sobota 30. září 2017

Hra 118: Loydova Cesta (1987)


Loydova Cesta
Vývojář: L. P.
Vydavatel: Vlakar Soft
Vydáno 1987 pro Atari 8-bit
Žánr: Logická hra
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

V úvodním textu se dozvíme, že hra vychází z "Loydovy patnáctky", což je i v dnešní době poměrně známý hlavolam, kdy musíme seřadit čísla pomocí přesouvání kamenů. V "Cestě" jde ale o něco trochu jiného - na herní obrazovce totiž máte kameny na poli 12x7, které můžete podobně jako v "patnáctce" přesouvat - na každém je určitý symbol a naším cílem je vytvořit z nich nepřerušovanou cestu až do cíle nacházejícím se v pravém horním rohu obrazovky. 

Začátek hry
Cesta už je skoro dokončená
Kameny, které už "šipka" (zde už skoro v cíli) prošla, můžeme opět přesunout

Cestu stavíme pro pohybující se šipku, která taktéž začíná v pravém horním rohu, ale směřuje po již vybudované cestě dolů a pak doleva. Než se dostane na hrací plochu, tak to chvíli trvá a právě tento čas musí hráč využít, aby cestu alespoň částečně připravil. Pokud šipka do něčeho nabourá, tak nastává konec hry. 

Pokud se ale podaří šipku nasměrovat až do cíle, vygeneruje se další úroveň, tentokrát s více "mrtvými" kameny a rychlejším pohybem šipky, takže se obtížnost zvyšuje. 


Úspěšné dokončení jedné z úrovní
Ukázkově připravená cesta. Všimněte si většího počtu "mrtvých" kamenů

Byl jsem schopný dostat se až do páté úrovně, kde už šipka běhá tak rychle, že nevěřím, že je možné to stihnout. Koukal jsem do zdrojového kódu hry a žádný další text o "definitivním vítězství" tam není, takže hra by se opakovala, dokud by nedošly všechny kameny.


V páté úrovni jsem schopný dostat se maximálně do půlky
Vyhodnocení hry

Verdikt: Příliš málo úrovní a hra vlastně ani není moc zábavná. 
Hodnocení: **/10

pátek 29. září 2017

Hra 117: Lodičky (1987)


Lodičky
Vývojář: Andrej Hrmo
Vydavatel: Andsoft
Vydáno 1987 pro ZX Spectrum
Žánr: Desková hra
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Kdo by neznal hru "Lodičky"? Většina z nás jí hrála ve škole na čtverečkovaném papíru proti svému spolužákovi. Princip je jasný - proti sobě stojí dva hráči, každý má svoje "území" o velikosti 10x10 políček, na které na začátku hry umístí lodě tak, aby je protihráč neviděl. Poté se střídáte v tazích a pokaždé řeknete jednu souřadnici, třeba "B2", načež se od soupeře dozvíte, jestli jste něco trefili, nebo ne.

Začátek hry, kde se rozmisťují lodě
Tak kam umístím nejmenší loď?
Tah počítače - Pokročilá AI analyzovala nervozitu v mém hlase a odhalila, že o výsledku tahu lžu

Hra nabízí pouze hru proti počítači - na začátku rozmístíte 4 lodě a pak už vám hra oznámí "Ideš", načež musíte vypsat souřadnici, na kterou chcete střílet. Výsledkem může být buď "voda" (nic jste netrefili), "zásah" (zásah části lodi, ale ta stále není potopena) a "zásah topí sa" (potopené všechny části lodi).

Zajímavé je, že při tahu počítače se tah nevyhodnotí automaticky, ale musíte sami oznámit výsledek. Bohužel se ale nedá podvádět a pokud zkusíte oznámit lživý výsledek, hra vás napomene hláškou "Ty klamár !!!".

Od drtivého vítězství mě dělí stisk jedné klávesy
Vítězství

Verdikt: Minimalisticky zpracovaná hra ze školních let. Bohužel je až příliš lehká a bez problémů jsem vyhrál hned na první pokus.
Hodnocení: **/10

úterý 26. září 2017

Hra 116: King Kong (1987)


King Kong
Vývojář: Petr Šolc
Vydavatel: EPSO
Vydáno 1987 pro Sharp MZ-800
Žánr: Arkáda
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Jasnou inspiraci pro tuto hru můžeme nalézt v automatovce Donkey Kong (1981), v níž jste se ujali slavného Maria a zachraňovali jste svou dívku před opičákem jménem Donkey Kong, který vám do cesty házel kutálející se sudy, jež bylo třeba přeskákat.

Zde podle úvodních instrukcí zachraňujeme "panenku" před "zlým obrem Kongem". Budeme zde nejenom přeskakovat sudy, ale vyhýbat se i jiným nástrahám jako jsou létající šipky. Rozdíl je také v tom, že nebudeme šplhat po žebřících, ale jezdit výtahem. 

Instrukce
Původní Donkey Kong; Zdroj: wikipedia
Začátek hry

Na začátku máme tři životy a časový limit, který neúprosně běží. Hráč opravdu nemá moc času na chyby. V dolní části obrazovky je naše postava a nahoře čeká panenka hlídaná zlým Kongem. Za každé přeskočení propasti či překážky dostaneme několik bodů do celkového skóre. Pokud je nepřeskočíme, přijdeme o jeden život a úroveň se restartuje. 

Cílem je samozřejmě dostat se přes všechny překážky až k panence - zbývající čas se nám pak přičte jako bonus do skóre a přesuneme se do dalšího levelu. Najdeme zde také srdíčka, jež je nutné sebrat, čímž si "přivoláme" výtah k panence. 


Třetí úroveň s šipkami - všimněte si srdíčka poblíž Konga
Kdo ví, co teď bude obr s panenkou dělat...
Čtvrtá a poslední úroveň

Úrovně jsou tady jen čtyři, kdy v té poslední musíme aktivovat jakýsi patník u Konga, což zpřístupní výtah a zároveň se pod hlavním záporákem začne propadávat podlaha. Po příchodu do cíle začne hrát hudba, panenka k nám radostně doskáče a Kong spadne na bodáky, což znamená jeho konec. Hra nás poté hodí zpátky do úvodního levelu a opakuje se, dokud nepřijdeme o všechny životy. Pokud dosáhneme nejlepšího bodového výsledku, hra si ho zapamatuje.

Největší problém téhle hry je, že neběží plynule, ale vše se posouvá zhruba v půlsekundových intervalech. To u takovéhoto typu hry je velký problém. 


Štastné shledání s panenkou a smrt Konga

Verdikt: Nápad převzatý z Donkey Konga - fajn. Zpracování je ale už horší a hratelnost trpí hlavně kvůli neplynulosti. Další mínus je malý počet úrovní. 
Hodnocení: **/10

neděle 24. září 2017

Hra 115: Invaze (1987)


Invaze
Vývojář: P. Suchmann & M. Mikeska
Vydavatel: P. Suchmann & M. Mikeska
Vydáno 1987 pro Sharp MZ-800
Žánr: Arkáda
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Podle krátkého popisku na úvodní obrazovce se ujmeme "laserového štítu", kterým budeme pohybovat po horizontální ose nad "měsíčním městem" a naším cílem bude odrazit invazi robotů, kteří chtějí město prostě a jednoduše zničit. 

Ovládání je vyřešeno ideálně - na směrových šipkách. Můžeme se pohybovat do stran, pomocí šipky dolů zrychlíme náš pohyb a pomocí šipky nahoru vystřelíme. Cílem hry je přežít jednotlivé vlny nájezdníků a pokud možno získat co nejvíce bodů - konec hry nastává buď zničením štítu, nebo zničením centrální budovy - všechny ostatní budovy zničeny být mohou, ale následuje za to bodová penalizace. Za jeden výstřel se odečítá jeden bod. Za zničení nepřátel se naopak body přičtou. 

Začátek hry
Těsně vedle
Velká část okolního města je již zničena
Centrální budova je minulostí

Co je vyřešeno velmi dobře je stupňování obtížnosti - v první vlně přiletí pouze pomalí roboti, jejichž pohyb se dá předvídat. V dalších vlnách se však na scénu dostávají nepřátelé, kteří různě kličkují a jsou rychlejší, takže jejich sestřelení je už daleko složitější. Jedna ze strategií je obětovat ostatní budovy a prostě si dávat pozor jen na tu centrální - sice kvůli tomu přijdete o hodně bodů, ale hra se pak dá poměrně rozumně dohrát. 

Létající smajlíky opravdu nechcete potkat
Poslední vlna - roboti zde už vypadají spíš jako střely a je spíš o náhodě je trefit.
Úspěšné přežití poslední vlny

Pokud se vám podaří přežít i poslední vlnu, uslyšíte vítězné fanfáry a obraz se uzavře červeným přechodem. Následuje vyhodnocovací obrazovka, kde vidíte získané body - za zachráněné budovy lze získat bodový bonus a hra si samozřejmě ukládá nejlepší dosažený výkon. 

Vítězství

Verdikt: Solidní arkáda, na které se mi nejvíce líbí správně zvolené stupňování obtížnosti, naopak největší problém je mnou nenáviděné problikávání nepřátel. 
Hodnocení: ***/10

pondělí 18. září 2017

Hra 114: Indiana Jones 2 (1987)


Indiana Jones 2
Vývojář: František Fuka
Vydavatel: Fuxoft, od roku 1992 Proxima Software
Vydáno 1987 pro ZX Spectrum
Žánr: Textová adventura
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Na pokračování úspěšného Chrámu zkázy (1985) jsem se upřímně těšil, ale po dohrání mám trochu rozporuplné pocity. Hra začíná každopádně velmi dobře - na úvodní obrazovce hraje povedená melodie z filmu a od autora se dozvídáme, že se snažil hru zpřístupnit i začátečníkům a že jde o "první českou textovou hru ovládanou pouze třemi tlačítky", což mojí zvědavost ještě znásobilo.

Co to tedy znamená? V podstatě jde o použití kontextového menu, kdy hra sama nabízí pouze akce, které jsou momentálně dostupné. Tzn. po vybrání příkazu "vezmi" nabídne jen na aktuální obrazovce dostupné předměty. Měli jsme tu již Exotera (1987) ze stejné doby, který se také snažil přijít s něčím podobným, ale tam jsme pomocí směrových šipek hýbali kurzorem. Tady ani ten kurzor není a prostě jen pomocí dvou kláves listujeme v menu a třetím výběr potvrzujeme.

"Menu driven" uživatelské rozhraní
Začátek hry v letadle

Oceňuji akční začátek, kdy se Indy probouzí v letadle a má jen chvilku na to provést správné akce, najít padák a vyskočit ven. Příjemná změna po všech těch "stojíš před vstupem do hradu" začátcích u ostatních textovek.

Poměrně brzy jsem ale zjistil, že zvolené ovládání mi ne úplně vyhovuje. Sice díky němu odpadají problémy s parserem a hádáním správného tvaru příkazu, ale na druhou stranu je to pomalé a zdlouhavé a aspoň ten pohyb mohl být navolen na samostatné klávesy. Otravuje také omezení inventáře na pět předmětů.

Co mě ovšem zarazilo nejvíc byl malý rozsah hry - koukněte se na mapu níže. Málo obrazovek a velmi nízká obtížnost způsobily, že jsem hrou prosvištěl během pár minut a finální obrazovka na mě vyskočila v momentě, kdy jsem si říkal, že by mohl přijít nějaký zvrat, aby se hra trochu rozjela. 

Nerozjela. Jedná se dost možná o nejkratší textovku, kterou jsem zatím hrál. Kratší byla snad jen nepovedená Atomová katedrála

Mapa hry

POSTUP HROU:
Probudil jsem se v letadle letícím nad africkou pouští a s hrůzou jsem zjistil, že jsem sám a mám naprosté okno. Proboha, co tu dělám? Musím přestat pít! V rychlosti jsem prohledal sedačky, našel padák a vyskočil ven. Padák jsem ve vzduchu otevřel a bezpečně dopadl doprostřed pouště. Za letu jsem na jihu viděl vojenskou základnu, a tak jsem se vydal tím směrem. Dorazil jsem do oázy, kde jsem pod palmou našel německou uniformu a v ní klíč.

Pokud zemřete, objeví se článek z tisku a % dokončení hry
Řádné prozkoumání sedadel přineslo ovoce
Oblečená německá uniforma zabrala

Vydal jsem se tedy na jih do tábora, naštěstí si mě stráž nevšímala. Vzal jsem auto baterii a v malém stanu našel přenosnou radiostanici a lopatu. Spojil jsem se tedy se svými přáteli v Káhiře, kteří ale za pomoc chtěli faraonův platinový náhrdelník! Vzal jsem tedy lopatu a šel do velitelova stanu, kde jsem klíčem otevřel truhlu a našel mapu. Ta ukazovala na místo v oáze, kam jsem se vydal. S sebou jsem vzal diamant a slovník a na daném místě jsem lopatou vykopal vstup do podzemí!

Vykutálení kamarádíčci
Přeložený nápis na zdi

V podzemí jsem objevil nápis na zdi, který jsem si za pomocí slovníku přeložil a zjistil, že budu potřebovat shromáždit pět diamantů a použít je u velkého oltáře. Na jeden diamant visící u stropu jsem použil bič, cestu k dalšímu mi poradil jakýsi zesnulý dobrodruh nápisem "2Z1S1V", takže 2x západ, 1x sever, 1x východ. Všechny diamanty jsem položil u oltáře na zem, načež se otevřel průchod vedoucí do faraonovy hrobky.

Po položení všech pěti diamantů...
No a zabralo mi to asi 10 minut. Jsem holt dobrej.
Prý "přáteli"! Kdybych nenašel ten náhrdelník, tak by mě tu nechali!

V hrobce jsem spatřil ten bájný faraonův platinový náhrdelník ! S obavami jsem ho vzal, ale žádná past se překvapivě nespustila, a tak jsem spěchal zpět na povrch. Po spatření denního světla mé oči chvíli mžouraly, načež na obloze uviděly letadlo s mými přáteli, kteří volali "Máš?". Já odpověděl "Mám!", a tak kamarádi konečně přistáli a po předání náhrdelníku mě odvezli z toho nacistického pouštního pekla.
KONEC POSTUPU HROU


Vítězství

Verdikt: Přijde mi, že se autor až příliš soustředil na nový způsob ovládání a na samotnou hru už nebylo moc času a sil. Hra je příliš krátká, jednoduchá a neobsahuje žádnou zapamatováníhodnou hádanku jaká byla k nalezení v prvním díle.
Hodnocení: ***/10

Hra 113: Hudební Maraton (1987)


Hudební Maraton
Vývojář: nPI Software
Vydavatel: nPI Software
Vydáno 1987 pro Atari 8-bit
Žánr: Logická hra
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Tentokrát potrápíme naší paměť. Počítač si vymyslí melodii a postupně nám jí začne přehrávat. Nejdříve jeden tón, který musíme správně vymačkat na klávesnici. Pak dva tóny. Tři tóny a tak dále. Až úspěšně zopakujeme celou melodii, posuneme se o dvě políčka vpřed a další melodie bude o něco delší. Pokud ale uděláme chybu, posuneme se o políčko zpět

Instrukce
Tóny zadáváme pomocí těchto kláves

Cílem je samozřejmě dojít do cíle, na což máme 20 her, přičemž svůj progres můžete vidět v horní části obrazovky, kdy se růžový ukazatel buď prodlužuje, nebo zkracuje. Poslední melodie, kterou si musíme zapamatovat má minimálně 14 tónů, což už není úplná sranda, ale dá se to. Tóny zadáváme pomocí kláves Z, X, C, V. 

Počítač zrovna přehrává melodii a hraný tón je znázorněn i graficky
Krutá realita
Vítězství

Verdikt: Jednoduchá hudební hra na procvičení paměti.
Hodnocení: **/10