středa 30. října 2019

Hra 376: Horník (1987)


Horník
Vývojář: Futera
Vydavatel: Futera
Vydáno 1987 pro Sord M5
Žánr: Logická hra
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Po Sharp MZ-800 si představíme další japonský počítač, který se v 80. letech "zatoulal" do našich končin. Jedná se o Sord M5, jenž se u nás objevil zhruba v roce 1985 v počtu asi 1000 kusů. Emulace her pro tento počítač je poněkud složitější a podařilo se až s pomocí od Romana Štece (jeho video). Doplnil jsem také moji stránku "Jak spustit hry?". 

V případě Horníka nejde o nic jiného, než o zjednodušenou verzi populární hry Flappy (1987).

Sord M5; Zdroj: wikipedia
Začátek hry
Podařilo se mi přelstít trpaslíky a zbývá už jen dotlačit vozík k cíli

Ovládáme tedy postavu horníka, který se snaží dotlačit vozík s uhlím do označeného cíle. Na vozík působí gravitace a můžeme ho pouze strkat, nikoliv tahat k sobě. Jednoduše se nám tedy může stát, že vozík spadne ke stěně a už s ním nehneme. Kromě vozíku lze pohybovat ještě s bednami, které můžeme použít pro přesun vozíku a v případě potřeby je i zničit. 

Proti nám stojí časový limit, který je pro každou úroveň 180 sekund. Zvýšit si ho můžeme, pokud sníme jablíčka či hruštičky, co se různě povalují okolo. Cílem je získat co nejvyšší bodové skóre, kdy body dostaneme pouze pokud vozík úspěšně odtlačíme na určené místo, přičemž výše bodů se odvíjí od zbývajícího času. 

Trpaslíci dokáží procházet (bohužel) i skrz bedny
Klasický most a la Flappy
Krůček od úspěchu

Časový limit je ovšem nejmenším problémem. Daleko větší překážkou jsou dva trpaslíci, kteří po nás jdou v každé úrovni. Jakmile se nás dotknou, tak pro nás daná úroveň končí a jsme bez bodového zisku přesunuti dále. Na rozdíl od Flappyho tady nejsou houbičky, které by se po nich daly házet, jediným řešením je tedy hodit jim na hlavu bednu, nebo utéci. 

To je ovšem velice těžké, protože trpaslíci jsou nelítostní a velice rychle "utahují smyčku" a zatímco ve Flappym se pohyb nepřátel dal předvídat a dali se s trochou cviku vždy přelstít, zde to příliš nejde, což vede k velké frustraci. Hráč se poté nemůže soustředit na logickou část hry "jak přesunout vozík", ale snaží se primárně utéct, či zlikvidovat protivníky, což není moc zábava. 

Snažil jsem se hodit bednu trpaslíkům na hlavu, ale nevyšlo to
Jak dostat vozík do cíle?
Tahle úroveň by nebyla složitá... nebýt těch proklatých trpaslíků!

Původně jsem myslel, že je ve hře 15 úrovní, ale zjistil jsem, že po dosažení určitého bodového zisku se odemkne ještě 16. úroveň a kdo ví, jestli jich ve hře není ještě více. Popravdě jsem totiž nebyl schopný dokončit v rámci jedné hry všechny úrovně (nepřišel jsem na to, jak v emulátoru ukládat, což by citelně pomohlo). 

Po dokončení všech úrovní se hra prostě jen zeptá, zda chceme začít novou hru, přičemž je uložen náš nejlepší bodový výsledek, jenž následně vidíme ve spodní liště jako hodnotu "Nej". Ve hře najdeme i diskutabilní věci, jakože jsou trpaslíci schopni projít přes bednu, i když je cesta z jedné půlky zablokovaná, nebo dokonce projdou přes vozík, když na něj z druhé strany tlačíme. 

Je 16. úroveň ta poslední?

Verdikt: Chudý příbuzný hry Flappy. Máme tu méně úrovní a méně vybroušené herní mechanismy, kdy hodně otravní jsou hlavně nepřátelé, kteří jsou v každé úrovni a jejich likvidace je o dost složitější než v předloze. Přesto se jedná o solidní hru. 
Hodnocení: 4/10

pátek 25. října 2019

Hra 375: M1 Abrams (?)


M1 Abrams
Vývojář: Manitou Software
Vydavatel: Manitou Software
Vydáno ? pro Atari 8-bit
Žánr: Arkáda
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

M1 Abrams je název amerického tanku a ve hře se opravdu posadíme do jednoho z nich a budeme střílet po ostatních, projíždějících, tancích. Před začátkem hry si zvolíme kolik tanků se nám mihne před očima a taktéž jeden z tří stupňů obtížnosti - pro začátečníka, pro mistra či pro velmistra. 

Volba obtížnosti
Začátek hry
Střele chvíli trvá, než doletí na kýžené místo

Poté už vidíme zaměřovací kříž, přičemž můžeme hýbat s věží našeho tanku do stran, nicméně to je co se týče pohybu vše. Nepřátelské tanky jezdí z pravé strany doleva a na nás je vystřelit v ten správný okamžik, abychom je zasáhli. Vtip je v tom, že projektilu nějakou dobu trvá, než na místo doletí, takže musíme předvídat podle rychlosti pohybu nepřátel. 

Na nejvyšší obtížnost už je pak nutné střílet v okamžiku, kdy ještě nepřítel není na obrazovce, což je trochu zvláštní. Také jsem narazil na bug, kdy jezdí nekonečné množství tanků a není možné skončit. Na závěr následuje obrazovka s vyhodnocením, kde se dozvíme svoji procentuální úspěšnost a skóre. 

Zásah
Vyhodnocení

Verdikt: Velmi jednoduchá arkáda na pár minut. 
Hodnocení: 2/10

úterý 22. října 2019

Hra 374: Loupež 2 (1987)


Loupež 2
Vývojář: Jan Petržílka
Vydavatel: Jan Petržílka
Vydáno 1987 pro Atari 8-bit
Žánr: Textová adventura
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Další z řady klonů Podrazu 3 (1986) - naše Atari je napojené do "telekomunikační sítě", přes kterou můžeme komunikovat s dalšími počítači. V jednom malém podniku došlo ke krádeži peněz, takže nás kontaktuje policejní ředitel a zadá nám úkol zloděje vypátrat.

Hra je oproti předloze zjednodušená, takže pouze vytáčíme čísla - nechodí nám zprávy, ani nezjišťujeme čísla na informacích. Každá osoba zde má pak svůj kód, na který se volaná osoba na začátku ptá, čili pokud známe něčí kód, tak se za něho můžeme vydávat. A na tom je v podstatě celá hra založená.

Instrukce
Zápletka
Začátek hry

Postup hrou je poté hodně přímočarý - jdeme od člověka ke člověku a na konci najdeme pachatele, kterého pak ohlásíme policejnímu řediteli. Jediný zádrhel jsou šifry, které jsou hodně nepříjemné. U první z nich je třeba najít si Atascii tabulku, najít tam daný symbol, zjistil decimální hodnotu a tu vydělit 10, čímž získáme jednu číslici z telefonního čísla.

Další šifra je jednodušší - je to prosté pořadí písmen v abecedě. Na poslední, která vypadá jako binární kód, jsem nepřišel a číslo na M. Vondráka jsem si našel ve zdrojovém kódu hry. Pokud víte, jak na to, dejte vědět v komentářích.

Ředitel mi dal kontakty na zaměstnance
Podezřelé
První šifra

POSTUP HROU
Zavolal jsem řediteli podniku Františku Venclovi (2391047) a zadal svůj kód (5728904). Získal jsem seznam zaměstnanců i s čísly. Zavolal jsem H. Zemanovi (2487671) a ohlásil se jako Ondřej Bílek (1548679). Číslo na Filipa Janečka jsem rozkódoval pomocí Atascii tabulky a spojil se s ním (6245843; zadat kód 2305809).

Šifra s pořadím písmen v abecedě
Je to binární kód, nebo ne?
Začíná přihořívat

Stopa dál vedla přes Oldřicha Pávka (4873006; zadat kód 2854921), Kamila Volfa (kód je pořadí písmen v abecedě - 7804329; zadat kód 6763019), Václava Bartoše (1602885; zadat kód 5519906), Tondu Jedličku (7145882; zadat kód 0936635) a Michala Vondráka (3416097; zadat kód 9862147), až k Pavlu Kašparovi.

Tomu jsem zavolal (5383194; zadat Bílkův kód 1548679) a zjistil, že on je pachatelem a také jeho kód. Zavolal jsem tedy policejnímu řediteli Jiřímu Honzlovi (8255790; můj kód 5728904) a zadal údaje pachatele, jeden údaj na řádek - "pavel kaspar", "5383194", "5203746".
KONEC POSTUPU HROU

A máme viníka
Vítězství !

Verdikt: Jedna z těch nejméně povedených "Podrazovek".
Hodnocení: 2/10

sobota 19. října 2019

Hra 373: Lhotka (?)


Lhotka
Vývojář: Michal Vojáček
Vydavatel: Michal Vojáček
Vydáno ? pro Atari 8-bit
Žánr: Textová adventura
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Lhotka je velice krátká a jednoduchá textovka "ze současnosti", odehrávající se na sídlišti Lhotka na Praze 4. Naším úkolem je najít disketu s programem, který každý shání. Postavy, jež přitom potkáme, jsou skuteční lidé z tehdejší doby.

Tentokrát se nejedná o klasickou textovku, kde bychom se pohybovali do světových stran, ale je nám vždy nabídnuta možnost, co dál dělat, označená písmenem. Stačí pak napsat dané písmeno a potvrdit. Hra se pak skládá pouze z několika obrazovek, kdy je potřeba zjistit od našich kamarádů různá hesla a čísla, načež disketu získáme. 

Instrukce
Začátek hry
To se dalo čekat

Zhruba polovina voleb potom končí neslavně a následuje konec hry, takže několikanásobné rozehrání je samozřejmostí a zároveň nutností. V textech je velké množství překlepů a chyb a je vidět, že autor byl v době vzniku pravděpodobně velmi mladý.

Na poslední obrazovce pak vidíme celou adresu a telefonní číslo autora, přičemž si prý můžeme napsat o další hry, což měla být třeba Lhotka 2, která pravděpodobně nikdy nevznikla.

Krást se nevyplácí
Žufníček a jeho dámské kolo
Blížím se ke konci


POSTUP HROU
Z, R, P (disketu má Michal Vojáček, kód "AMIGA"), Z, Z, ZA, J, K, R (telefon zjistit od Žufníčka, heslo "ORLIK"), R, "ORLIK" (telefonní číslo = 471 48 88), P, "471 48 88", "AMIGA"
KONEC POSTUPU HROU

Vítězství !

Verdikt: Velmi krátká textovka s naivními, až roztomilými texty, pravděpodobně vytvořená mladým autorem pro okruh svých kamarádů. To nic nemění na tom, že kvalitou jde o hluboký podprůměr. 
Hodnocení: 1/10

čtvrtek 17. října 2019

Hra 372: Královstvo Eforia (?)


Královstvo Eforia
Vývojář: ?
Vydavatel: ?
Vydáno ? pro Atari 8-bit
Žánr: Strategická hra
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Aby toho nebylo málo, tak po Chammurappi tu máme další strategickou hru. Cílem je jako vždy dovést naše království k blahobytu a prosperitě. Opět tu máme určitá pravidla kolik potravy spotřebuje jeden člověk, kolik potřebujeme osiva na akr půdy, atd. a na základě toho musíme činit rozhodnutí.

Na začátku hry si lze taktéž zvolit, kolik let chceme vládnout, přičemž číslo je téměř neomezené. Začínáme v roce "0" a hra se nás každý rok (tah) ptá kolik akrů půdy chceme koupit / prodat, kolik akrů půdy chceme osít a kolik jídla rozdáme lidem ke spotřebě.

Začátek hry
Bug
V království zuří AIDS

Četné jsou tu přitom náhodné události jako že sýpku napadnou potkani, vypukne epidemie AIDS (!) či že sousední království hrozí válkou, na což je nutné zareagovat preventivním úderem, jenže tato akce končí bugem, kdy hra nedokáže pokračovat a musíme hodnoty zadávat znovu. 

Pokud se nám podaří přežít námi zvolený počet let, tak nenásleduje ani žádné pořádné vyhodnocení. Hra pouze oznámí konec vlády a zeptá se, zda-li chceme pokračovat dál, načež můžeme opět zadat, kolik let chceme ještě vládnout. 

Konec vlády

Verdikt: Zatím nejméně povedený klon hry Hamurabi.
Hodnocení: 1/10

pondělí 14. října 2019

Hra 371: Chammurappi (?)


Chammurappi
Vývojář: ?
Vydavatel: ?
Vydáno ? pro Sharp MZ-800
Žánr: Strategická hra
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Strategických her inspirovaných hrou Hamurabi (1968) vyšlo hned několik - Chamurabi (?), Imperátor (?), Faraon (1989) či Alexandr Makedonský (?). Mechanismy těchto her jsou stejné, přesto je hratelnost kvůli jinému vybalancování vždy jiná.

Našim úkolem je tedy vládnout zemi a dovést ji k blahobytu. Na to přitom máme 49 let, ale pokud se nám nebude dařit, tak samozřejmě můžeme skončit daleko dříve. 

Začátek hry
Vypukl mor a všichni zahynuli
Byl jsem zahrabán do písku

Každé kolo trvá jeden rok a vždy dostaneme hlášení, ve kterém je uveden:

  • počet obyvatel - vidíme, kolik se narodilo, zemřelo, odstěhovalo se a přistěhovalo, ale to není zas tak důležité. Klíčový je celkový přírůstek / úbytek od minula. Čím více obyvatel, tím více půdy můžeme obdělat, ale tím více jídla spotřebujeme. Celkově se ale tento ukazatel dá cíleně poměrně dobře ovládat a nehrozí tedy nějaká nekontrolovatelná populační exploze jako v jiných hrách tohoto typu. 
  • množství obilí - součet toho, co nám zbylo od loňska, toho co se podařilo sklidit (za rok se urodí 1-3 pytlů na hektar půdy), přičemž odečteme kolik toho myši sežrali, kolik obyvatelé snědli, kolik jsme použili na nákup půdy a kolik jsme použili na osetí půdy. 
  • cena půdy - generuje se náhodně a pohybuje se zhruba mezi 5 až 30 pytli za hektar půdy. 
  • rozloha říše - začínáme na 1000 hektarech a pokud chceme být úspěšnými vladaři, tak musíme co nejvíce expandovat, aby bylo dostatek jídla pro naše obyvatele.

Konstanty jsou takové, že každý obyvatel sní minimálně 10 pytlů obilí za rok, zároveň obdělá 10 hektarů půdy. Na osetí 1 hektaru je třeba 0.25 pytlů obilí, za rok se urodí 1-3 pytlů obilí / hektar a pokud máme více jak 13 hektarů / obyvatele, tak na nás sousedé pošlou vojsko. 

Hráč tedy zadává:
  • kolik půdy koupit či prodat
  • kolik obilí dát obyvatelům - základ je 10 pytlů / obyvatele, ale pokud chceme přilákat nové lidi, což je nutnost, je třeba uvolnit více. Tímto se ale zároveň dá počet pěkně regulovat - pokud se nám situace vymyká kontrole, prostě uvolníme jen základní množství obilí a obyvatel o něco ubyde aniž by vypukl mor. 
  • kolik hektarů půdy osít - ideál je osít všechnu naši půdu, ale občas na to nemáme dostatek pracovní síly, nebo v horším případě nemáme dostatek obilí na osetí. 

Jedná se tedy jako vždy spíše o matematickou úlohu. Tato verze pro Sharp je přitom dobře vybalancovaná a i když částečně rozhoduje náhoda, stále jsem cítil, že mám vše pod kontrolou a s určitou taktikou se dá vždy vyhrát. 


Začalo se mi dařit
Konec mé vlády
Lidé mi postaví velkou pyramidu

Verdikt: Zatím jedna z těch nejlépe vybalancovaných a tudíž nejlepších strategických her. 
Hodnocení: 3/10

sobota 12. října 2019

Hra 370: Morra (?)


Morra
Vývojář: L. Zvolenský
Vydavatel: L. Zvolenský
Vydáno ? pro Atari 8-bit
Žánr: Deskovka
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Až doteď jsem nevěděl, že hra jako Morra existuje. Přitom už ji hráli před tisíci lety třeba v Římě. Stačili jim na to ruce - každý hráč ukázal libovolný počet prstů a přitom řekl číslo - pokud uhádl, kolik je součet ukázaných prstů všech hráčů, tak získal bod. První hráč, který získal 3 body vyhrál.

Začátek hry
Uhádl jsem a získal 5 bodů

V případě této hry je to ale trochu jinak. Hráč hraje proti počítači a ukázat můžeme pouze jeden, nebo dva prsty. Zároveň hádáme, kolik jich ukáže protihráč. Pokud se oba trefíme, nebo se oba mýlíme, končí kolo remízou. V opačném případě získá jeden z hráčů určitý počet bodů, který se rovná součtu ukázaných prstů obou hráčů.

Ovládání je řešeno tak, že neustále dokola vypisujeme čísla "1" nebo "2". Většina kol potom končí remízou. Zpracování je hodně jednoduché a hraje se donekonečna, až dokud hráč nestiskne "Esc" pro ukončení, načež ani nenásleduje žádné vyhodnocení, ale program se prostě ukončí. Popravdě ani nevím, do jakého žánru hru zařadit, ale nejblíže z mnou používaných je asi "deskovka". 


Hra nemá konce

Verdikt: Neskutečně nudná hra. 
Hodnocení: 1/10