunutím ke zmíněné minci je tato posunuta, nebo "destroy", čímž můžeme ničit některé prvky. Pro lepší přehled je aktuální stav magnetu vypsaný v dolním řádku jako "magnet function". 

Důležité je vědět, že pro "nabití" magnetu musí být tyto natočeny oběma póly k magnexu a zároveň pro získání "destroy" schopnosti musíme nejprve získat "move", což je právě jedna z věcí, která nedává moc smysl. Další matoucí věc je, že většinu prvků jako jsou magnety či krabice můžeme jen strkat, nicméně stiskem FIRE lze i tahat k sobě, ovšem to platí jen pro magnet "destroy". 

Na obrazovkách dále najdeme nepřátele, kteří nereagují na náš pohyb, ale pohybují se po předem daných trasách, klasické neprostupné zdi a poté mnoho prvků, které můžeme magnetem zničit - poškozené zdi, mříže, "vesmír", "pěnu" či hvězdičku. Daleko častěji než poškozené zdi ale ničíme tajné zdi, které vypadají úplně stejně jako ty opravdové, což jak bylo zmíněno může vést k záseku již v první úrovni.

Příjemné je, že tu není žádný časový limit, takže máme dostatek času si vše promyslet. Obtížnost nicméně není příliš vysoko, jen v mnoha úrovních je nutné probíhat těsně kolem nepřátel, což je nepříjemné, jelikož máme pouze tři životy a tyto části často zabírají celou polovinu levelu. 

Vždy po dokončení čtyř úrovní získáme heslo, s nímž se pak na tuto obrazovku můžeme vrátit. 

Hesla do úrovní:

4: LERK, 8: MODO, 12: TEAM

Bohužel zde najdeme bug, kdy 10. level se nedá dohrát - přes poslední lebku je nemožné proběhnout do levé části, jelikož chodba je zřejmě o kousíček delší než měla být. Naštěstí zadávání hesla do úrovní funguje tak, že program kontroluje každou stisknutou klávesu a při chybě zobrazí hlášku, takže se dá slovo do 12. úrovně uhodnout, což jsem také udělal, zbytek 10. a celou 11. úroveň přeskočil a pokračoval dál až na závěrečnou obrazovku. Bohužel si ale (opět) nemůžu hru zapsat jako dokončenou.

Bug v 10. úrovni - tohle nejde proběhnout

V poslední úrovni najdeme nápis "LAST"

Krůček od dokončení

Závěrečná obrazovka

Verdikt: Dobrá logická hra, která je dostatečně zajímavá a zároveň není přehnaně těžká. Negativem jsou nedostatečně jasně popsané mechanismy v instrukcích, což může řadu hráčů odradit již na začátku a bohužel kvůli bugu v 10. úrovni, který znemožňuje hru dohrát, musím hodnocení o něco snížit. 

Hodnocení: 4/10

Hra 975: Letris 2 (1994)

Letris 2

Vývojář: SaiSoft & Alan Petřík (Factor 6)

Vydavatel: SaiSoft & Alan Petřík (Factor 6)

Vydáno 1994 pro ZX Spectrum

Žánr: Puzzle

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Neoficiální pokračování Letris (1991), na kterém se podílela autorská dvojice SaiSoft a Alan Petřík (Dice (1994), Black Man (1994)). Hra se tedy vzdáleně podobá Tetrisu, kdy shora padají písmenka, tentokrát ale nebudeme skládat slova, nýbrž nám bude stačit spojit tři stejná písmena a to pouze vertikálně, nikoliv horizontálně. Jinak řečeno musíme stavět sloupečky. 

Ovládací klávesy vidíme celou dobu na obrazovce, přes "O" a "P" pohybujeme s písmeny do stran, pomocí "Q" a "A" je obracíme (jelikož mohou padat i zrcadlově obrácená, i když samozřejmě jen některá) a stiskem klávesy enter můžeme hru zapauzovat. 

Začátek hry

Písmena mohou padat i zrcadlově obrácená

Bombu je třeba aktivovat položením dalšího písmena

Písmen je více, než kolik máme místa, takže si musíme vybírat a některá odkládat na "odpadní" hromádku. Zde vstupuje do hry další důležitý prvek a to bomba, kterou musíme nejprve umístit a položením dalšího písmena na její vrchní stranu ji následně aktivovat, čímž zničíme vše v daném sloupečku kromě momentálně ovládaného písmena. 

Po levé straně vidíme současné skóre, kdy body získáváme za složení trojice (30 bodů), ale i za prosté umístění libovolného písmene na hrací plochu či za jejich ničení. Ukazatel "triad" signalizuje zbývající počet trojic, které musíme pro dokončení úrovně složit (od 10 do 25) a "level" je číslo současné úrovně. Těch je tu dohromady pouze devět, ale i to naprosto stačí, protože hra je neuvěřitelně stereotypní. Hudba je sice povedená, ale i tak po chvíli omrzí, protože hraje stále dokola. 

Těsně před dokončením hry

Vítězství!

Tabulka nejlepších výkonů

Verdikt: Tahle hra je bohužel velmi stereotypní a nudná a oproti prvnímu dílu jde o krok zpět, tudíž si odnáší i nižší hodnocení. 

Hodnocení: 2/10

Hra 974: Lemris (1994)

Lemris

Vývojář: Jan Zeithaml

Vydavatel: Autotech Software

Vydáno 1994 pro DOS / Windows

Žánr: Puzzle

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Lemris je spojení dvou herních fenoménů a sice Tetrisu (1984) a hry Lemmings (1991). V hlavním menu si zvolíme svoje jméno, což slouží k zapisování získaných bodových výsledků a poté si navolíme "zabíjení" ano/ne (o tom níže), počáteční úroveň, což ovlivňuje rychlost padání kostky, a počáteční počet řádků, kdy se vygeneruje určený počet neúplných řádků, což samozřejmě hru hned zkomplikuje, ale zase získáme hned od začátku slušný bodový základ. 

Začátek hry

Pro lumíky je třeba vytvářet kapsy

Konec hry

Samotná hra je pak v podstatě klasický Tetris až na to, že nám pokaždé po dokončení řádku z "nebe" spadne do hry jeden lumík, který se nám po kostičkách začne procházet a je ohrožen na životě, jelikož ho další kostkou můžeme velice jednoduše rozplácnout. Pokud zmíněnou volbu "zabíjení" nastavíme na "ano", tak za likvidaci nebohých pidižvíků dostáváme bonusové body, což je samozřejmě daleko jednodušší než volba "b", kdy je naopak musíme udržet při životě, jinak se kvůli odečtům naše celkové skóre brzy dostane do mínusu. 

Po levé straně vidíme ukazatele bodů, složených řádků, aktuální obtížností úrovně, následující tvar, statistiky kostiček a ovládací klávesy, kdy můžeme použít kurzorové šipky, případně mezerník a enter. Po pravé straně je náhrobek s ukazatelem počtu zabitých lumíků a obrázek jednoho z nich, který drží v ruce teploměr. Ten signalizuje počet lumíků na obrazovce a jakmile je na maximu, tak již další do hry nepřibývají. V průběhu hry můžeme slyšet i nahrané hlášky od autorů, např. při zabití lumíka či při konci hry. 

Naše skóre se pak zapíše do tabulky nejlepších, kde vidíme dosaženou obtížnostní úroveň, počet složených řádků, zabitých lumíků, stisků kláves a samozřejmě celkové skóre. V menu se pak zobrazuje také jméno nejlepšího hráče, největšího vraha lumíků a ničitele klávesnic. Lepší by bylo tabulky rozdělit, protože dvě zmíněné varianty jsou obtížnostně velmi rozdílné. 

V druhé variantě se kostičky zabarvují krví lumíků

Hra s velkým počtem počátečních řádků

Tabulka nejlepších

Verdikt: Je spojení Tetrisu a Lemmings šílený nápad? V podstatě ano, ale ve finále to docela funguje. Varianta hry, kdy lze lumíky zabíjet není zase tak zajímavá, ale pokud se jim musíme vyhýbat, tak hratelnost najednou dostává nový rozměr. 

Hodnocení: 4/10

Hra 973: Lemon Blues (1994)

Lemon Blues

Vývojář: 59 Productions (Michal Bačík & Ondřej Matějka) 

Vydavatel: CP Verlag

Vydáno 1994 pro Commodore 64

Žánr: Logická hra

Počet hráčů: 1

Stav: Nedokončeno (bug)

Lemon Blues není nic jiného než upravená verze logické hry Eggman (1992). Dané změny byly provedeny v souladu s tím, aby byl produkt vhodnější pro vydání v diskmagu Magic Disk 64 německé společnosti CP Verlag. 

Mechanismy jsou tedy identické - ovládáme tentokráte nikoliv kuře, ale traktor, s nímž musíme spojit dohromady tři nikoliv vejce, ale v tomto případě žluté citrony a to pouze horizontálně či vertikálně, přičemž do nich můžeme jen strkat, načež se zastaví o první překážku. Pomáhat či naopak překážet nám mohou fialové citrony, jež můžeme i rozbít. 

Najdeme tu stále 64 úrovní, přičemž 40 z nich je stejných i stejně číslovaných, 13 je stejných ale s pozměněným pořadím a jen 11 je nových, přičemž většina z těchto jsou jednoduché úrovně na začátku hry. 

Konkrétně:

1-6 nové, 7=14, 8-9 nové, 10=19, 11 nové, 12=29, 13=64, 14=61, 15 nové (bug), 16=40, 17-18 stejné, 19=4, 20-28 stejné, 29=5, 30-37 stejné, 38=10, 39 stejné, 40=6, 41-58 stejné, 59=11, 60 stejné, 61=7, 62 stejné, 63 podobný ale upravený, 64=9

Začátek hry

Kde já jsem tohle heslo už viděl?

Lemons Blues (1994)

Eggman (1992)

Předělána byla i grafika včetně nepřátel, kteří ale mají úplně stejné vzorce chování. Vždy po dokončení osmi úrovní získáme kód, jehož zadáním se můžeme do prošlých úrovní vracet. Tyto kódy jsou identické jako ve zmíněném Eggmanovi. 

Kódy pro místnosti:

1-8: IVANA, 9-16: NINJA, 17-24: ANITA, 25-32: KOHUT, 33-40: VAJCE, 41-48: COLOR, 49-56: HANDS, 57-64: LEAVE

Kromě dokončení všech úrovní je naším cílem i získání co nejvyššího skóre, kdy body získáváme jak za vyřešení levelu, tak za likvidaci nepřátel či ničení fialových citronů. Po ztrátě všech životů si pak svůj výsledek můžeme zapsat do tabulky nejlepších. 

Bohužel hra obsahuje i bug a to konkrétně v nové 15. úrovni, kde byl zřejmě záměr citrony spojit uprostřed, nicméně kvůli přebývající zdi nad pravým žlutým citronem není s tímto možné hýbat. Jediným řešením je použít zmíněné kódy a přeskočit na následující úroveň, což ale bohužel vede k vynulování skóre a v podstatě tedy musím hru zapsat jako nedokončenou. 

Další zvláštností je nová 63. úroveň, kde najdeme podivné nepřátele, jejichž grafika se jakoby rozpadá. Těžko věřit tomu, že šlo o záměr autora, takže to je zřejmě další bug. 

Po dokončení poslední úrovně se zobrazí prosté "game over" a se zachovalým skóre se začne znovu od začátku.

Nedohratelná 15. úroveň

63. s podivnými nepřáteli

Poslední úroveň

Zápis do tabulky nejlepších

Verdikt: Upravená verze hry Eggman (1992) pro vydání v diskmagu. Najdeme tu novou grafiku a několik nových úrovní. Bohužel kvůli bugu se jedna z nich nedá dokončit. Negativem zůstávají až příliš agresivní a otravní nepřátelé. 

Hodnocení: 5/10