pondělí 30. prosince 2019

Hra 392: Belegost (1990)


Belegost
Vývojář: Miroslav Fídler & František Fuka & Tomáš Rylek & A. C. R.
Vydavatel: Cybexlab Software & Fuxoft & T. R. C. (Golden Triangle)
Vydáno 1990 pro Atari ST
Žánr: Textová adventura
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Miroslav Fídler si po ZX Spectru pořídil nový stroj v podobě Atari ST a není překvapivé, že se na něj rozhodl vytvořit nějakou hru. Nevymýšlel ale nic nového a místo toho přepracoval svoji textovku ze Spectra Belegost (1989). Hra se dá mimochodem spustit pouze na monochromatickém displeji, který má vyšší rozlišení než ten barevný. 

Logo Golden Triangle
Začátek hry
Rýmované nápovědy

I když je hra v podstatě stejná jako verze pro Spectrum, najdeme tu přeci jen pár podstatných rozdílů. Ten hlavní je, že se hra ovládá výhradně myší, což znatelně zvyšuje komfort. Ovládací ikonky jsou uspořádané více logicky a pár jich zmizelo - třeba ta pro nastavení ovládacích kláves, protože prostě již není potřeba. Stejně tak tu není ikonka pro zapnutí / vypnutí hudby - ta hraje jen na začátku a na konci hry, což kvituji s povděkem. Sice jde o povedený kousek, ale poslouchat ji ve smyčce po celou dobu hry není příjemné. 

Dále přibyl běžící text na úvodní obrazovce, který obsahuje i popis příběhu, jenž se ve Spectrum verzi vyvolával stisknutím klávesy "I". Ten je také trochu přeformulován, stejně jako jsou lehce upraveny a doplněny rýmované nápovědy, jež jsou o něco méně kryptické. Poslední viditelnou změnou je odlišný font písma. 

Bez zlaté mouchy to nepůjde
Skřet mě opět dostal
Vítězství !

Verdikt: Díky pár vylepšením je tato verze ještě o něco lepší jak ta původní ze ZX Spectra.
Hodnocení: 5/10

sobota 28. prosince 2019

Hra 391: ATP Tour Simulator (1990)


ATP Tour Simulator
Vývojář: Jiří Fencl (Madmax)
Vydavatel: Proxima Software
Vydáno 1990 pro ZX Spectrum
Žánr: Sportovní
Počet hráčů: 1 - 2
Stav: Dokončeno

Sportovních "manažerů" na osmibitech bohužel moc nevyšlo, jediným zástupcem byl zatím Fotbalový Trenér (1988). V ATP Tour simulátoru se ujmeme tenisty, jehož si můžeme libovolně pojmenovat (v mém případě jsem zvolil jméno Srba Djokoviče) a pak se již vrhneme do víru profesionálního mužského tenisu pod záštitou organizace ATP, kdy naším cílem bude dostat se na vrchol žebříčku.

Zpočátku si zvolíme počet hráčů (jeden či dva, kdy v případě druhé možnosti se hráči prostě střídají po každém tahu), obtížnost (1-9, kdy 9 je nejtěžší), značku tenisových raket a jméno sponzora. Poslední dvě volby pravděpodobně mají jen kosmetický vliv a je úplně jedno, co zvolíme. Poté již může začít první rok naší kariéry.

Volba značky tenisové rakety
Vyjednávání reklamní smlouvy se sponzory
Mám před sebou spoustu práce

Na obrazovce tréningu hráče vidíme jeho přehled - jméno, nejlepší a aktuální umístění v žebříčku ATP, značku raket, jméno sponzora, výhry na turnajích, peněžní hotovost, náklady, povrch příštího turnaje a také počet zbývajících tréningových jednotek. Ty můžeme použít na zlepšení některých schopností, které jsou rozděleny do tří kategorií - herní dovednosti (základní údery, servis, voleje), fyzická kondice (rychlost, vytrvalost, obratnost a síla) a speciální příprava (taktika, zdraví). 

Pokud chceme v zápasech uspět, tak se samozřejmě musíme znatelně zlepšit. Každá utracená tréningová jednotka nás stojí $100 a přinese nám jeden bod do některé z vlastností. Po každém zápase úroveň našich schopností navíc klesá, takže musíme trénovat pravidelně.

Herní menu
Volba taktiky
Kanady jsou zajímavá volba, ale k úspěchu nám příliš nepomohou

Celkem nás během roku čeká 26 turnajů po celém světě, kdy přítomná je jak Praha, tak i slavné grandslamy ve Wimbledonu či US Open. Ty úplně první turnaje nemá ani cenu hrát a je lepší se soustředit na tréning. Jakmile se ale dostatečně zlepšíme, můžeme se sebevědomě přihlásit do prvních zápasů.

Každý turnaj se hraje na jednom z povrchů (antuka, "hard", či tráva), podle něhož je třeba přizpůsobit svoji obuv a taktiku. Důsledky těchto voleb jsou trochu nejasné a hráči, co se v tenisu úplně nevyznají, mohou jen hádat a vypozorovat, že třeba na tvrdý povrch je ideální hladká podrážka a agresivní útočná hra na síti. Ani ideální volba ale nestačí, dále je nutné mít i trochu štěstí na následný los.

Zápasy samotné pak probíhají automaticky - pouze sledujeme náhodně generované výsledky jednotlivých setů a modlíme se, abychom se dostali až do finále. Zároveň sledujeme i všechny ostatní zápasy (a to i když se do turnaje nepřihlásíme), což může být někdy pořádně zdlouhavé a nudné.

V reálu by sázení na vlastní zápas asi úplně neprošlo
Porazil jsem ve finále i Ivana Lendla
Tohle už vypadá o hodně lépe

Zajímavé je, že si můžeme před turnajem i vsadit peníze na celkového vítěze a tím si něco málo přivydělat. Peníze jsou ale problém jen na úplném začátku, poté už jen řešíme, jak vyšplhat v žebříčku na nejvyšší místa, což se zdá občas přes všechnu snahu nemožné. 

Zápolíme totiž s tehdejšími top tenisty, jmenovitě tu je třeba Agassi, Becker, Sampras či naši tenisté Ivan Lendl a Petr Korda. Zjistil jsem, že klíčové je vyhrávat velké turnaje, do kterých se ale přihlašují ti nejlepší hráči. Ti menší turnaje je lepší přeskakovat a využívat získaný čas na tréningy. 

Hra bohužel obsahuje i bugy, kdy mi občas náhodně zamrzla. Titěrné písmo také není moc příjemné, při hraní v emulátoru to ale zase takový problém není. Za dohrání hry považuji udržení prvního místa na konci sezony, hráč nicméně může pokračovat i do dalšího roku. 


Držím v žebříku první místo
Vítězství !

Verdikt: Zajímavý pokus o tenisový manažer, nicméně uvítal bych větší transparentnost ohledně důsledků jednotlivých rozhodnutí. Také by se hodilo snížit občasnou zdlouhavost hry například přeskočením turnajů, jichž se neúčastníme.
Hodnocení: 4/10

čtvrtek 26. prosince 2019

Hra 390: Atomix (1990)


Atomix
Vývojář: Scorpion (Patrik Rak & Milan Matoušek & František Fuka)
Vydavatel: Proxima Software, od roku 1991 Ultrasoft
Vydáno 1990 pro ZX Spectrum
Žánr: Logická hra
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Atomix má na svědomí skupina zvaná Scorpion, která se skládala z P. Raka (program), M. Matouška (grafika) a F. Fuky (hudba). Právě posledně jmenovaný již v té době vlastnil počítač Amiga a hrál na něm stejnojmennou hru, která se mu líbila, a tak Patriku Rakovi navrhl, ať ji s drobnými změnami předělá na ZX Spectrum. Práce byly dokončeny v prosinci 1990. 

Cílem hry je pomocí přesouvání atomů rozesetých po obrazovce složit danou molekulu. Potíž je v tom, že nemůžeme s atomy hýbat libovolně, ale pomocí kurzoru pouze určíme jakým směrem s nimi chceme pohybovat, načež se atom rozjede a zastaví se na první překážce. Tím nám z toho vzniká občas poměrně zapeklitá logická hra.

Menu
Nastavení vlastních kláves
První úroveň
Vzor molekuly, kterou máme poskládat v 6. úrovni

V menu hry si můžeme zvolit ovládání, kdy si lze nastavit i vlastní ovládací klávesy. Stačí nám čtyři směrové pro ovládání kurzoru a dále "info", což zobrazí molekulu, kterou máme poskládat. Pokud chceme pohnout s atomem, musíme nad něj nejprve přesunout kurzor a poté zmáčknout tlačítko "střela" společně s požadovaným směrem. Ovládání je tedy v rámci možností řešeno dobře, ale dnes už je trochu nepohodlné. 

Doprovázet nás pak bude hudba právě od zmíněného Fuky, nicméně abychom ji slyšeli, tak je třeba mít Spectrum model 128k, případně ve Spectru 48k mít přídavný interface s AY čipem.

Skládání složitější molekuly
Jedna z těch zajímavějších úrovní
Konečně jsem dostal atomy na jedno místo, teď je jen složit

Stejně jako u množství dalších her, i tuto začala po nějaké době komerčně distribuovat společnost Ultrasoft a to s několika změnami. Ta nejpodstatnější je, že přibylo počítadlo skóre a také časový limit, kdy na spodní části obrazovky vidíme "bonus", jenž postupně ubývá. Pokud se nám podaří úroveň dokončit, zbylý bonus se nás přičte do skóre a pokračujeme dál. Problém ale je, že pokud bonus klesne na nulu, tak hra končí a musíme začínat od první úrovně, což hru diametrálně mění a z mého pohledu spíše k horšímu, protože limit je poměrně nekompromisní.

Další změnou je, že byl smazán běžící text ze spodní části obrazovky, kde autor opravdu obsáhlým textem pozdravil snad každého, koho znal. A poslední podstatnou změnou je, že požadovaná molekula, kterou máme složit, se zobrazuje vždy na začátku každé úrovně a ne až po stisknutí klávesy během hry. A to dává daleko větší smysl.

Jedna z těch těžších úrovní
Tohle byla také fuška
Závěrečná úroveň byla poměrně jednoduchá

Obtížnost není překvapivě příliš vysoká a jakmile člověk pochopí zákonitosti hry, tak se dá všech 30 úrovní bez problémů dohrát (mluvím tedy o verzi bez časového limitu). Klíčové je vybrat si hned na začátku správné místo, kde molekulu začít stavět - v některých úrovních ani není na výběr a molekula se vejde jen tak tak, na políčko přesně. Zajímavé jsou i úrovně s kostičkami, které se dají po několika nárazech rozbít, čímž osvobodíme potřebné atomy.

K cíli se také dá dojít několika způsoby, není zde pouze jedno řešení, což jsem si potvrdil při sledování videa, kdy Pavero skládal často na jiném místě a úplně jiným způsobem, než já. Po dokončení poslední úrovně se zobrazí gratulační obrazovka a v Ultrasoft verzi se můžeme také zapsat do tabulky nejlepších výsledků. O rok později vyšlo také přímé pokračování, které je údajně daleko obtížnější, takže už se těším, až na něj přijde řada.

Zase tak těžké to nebylo
Zápis dosaženého skóre
Tabulka nejlepších výsledků

Verdikt: Povedená logická hra, která obstojí i dnes. Vlastně jedinou překážkou by mohlo být již trochu nepohodlné ovládání, ale na to se dá zvyknout. Na výběr je navíc ze dvou možností - buď původní verze bez časového limitu, nebo pozdější obtížnější verze s časovým limitem.
Hodnocení: 5/10

čtvrtek 19. prosince 2019

Hra 389: Arkarum (1990)


Arkarum
Vývojář: Rudolf Priečinský (Rumatisoft)
Vydavatel: Ultrasoft
Vydáno 1990 pro ZX Spectrum
Žánr: Arkáda
Počet hráčů: 1 - 2
Stav: Dokončeno

Odpověď na otázku, proč na úvodní obrazovce svítí nápis "Didaktik M" je jednoduchá - tahle hra byla na kazetě, která se přibalovala k československému klonu ZX Spectra, Didaktiku M. Nejedná se o nic jiného než o předělávku legendární hry Pong pro jednoho či dva hráče. V případě dvou hráčů je to jasné - každý si navolí vlastní ovládací klávesy, zadá svoje jméno a může se hrát. Při hře proti počítači pak lze zvolit jednu ze dvou rychlostí (obtížností) - ta takzvaná "normální" je ve skutečnosti dost rychlá a dovolím si tvrdit, že většina lidí si hru více užije na druhou obtížnost, jež je tu nazývána "pomalá". Soupeř je pak pojmenován jako "Arkar". 

Menu
Volba ovládacích kláves pro oba hráče
Začátek hry

Pak už začíná klasické odrážení míčku z jedné strany na druhou, kdy hráči mohou pohybovat svojí pálkou pouze po horizontální ose. Pokud míček nestihnou odrazit, přičte se soupeři jeden bod do skóre. Vyhrává ten, kdo první dosáhne 16ti bodů. Vítěz je pak vyhlášen pomocí palce nahoru a poražený je nazván amatérem. 

Na hře mi vadily občas trochu pofidérní odrazy, respektive ne-odrazy od pálky, kdy jsem míček pálkou často trefil, sice hranou, ale trefil, ale přesto mi míček propadl. Škoda, že autor tuhle jednoduchou hru nerozšířil třeba nějakými power-upy či nepřidal více stupňů obtížnosti.  

Míček se odrazil od stěny do pálky, ale přesto se to jako odraz nepočítá a soupeř získal bod
Palec nahoru pro Honzu
Zato počítač je amatér

Verdikt: Pong v lepší grafice. Při hře dvou hráčů se zábavnost samozřejmě prudce zvyšuje. 
Hodnocení: 3/10

úterý 17. prosince 2019

Hra 388: Aknadach (1990)


Aknadach
Vývojář: Ondřej Mihula (CIDSoft) & Petr Mihula (MájaSoft)
Vydavatel: DP ONV Praha 3, od roku 1991 Proxima
Vydáno 1990 pro ZX Spectrum
Žánr: Karetní
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Aknadach je hra vzdáleně připomínající pexeso od bratrů Mihulových, kteří stojí třeba za textovkou Rychlé Šípy: Záhada Hlavolamu (1988) či za podobně paměť trápící hrou To Je On (1987). Distribuována byla nejprve DP ONV Praha 3 ("softwarové pracoviště samostatné drobné provozovky obvodního národního výboru Praha 3") za 60 Kčs a od roku 1991 společností Proxima, která uvolnila i omezenou demo verzi, kde vyskakovala propagační obrazovka s výzvou k zakoupení plné hry. Mimochodem, jak si jeden z vás všiml, název hry pozpátku zní trochu povědomě. 

Kazetová obálka hry v distribuci od Proximy z roku 1991; Zdroj: downloadroms.io
Menu
Obrazovka demo verze

Mechanismy jsou jednoduché - hra nám po omezenou dobu ukáže 18 karet, na nichž jsou různé obrázky (např. kazeta, žárovka, kost, duch, atd.). Máme pouze několik vteřin na to si jejich pozici zapamatovat. Poté se karty otočí a vylosuje se věc, kterou máme najít. Stačí tedy kurzorem najet na správnou kartu a potvrdit. 

Pokud uhádneme, karta se otočí a přičte se nám bodík do sloupečku "dobře" na pravé straně obrazovky. Zároveň se vždy přičte dílek do sloupečku "počet", kdy máme 18 pokusů a pak hra končí. Podle zvolené obtížnosti se pak vypočítá počet bodů do celkového skóre, kdy se můžeme umístit i v tabulce nejlepších výsledků


Na začátku jsou karty ukázány
Typický průběh hry - teď je třeba najít rýč
Na konci hry si můžeme znovu nechat odkrýt všechny karty

Kromě vlastních ovládacích kláves si v menu můžeme vybrat i možnost "Výuka", kdy nám hra prostě jen ukáže všechny obrázky na kartách a jejich správný název. Tato možnost je tu jen pro jistotu, kdyby někomu nebylo jasné, co se na obrázku nachází. 

Důležité je menu "Parametry", kde si můžeme zvolit obtížnost. Konkrétně je tu "obtížnost zadání" (1 až 5) - kolik času máme na začátku na zapamatování karet, "obtížnost odpovědí" (1 až 5) - kolik času máme na zvolení karty a v neposlední řadě lze změnit variantu hry, kdy přednastavená je "hledání podle názvu", ale lze zvolit také "hledání podle polohy", kdy hra probíhá podobně, jen je ukázáno na kartu a musíme vybrat správnou věc. Volba obtížnosti má pak přímý vliv na multiplikátor získaných bodů. 

Nastavení obtížnosti a varianty hry
"Výuka" nám ukáže všechny karty a jejich správné názvy
Tabulka mistrů - popravdě jsem trochu podváděl

Verdikt: Hezky zpracovaná hra procvičující paměť, nicméně z mého pohledu je trochu nudná.
Hodnocení: 3/10