pátek 22. června 2018

Hra 218: Kdo to Ví, Odpoví... (1988)


Kdo to Ví, Odpoví
Vývojář: František Fuka
Vydavatel: Fuxoft
Vydáno 1988 pro ZX Spectrum
Žánr: Vzdělávací hra
Počet hráčů: 1 - 9
Stav: Dokončeno

Tenhle vědomostní kvíz od Fuxoftu vychází ze hry Trivial Pursuit (1986) (původně desková hra), což je uvedeno i na úvodní obrazovce. Název hry zase vychází ze slov známé písně Amfora od Suchého a Šlitra, kterou nazpívaly Eva Pilarová a Naďa Urbánková.

Na začátku vložíte jména hráčů, kterých může být až devět, ale můžete hrát i sami. Poté si zvolíte, do kolika správných odpovědí budete hrát (10 až 100). Následně už začíná hra, kdy je prvnímu hráči položena otázka. Svůj tip nemusí nikam psát, ale stačí si to myslet (nebo v případě, že hraje s kamarády, tak to řekne nahlas) a po zmáčknutí klávesy se zobrazí správná odpověď, načež hráč musí zadat, jestli uhádl, nebo ne.

Zadávání jmen hráčů
Začátek hry
První otázka dává tušit, že tohle nebude lehký kvíz

Pokud hráč uhádne, tak dostane další otázku. Pokud neuhádne, tak je na řadě další hráč. První hráč, který dosáhne na zvolený počet správných odpovědí (viz volba na začátku hry), vyhrává. Teoreticky tedy kdyby první hráč odpověděl na všechny otázky správně, tak se ostatní hráči ani nedostanou do hry.

Co se týče otázek, tak ty se většinou točí okolo filmu, literatury a státních vlajek, takže pokud toto není vaše parketa, tak tady tvrdě pohoříte. V menu je i možnost "Nahrát jinou sadu otázek", ale i když jsem to udělal, tak mi okruh otázek přišel hodně podobný. Zajímalo by mě, jestli Fuka chtěl, aby si hráči vytvářeli vlastní sady otázek a pak je tímto způsobem do programu nahrávali. Možná někdo ze čtenářů dokáže říct, jestli je to vůbec možné.

Nahrávání jiné sady otázek
Nechytám se
Vyhodnocení hry

Verdikt: Tuhle hru si dokážu představit na nějaké párty s kamarády, otázky jsou ale hodně zaměřené na film a literaturu a kdo tomuto neholduje, tak se asi bude ukrutně trápit.
Hodnocení: 2/10

středa 20. června 2018

Hra 217: Videostop (?)


Videostop
Vývojář: Jiří Bernášek
Vydavatel: BeWeSoft
Vydáno 1988 pro Atari 8-bit
Žánr: Gambling
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Zdejší dlouhodobí čtenáři již ví, jaký názor mám na hry, jež si berou inspiraci z televizního pořadu Videostop - je to asi nejjednodušší hra, kterou můžete naprogramovat a zároveň je to také největší nuda pro hráče, který pouze zírá na měnící se tři čísla na obrazovce a snaží se zmáčknout klávesu v momentě, kdy jsou tam dvě nebo tři stejná, za což získává body. 

Měli jsme tu už několik pokusů na toto téma, např. Videostop (1986) pro Spectrum a většinou si tyto hry odnesly nejnižší hodnocení. Může si Videostop od BeWeSoftu (mimochodem v budoucnu se s tímhle jménem ještě několikrát setkáme) odnést vyšší hodnocení? 

Začátek hry
Trefil jsem 3 stejné a získal prémii

Bohužel nemůže. Měnící se duha na pozadí mě nijak neoslnila a hudba hrající celou dobu hry zní spíše jak změť náhodných tónů, než nějaká chytlavá melodie. Jinak je vše při starém - na začátku si můžete zvolit obtížnost, která určuje jak rychle se kostky budou měnit (1 je nejnižší). Poté máte 9 pokusů na to získat co nejvíce bodů, přičemž začínáte s osmi a pokud trefíte stejné kostky, body se vám vždy zdvojnásobí. Pokud se netrefíte, spadnete na polovinu. Pokud trefíte tři stejné, vyskočí nápis "Prémie" a dostanete trojnásobek současných bodů. Nutno dodat, že tento nápis tam zůstane viset a to až do doby, než začnete novou hru (bug). 

Celkem jsem získal 3456 bodů

Verdikt: Klasický videostop, který nepřináší nic nového ani zajímavého. 
Hodnocení: 1/10

pondělí 18. června 2018

Hra 216: Katanga (1988)


Katanga
Vývojář: Martin Malý
Vydavatel: Demon Soft
Vydáno 1988 pro ZX Spectrum
Žánr: Textová adventura
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Martin Malý byl poměrně plodný autor, který vytvořil hned několik textovek. Ta první, Demon in Danger (1988) mě příliš neoslnila, ale Katanga už od začátku vypadala zajímavěji. Nejsem si jistý, proč se hra jmenuje tak, jak se jmenuje (Katanga je provincie v Demokratické republice Kongo), když se odehrává na Sicílii, nicméně v kůži policisty Nicka Cartera se vydáváte najít a zatknout bosse mafie dona Millaniho, který se skrývá někde v podzemním doupěti.

Next-gen textovka
Příběh
Volba ovládání

Úvodní obrázek je sice hezký, ale jak jsem zjistil, je vypůjčený ze hry Stainless Steel (1986). Na začátku si můžeme zvolit způsob ovládání, kdy lze tentokrát hrát i na joysticku, což je pro textovku zajímavá možnost. Každopádně já zvolil klasicky klávesnici a nadefinoval jsem si ovládací klávesy podle svého, kdy potřebujete čtyři klávesy pro pohyb kurzoru do čtyř směrů a jednu klávesu pro potvrzení.

Ano, hra se ovládá tak, že pohybujete kurzorem (zobrazen jako malá bílá tečka) po obrazovce a klikáte. A právě způsob ovládání a uživatelské rozhraní jsou asi nejzajímavější částí hry. Tak například vlevo nahoře vidíte panel s ovládáním pohybu, kdy nejdřív kliknete na směr, jakým chcete jít a poté kliknete na tlačítko "Jdi". Kam se lze vydat vidíte na panelu "Můžeš jít" uprostřed. Vlevo dole zase můžeme kliknutím vybrat předmět z inventáře a v menu vybrat nějaký příkaz (např. použij). Vpravo dole v rámečku "vidíš" jsou zase předměty v aktuální lokaci.

Začátek hry a obrazovka s popisem aktuální lokace
Na této obrazovce zadáváme příkazy pomocí kurzoru
Prozkoumávání mrtvoly

Hra je bohužel obsahově dost prázdná a krátká - najdeme tu jen pár předmětů a trochu mě zdrželo pouze bludiště v lese, kdy jsou na kameni vyryté špatné instrukce, což hráče jen mate. V úvodu se sice píše, že máme pro vstup do podzemního doupěte získat "kódové číslo zámku", ale žádný zámek ve hře není.

Našlo by se i pár bugů, kdy na konci není potřeba sebrat samopal a stejně se hra dá vyhrát, nebo jsem měl potíže při vybírání předmětů v inventáři - občas mi zmizel kurzor a musel jsem nahrát starší pozici, protože hra nešla dál ovládat. Je zde příkaz "Pomoc", ale kdykoliv jsem ho zkusil použít, tak hra jen odpověděla "Pomoc nepotřebuješ". Nevím, jestli to je nějaký vtípek, nebo nedodělaná funkce. Trochu mě zklamal i závěr, kdy hra skončila tak nějak rychleji, než bych si představoval.

Policista mě beze slova zatkl (a poté zabil?)
Don vyhrál
Mapa

POSTUP HROU
Šel jsem na náměstí sebrat pistoli a do obchodu klíč. U obchodního domu jsem zastřelil stojícího muže, prohledal ho a vzal si jeho destičku. Poté jsem se vydal na silnici západ-východ, kde stálo auto, na které jsem použil klíč, čímž jsem ho otevřel a odjel na prašnou polní cestu. Na jihu jsem sebral železnou tyč a pokračoval na sever, k lesu. 


Zabil jsem muže a sebral mu jeho "destičku"
Auto na dálkové ovládání
Mám samopal a neváhám ho použít

Zde jsem na kameni našel nápis "SZSVJVV", který jsem ignoroval a vydal se směrem "SSVJZSVV", čímž jsem došel na malou lesní planinku. Zde jsem použil železnou tyč, čímž jsem si otevřel cestu na sever, do jeskyně. Tam jsem se na rozcestí dal na západ a když hlídač uviděl moji destičku, tak mě pustil dál. Ze stojanu na zbraně jsem vzal samopal a pokračoval na západ, kde jsem zadržel zločince. 
KONEC POSTUPU HROU


Sice jsem samopal nechal v předchozí místnosti, ale ok
Rozsudek státního soudu je celkem drsný
Vítězství !

Verdikt: Uživatelské rozhraní je poměrně zajímavé, ale hra zdaleka nevyužívá jeho potenciál a je příliš prázdná, krátká a jednoduchá. 
Hodnocení: 3/10

sobota 16. června 2018

Hra 215: Kamerun (1988)


Kamerun
Vývojář: Jaroslav Hnát
Vydavatel: Jaroslav Hnát
Vydáno 1988 pro ZX Spectrum
Žánr: Gambling
Počet hráčů: 1 - 5
Stav: Dokončeno

S touhle hrou jsem trochu bojoval, protože ji neznám a pravidla tu nejsou rozepsána tak, aby je začátečník hned pochopil. Každopádně jde o hru se šesti kostkami, kdy si na začátku zvolíte, kolik lidí bude hrát, přičemž se může zapojit až pět hráčů, ale lze hrát i sólo. Hráči se poté střídají - celkově v jednom kole má hráč k dispozici tři hody - poprvé vždy hodí všechny kostky, načež si může vybrat, jaké kostky si nechá a s kterými bude házet znovu. 

Instrukce
Začátek hry
Hodit "Kamerun" není vůbec snadné

Cílem je naházet předem dané sestavy, kdy například "Kamerun" je sestava kostek 6, 6, 6, 5, 5, 4. Pokud se vám toto podaří hodit, tak na konci vašeho třetího hodu zmáčknete klávesu "K" jako Kamerun (vždy je to počáteční písmeno sestavy) a hra vám zapíše součet hodnot na kostkách (6+6+6+5+5+4=32) jako získané skóre do tabulky.

Samozřejmě pokud naházíte samé šestky a zmáčknete "L" pro volbu sestavy lichých čísel, tak dostanete 0 bodů. Musíte prostě pro každou kombinaci kostek, kterou naházíte, najít co nejvhodnější sestavu, do které se "napasujete". Vtip je v tom, že každou sestavu můžete použít jen jednou, takže nemůžete neustále volit jednu a tu samou (tu nejvýhodnější) a nahrabat si na ní body. Zároveň musíte vždy nějakou sestavu zvolit, z čehož vyplývá, že počet kol pro jednoho hráče je předem stanovený - je to počet sestav, neboli 12.

Hodil jsem "řadu" neboli postupku
Drama až do poslední chvíle - druhému hráči se téměř podařilo hodit Kamerun, čímž by zvrátil zápas ve svůj prospěch. Takto ale dostane nulu a prohraje. 
Hra pěti hráčů

Sestavy, které vidíme celou dobu na obrazovce, jsou tedy následující:

  • 1 až 6 - fungují stejně, takže je shrnu do jednoho bodu. Pokud se vám podaří hodit třeba šest pětek a zvolíte sestavu "5", tak dostanete 6*5=30 bodů. Pokud hodíte jen jednu pětku a zvolíte sestavu "5", dostanete 5 bodů. 
  • malé - body dostanete za všechny kostky s hodnotami 1-3. Nejvíce lze tedy získat, pokud hodíte šest trojek. Za kostky 4-6 nedostanete nic. 
  • velké - body za kostky 4 až 6, za kostky 1 až 3 nedostanete nic.  
  • sudé - body dostanete za kostky s hodnotami 2, 4, 6.
  • liché - body za kostky s hodnotami 1, 3, 5.
  • řada - je nutné naházet sestavu 1, 2, 3, 4, 5, 6 jinak dostanete nula bodů.
  • kamerun - je nutné naházet sestavu 6, 6, 6, 5, 5, 4, jinak dostanete nula bodů.

Poté, co všichni hráči dokončí své hody, tak se samozřejmě sečtou získané body ze všech sestav do celkového skóre a vyhrává hráč, který získal nejvíce bodů.

Vyhrává hráč číslo 1

Verdikt: Zábavná hra s kostkami, ve které musí hráči i dost taktizovat.
Hodnocení: 3/10

čtvrtek 14. června 2018

Hra 214: Jet-Story (1988)


Jet-Story
Vývojář: Miroslav Fídler & František Fuka
Vydavatel: Cybexlab & Fuxoft
Vydáno 1988 pro ZX Spectrum
Žánr: Arkáda
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Větší, hezčí, propracovanější, prostě ve všech směrech lepší - to je Jet-Story ve vztahu ke svému předchůdci Planet of Shades (1986). Miroslav Fídler opět na hře spolupracoval s Frantou Fukou, který do hry udělal hudbu a úvodní obrazovku. Základ je stejný jako v předchozí hře - budete létat se svojí raketkou v komplexu chodeb na mimozemské planetě a likvidovat nepřátelské základny, kterých je celkem 57

V menu hry si můžete aktivovat vylepšenou hudbu pro 128k Spectrum, což určitě stojí za to. Taktéž si lze nadefinovat vlastní ovládací klávesy, což vždy považuji za plus. Hra se ovládá pomocí pěti kláves - čtyři směrové, kdy "směr dolů" slouží pro aktivování speciální zbraně (o tom níže) a jednoho tlačítka pro klasickou střelbu. Kromě toho je zde i klasický pohyblivý text, kde se dozvíme vše možné, od adresy a telefonu autora, přes cíl hry, až po vzkazy pro ostatní vývojáře. 

Menu hry se vzkazem pro Jansoft
Definování vlastních ovládacích kláves
Začátek hry

V samotné hře se poté budeme snažit prostřílet přes 128 obrazovek, kdy se můžeme libovolně vracet zpátky, na místa jež jsme už prošli a vystříleli, přičemž hra úspěšně končí po zničení poslední základny. Pohyb raketky je ovlivněn jak gravitací, tak setrvačností, takže její ovládání vyžaduje trochu cviku. Celkový dojem z pohybu je velmi dobrý, vše je plynulé a funguje to tak, jak by člověk čekal. 

V horní části obrazovky vidíme několik ukazatelů pro fuel (palivo), ammo (náboje), typ a počet střel do speciální zbraně, shield (štít lodi), průběžné skóre a počet zbývajících nepřátelských základen. Různě po herním světě můžeme nalézt rozmístěné "bedničky", kterými si potřebné ukazatele můžeme doplnit. Je klíčové nesbírat vše hlava nehlava, ale nechávat si některé bedničky třeba na později, protože jich je omezené množství. A to hlavně štítu a paliva. 

Bednička s otazníkem přidá náhodný bonus
Shazování bomby na základnu
Ničení nepřátel pomocí speciální zbraně typu "řemdih"

Často je v bedničkách munice pro jednu ze speciálních zbraní, jež ničí všechny nepřátele na jednu ránu. Například rakety, které letí horizontálně, bomby padající vertikálně dolů, ale i zajímavější varianty - jedné říkám "řemdih", protože nemůžu přijít na lepší jméno. Po aktivování se kolem rakety začne míhat ostnatá koule, jež jakoby obíhá kolem vaší lodi a reaguje na její polohu. Není úplně lehké tuto zbraň využít, protože koule lítá všude, jenom ne tam, kam chcete, ale s trochou cviku se to dá. 

Mojí nejoblíbenější speciální zbraní byla ovšem koule, která se po aktivaci vydá určitým směrem a začne se nezávisle na vaší lodi odrážet od všech stěn na obrazovce. Můžete ji tedy vypustit, schovat se na nějaké bezpečnější místo a počkat, až vymlátí všechny nepřátele, kteří se jí dostanou do cesty. Podle mě jasně nejsilnější zbraň. Nutno dodat, že jak koule, tak "řemdih" mají omezenou trvanlivost a po chvíli zmizí, ale na druhou stranu si je můžete "přenášet" do dalších obrazovek.  

"Koule" je ve stísněném prostoru smrtonosná zbraň
Tři základny vedle sebe nepotkáte často
Všechny možné typy bedniček; zleva: "řemdih", bomby, palivo, náboje, koule a rakety

Z obrázků je vidět, že hra je hodně barevná a prostředí se každou chvíli mění, což ulehčuje orientaci v bludišti. Některé obrazovky jsou rozlehlé, v některých prolétáte chodbami, kam se vaše loď jen tak tak vejde. Naštěstí tu nejsou žádné tajné průchody, takže riziko vytuhnutí je minimální, na druhou stranu si musíte hodně hlídat, aby vám nikdy nedošlo palivo, protože jinak končíte.

Nepřátelé jsou hodně variabilní a najdeme tu vše, na co si vzpomenete od statických střílen / vrhačů raket, přes klasické pohyblivé střílející nepřátele a "kamikaze" pohybující se náhodným směrem, až třeba po "základny", ze kterých vylétávají noví a noví nepřátelé, dokud je nezničíte. Na rozdíl od zmíněného předchůdce Planet of Shades se tu ufouni nechovají tak hyperaktivně a neobjevují se náhodně, což je rozhodně krok kupředu. Zde máte předem určený počet nepřátel a pokud obrazovku vyčistíte, tak už zůstane prázdná. A tak to má být. 

Shazování bomby na "základnu"
Tolik bedniček se štíty? To smrdí průšvihem
Občas dokáže být hra hodně barevná

Také zde pro zničení základen už nepotřebujete speciální bomby, ale můžete je zničit i normální zbraní, což trvá o něco déle, ale je dobře, že tu ta možnost je. Po zničení poslední základny se zobrazí obrazovka "Mission Accomplished" a můžete si zapsat své jméno a získané skóre do tabulky nejlepších, kde tentokrát není problém dostat se na první místo.

Mimochodem, pokud byste chtěli vidět hru v pohybu, tak na youtube je k nalezení průchod celou hrou od Pavera. Pokud víte, co dělat, tak se Jet-Story dá dohrát za hodinu, což je slušné. Novým hráčům to ale samozřejmě bude trvat o něco déle. Hru také zařazuji na svůj "must-play" seznam, jenž je k nalezení v pravé části blogu.

Zničení poslední základny
Mission Accomplished
Zápis do tabulky nejlepších
The best gunners

Verdikt: Pokračování hry Planet of Shades vylepšuje snad vše, na co si vzpomenete a výsledkem je hra, která slušně vypadá a díky vybalancované obtížnosti se i dobře hraje.
Hodnocení: 5/10