Atomix má na svědomí skupina zvaná
Scorpion, která se skládala z P. Raka (program), M. Matouška (grafika) a F. Fuky (hudba). Právě posledně jmenovaný již v té době vlastnil počítač Amiga a hrál na něm
stejnojmennou hru, která se mu líbila, a tak Patriku Rakovi navrhl, ať ji s drobnými změnami předělá na ZX Spectrum. Práce byly dokončeny v prosinci 1990.
Cílem hry je pomocí přesouvání
atomů rozesetých po obrazovce složit danou
molekulu. Potíž je v tom, že nemůžeme s atomy hýbat libovolně, ale pomocí kurzoru pouze určíme jakým směrem s nimi chceme pohybovat, načež se atom rozjede a zastaví se na první překážce. Tím nám z toho vzniká občas poměrně zapeklitá logická hra.
 |
| Menu |
 |
| Nastavení vlastních kláves |
 |
| První úroveň |
 |
| Vzor molekuly, kterou máme poskládat v 6. úrovni |
V menu hry si můžeme zvolit
ovládání, kdy si lze nastavit i vlastní ovládací klávesy. Stačí nám čtyři směrové pro ovládání kurzoru a dále "info", což zobrazí molekulu, kterou máme poskládat. Pokud chceme pohnout s atomem, musíme nad něj nejprve přesunout kurzor a poté zmáčknout tlačítko "střela" společně s požadovaným směrem. Ovládání je tedy v rámci možností řešeno dobře, ale dnes už je trochu nepohodlné.
Stejně jako u množství dalších her, i tuto začala po nějaké době komerčně distribuovat společnost
Ultrasoft a to s několika
změnami. Ta nejpodstatnější je, že přibylo počítadlo
skóre a také
časový limit, kdy na spodní části obrazovky vidíme "
bonus", jenž postupně ubývá. Pokud se nám podaří úroveň dokončit, zbylý bonus se nás přičte do skóre a pokračujeme dál. Problém ale je, že pokud bonus klesne na nulu, tak hra končí a musíme začínat od první úrovně, což hru
diametrálně mění a z mého pohledu spíše k horšímu, protože limit je poměrně nekompromisní.
Další změnou je, že byl smazán běžící text ze spodní části obrazovky, kde autor opravdu obsáhlým textem pozdravil snad každého, koho znal. A poslední podstatnou změnou je, že požadovaná molekula, kterou máme složit, se zobrazuje vždy na začátku každé úrovně a ne až po stisknutí klávesy během hry. A to dává daleko větší smysl.
 |
| Jedna z těch těžších úrovní |
 |
| Tohle byla také fuška |
 |
| Závěrečná úroveň byla poměrně jednoduchá |
Obtížnost není překvapivě příliš vysoká a jakmile člověk pochopí zákonitosti hry, tak se dá všech
30 úrovní bez problémů dohrát (mluvím tedy o verzi bez časového limitu). Klíčové je vybrat si hned na začátku správné místo, kde molekulu začít stavět - v některých úrovních ani není na výběr a molekula se vejde jen tak tak, na políčko přesně. Zajímavé jsou i úrovně s kostičkami, které se dají po několika nárazech rozbít, čímž osvobodíme potřebné atomy.
K cíli se také dá dojít několika způsoby, není zde pouze jedno řešení, což jsem si potvrdil při sledování
videa, kdy Pavero skládal často na jiném místě a úplně jiným způsobem, než já. Po dokončení poslední úrovně se zobrazí gratulační obrazovka a v Ultrasoft verzi se můžeme také zapsat do
tabulky nejlepších výsledků. O rok později vyšlo také přímé pokračování, které je údajně daleko obtížnější, takže už se těším, až na něj přijde řada.
 |
| Zase tak těžké to nebylo |
 |
| Zápis dosaženého skóre |
 |
| Tabulka nejlepších výsledků |
Verdikt: Povedená logická hra, která obstojí i dnes. Vlastně jedinou překážkou by mohlo být již trochu nepohodlné ovládání, ale na to se dá zvyknout. Na výběr je navíc ze dvou možností - buď původní verze bez časového limitu, nebo pozdější obtížnější verze s časovým limitem.
Hodnocení: 5/10
