Hra 963: Hlava Kasandry (1993)

Hlava Kasandry

Vývojář: LetDisk (Marek Nepožitek & Kamil Vojtíšek) & Richard Markuzy

Vydavatel: JRC

Vydáno 1993 pro Atari ST

Žánr: Simulátor

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Hlava Kasandry vznikla na motivy sci-fi novely Głowa Kasandry (1985) od polského spisovatele Marka Baranieckého. Má ji na svědomí LetDisk čili dvojice Marek Nepožitek a Kamil Vojtíšek, kdy první jmenovaný později založil spolu s Lukášem Macurou vývojářské a distribuční studio Cinemax (Ve Stínu Havrana (1999), Inquisitor (2009) a mnoho dalších). Úvodní skladbu má na svědomí jejich spolužák R. Markuzy. 

Vývojáři se rozhodli pro tvorbu použít programovací jazyk Omikron Basic a vývoj trval kolem dvou let. Hra byla dokončena na podzim 1993 a začala se prodávat během roku 1994 na třech disketách, distribuce se ujalo JRC a cena se pohybovala kolem 490 Kč. Podporováno bylo nejenom Atari ST, ale i jeho následovníci STE, TT a Falcon. 

Jakožto hlavní hrdina Teodor Hornic se ocitáme v postapokalyptickém světě, kde jaderná válka vyhladila většinu populace. Naším životním posláním je vyhledávat a deaktivovat zbývající jaderné hlavice, u nichž hrozí, že budou v důsledku poškození radiací omylem odpáleny. Jednoho dne obdržíme zprávu od S. U. O. V. (Světová Unie Obětí Války) a dozvídáme se o "nejhorší zbrani, jakou kdy člověk stvořil". Tou je raketa Kasandra, která dokáže kompletně vyhladit život na naší planetě. Neváháme ani vteřinu a s pomocí dodaných dat se vydáváme tuto hrozbu eliminovat. 

Inspirací byla nejenom končící studená válka, ale i incident v Černobylu (1986) a filmy jako War Games (1983) či Terminátor (1984). 

LetDisk logo

Začátek animovaného intra

Letoun Mirage odlétá z našeho letiště

Zpráva od vedení

Autoři

V animovaném intru vidíme, jak nám pilot letounu Mirage přiváží zprávu od S. U. O. V. Poté se ocitáme na své základně, což je opuštěné vojenské letiště "Hornic airport". Před námi vidíme přijímač s osciloskopem a radarem. Už zde nastává problém jak vlastně začít. Odpověď je k nalezení v přiloženém manuálu - nejprve je třeba naladit uvedenou frekvenci jedné ze tří družic (DSP, Intelsat či Gorizont), což už se dá počítat jako první ochrana proti kopírování. 

Autoři ovšem v této otázce zašli daleko dál. Jelikož si uvědomovali míru tehdejšího softwarového pirátství, rozhodli se svoje dílo ochránit rafinovanou protipirátskou ochranou, kterou opravdu nikdo nikdy nedokázal prolomit. Kasandru si tak zahrálo jen několik vlastníků originální verze (podle autorů vzniklo 150-250 kusů), což hru ve finále v podstatě pohřbilo a ta si na desítky let získala status nespustitelné hry, kterou by si možná i hráči rádi vyzkoušeli, ale nebylo jak. 

V roce 2004 sám autor M. Nepožitek přišel s myšlenkou ochranu obejít a hru zpřístupnit jako freeware, to se mu ovšem povedlo až v roce 2014 poté, co téměř zázračně našel disketu se zdrojovým kódem. O této záchraně, o protipirátské ochraně a dalších věcech napsal několik vynikajících článků na oficiálním webu hry. 

Jen ve stručnosti - ochrana spočívala v propíchnutí diskety nažhavenou jehlou na specifickém místě a následném uložení informace o této díře na "skrytém místě" mimo naformátovaný rozsah diskety. Hra pak při spuštění načetla ukrytý údaj, zkusila na toto místo zapsat a pokud to šlo (=nebyla tam díra), tak disketu vyhodnotila jako kopii a nedovolila pokračovat. 

Celé originální balení hry; Autor: Solaris104

Díra v disketě aneb ochrana proti kopírování; Zdroj: https://letdisk.wordpress.com

Začátek hry

Naladil jsem družici Intelsat

Práce s terminálem

Samotná hra je neobvyklou kombinací několika žánrů, kdy tu najdeme prvky ze simulátoru, (textové) adventury a střílečky z pohledu vlastních očí (FPS). Začínáme vždy v centrále, kde si lze hru uložit a nahrát. Odtud máme přístup ke čtyřem satelitním mapám (okolí Středozemního moře), kde vidíme polohu jednotlivých raket a kliknutím na ně můžeme začít další "misi". 

K dispozici je ale i počítač, s nímž lze ve stylu hackovacích textovek typu Podraz 3 (1986) brouzdat "internetem" a pomocí terminálu se připojovat k dalším počítačům. Nalézt se dají předválečné články, informace o existujících raketách a satelitech, obrázky vojenského vybavení (stažené z internetu přístupného na VŠE, kde oba autoři tehdy studovali) a spustit si lze i tréninkové programy, takže si můžeme nanečisto nacvičit minihry, s nimiž se setkáme při plnění naší mise. Snad jako bonus tu je i 15 úrovní Sokobanu, jinde ve hře ho už nenajdeme. 

Na síti lze najít předválečné články

Lze si i nacvičit minihry - zde navádění rakety země-země

Jako bonus tu najdeme 15 úrovní Sokobanu

Technické specifikace raket

Družice DSP

V další části si v hangáru vybíráme zásoby pro další misi, což ale spočívá pouze ve volbě poměru raket, jídla a léků. Poté usedáme do pásového transportéru, kdy ovládáme směr a rychlost a v pseudo 3D prostředí se snažíme nalézt cíl naší cesty, k čemuž nám pomáhá kompas na vrchní straně obrazovky. Mladším hráčům situaci komplikuje fakt, že nápisy jsou v azbuce, nicméně po levé straně se nachází ukazatel zbývající nafty (něfť) a napravo ukazatel aktuální rychlosti (skorosť). Je dobré vyhýbat se překážkám ve formě keřů a stromů, jelikož ty poškozují naše vozidlo, což může vést i k předčasnému konci. 

Jakmile jsme dostatečně blízko, tak se na radaru v levém horním rohu začneme objevovat jako malá červená tečka a následně musíme trefit střed, čímž se přesuneme do další fáze. 

Obrázky vojenského vybavení

V hangáru vybíráme zásoby pro další misi

Vzhůru do boje!

Jízda obrněným transportérem

Hrdina nemyslí na dívku, ale na raketu

Ve fázi "dohledávání" se snažíme objevit zakopané raketové silo. To se nachází v jednom ze 16 sektorů. Opět se dočkáme pseudo 3D grafiky zobrazující procházení pustinou. Ve spodní části se nachází několik ikonek, kterými můžeme ovládat zapínání/vypínání hloubkového detektoru, obranného raketového systému, nasazení plynové masky (v některých sektorech je jedovatý plyn) či můžeme strávit nějaký čas opravou transportéru a doplňováním fyzické či psychické kondice pomocí jídla a léků. 

Po přeměření sektoru se do mapky zapíše číslo, kdy zpravidla 95+ s jistotou určuje polohu sila. Poté je třeba odkrýt zeminu a pomocí počítače najít vstupní kód k otevření vchodu. Všechny tyto akce ale provokují automatický obranný raketový systém, který nás začne zaměřovat. Reagujeme vypuštěním rakety země-země, kterou musíme pomocí myši navést na cíl. 

Putování pustinou - sektor se skrytým silem nalezen

Zemina odhrnuta

V animaci náš transportér vystřelí raketu země-země

Manuální navádění rakety na cíl

Labyrint nukleárního boha

Poté následuje další změna hratelnosti, kdy se samopalem v ruce procházíme podzemním bludištěm chodeb a z pohledu vlastních očí likvidujeme nepřátelské vojáky. Cílem je v jedné ze 16 místností najít bílé dveře vedoucí do řídícího centra. V některých bludištích nenarazíme na vojáky vůbec, v dalších se vyskytuje i plyn, který komplikuje orientaci v prostoru. 

Na velíně již stačí jen zadat dříve získané kódy a sebrat čipy z řídící jednotky, což raketu deaktivuje. Tím jedno "kolečko" končí, vracíme se na základnu načerpat síly a dostáváme gratulační zprávu od vedení. Všechny deaktivované rakety vidíme na mapě jako škrtnuté. Jakmile je vyčistíme všechny, tak získáme polohu rakety Kasandra. 

Bloudění v bludišti

Vchod do řídícího centra nalezen

Vkládání kódů

Čipy se budou hodit později

Další raketa neutralizována

Technické zpracování je na poměry počítačů Atari na solidní úrovni, grafické zpracování neurazí, je přehledné a vytváří správnou postapokalyptickou atmosféru. Potěší hned několik animovaných sekvencí. Hudba také nezaostává a zvukové efekty jako třeba funění, tekoucí voda, přebíjení zbraně a řev nepřátel v podzemí vše jen podtrhují. Mimochodem zvuk transportéru autor nahrál v garáži u rodičů a pochází z automobilu Favorit 136L. 

Kritiku si zaslouží hlavně neintuitivní ovládání, kdy je nutné neustále přepínat mezi myší a joystickem. Např. úvodní ladění družice se provádí přes levé a pravé tlačítko myši, kdy se zároveň musí klikat na šipky. Levé tlačítko mění první číslo a pravé tlačítko druhé číslo, na což není jednoduché přijít. Ovládání myší je pak velmi citlivé - navádění rakety chce mnoho cviku, ale možná ještě obtížnější je pohyb po pustině během dohledávací části, kdy jsem často nedokázal plně ovládat svůj pohyb. 

Kasandra je ve finále vlastně sbírka miniher, které se dokola opakují. Záporem je tedy i repetitivnost - jakmile dokončíme jedno "kolečko", tak jsme viděli většinu hry a na tom moc nemění ani rozdíl v obtížnosti jednotlivých raket, kdy je jiná vzdálenost cíle během jízdy transportérem, počet obranných raket v dohledávací části a složitost bludiště a počet nepřátel v podzemí. 

Povzbuzující zpráva od vedení

Zaměřily nás raketomety

Mučení

Konec Teodora

Na hru vyšla malá recenze bez obrázků v časopisu Excalibur 24 z března 1994, kdy autor udělil 45 % se slovy "...hra zatím neodpovídá světovému standardu, ale vzhledem k ostatním výtvorům našich programátorů je dost dobrá. Grafika je slušná, běhá však ve standardním malém rozlišení a je kombinací vektorové grafiky s obrázky. Zvuková stránka je celkem kvalitní úrovně..."

O deset čísel později, v říjnu 1994, se v Excaliburu 34 překvapivě objevila nová recenze, tentokrát daleko pozitivnější a s obrázky. Ta začala slovy "Konečně vám - čtenářům - můžeme nabídnout poctivý a vyčerpávající pohled na hru, o které se mezi "ataristy" mluví. Jakousi minirecenzi, která již v tomto časopisu vyšla, chápejte, prosím, jako nedopatřením odflinknutě opsaný manuál ke hře. Můžete-li, tak na ni rychle zapomeňte..." Autor pak popsal, že se mu líbí originální námět, grafické zpracování včetně intra a animací, zvuky a použitá čeština. Poté udělených 71 % doplnil slovy "Osobně si myslím, že tohle je skutečně program, za který stojí dát peníze. V porovnání s ostatními hrami, které dělají někdy celé týmy odborníků, si u mne Kasandra stále stojí vysoko a vřele ji všem pařanům doporučuji."

Překvapivě úplně stejná recenze jen s minimálně upraveným textem se objevila i v časopise Score 10 a v prvním čísle Atari časopisu Alert (kde vývojář hry M. Nepožitek působil jako šéfredaktor), oboje z října 1994. 

V diskmagu Narsil 5 z června 1994 se objevila taktéž recenze, kdy si Kasandra odnesla 76 %. Autor chválil originalitu zpracování, animované sekvence a hudbu. Naopak kritizoval vysokou cenu a složitost ovládání: "...můj bratr vše vzdal po půl hodině se slovy 'ta hra je snad pouze pro programátory' a to mě přivedlo k tomuto verdiktu. Nepatříte-li mezi nadprůměrně inteligentní matematiky, programátory, hackery, šílené modemymsty, nebo šílené pařany, ani si hru nekupujte, protože se patrně neprokoušete vůbec nikam a vše vás velmi rychle otráví."

V roce 2014 o hře vyšel dvoustránkový "making of" článek v časopisu Level 248 od Pavla Dobrovského. 

Chystala se i německá verze, kterou chtěli autoři nabídnout německému magazínu ST Computer a uvažovalo se i o dalších zahraničních distributorech, nic z toho ovšem nedopadlo. 

Poprvé v historii blogu jsem dal dohromady i video ukazující většinu hry. Dostupné je na novém Youtube kanálu "Herni Archeolog". 

Zaváhal jsem a raketa byla odpálena, teď se musím pokusit ji sestřelit

Raketa opouští silo...

...a dopadá na jedno z posledních měst

Bonusy nebudou

POSTUP HROU

Centrála: 

Nejprve pomocí myši naladíme frekvenci jedné ze tří družic - DSP 5/11, INTELSAT -2/9, GORIZONT -6/13. Kliká se na šipky v pravém horním rohu, přičemž levé tlačítko myši mění první číslo, pravé tlačítko druhé číslo. Je dobré zapnout počítač a projít přístupný "internet" (tlačítko NET) plný informací. Dostupné příkazy se vyvolají přes DIR a najdeme tu UNP (hackování), LOGIN, LOGOUT, TYPE, MAP (výpis okolních počítačů), TEST a QUIT. 

Přihlásíme se do hlavního počítače přes "login", název "main", heslo "letD". Další hesla neznáme, takže je musíme hackovat přes "unp" - nutné pustit několikrát. Další dostupné počítače zjišťujeme přes "map". 

HORNIC.MAIN.PUBLIC.CNN - předválečné informace o raketách - TYPE - news články

HORNIC.MAIN.PUBLIC.TRX - tréninkové programy - země-z, země-vzduch, kódy (sokoban) - TEST

HORNIC.MAIN.ARMY.CNA - raketová síla pozemních sil - TYPE - info o raketách

HORNIC.MAIN.ARMY.SSN - dosažitelný družicový systém - TYPE - info o třech družicích

HORNIC.MAIN.ARMY.ARC - archiv rady bezpečnosti - TYPE - obrázky vojenského vybavení

Počítač vypneme přes "quit". Misi zahájíme kliknutím na "R" na mapě (jsou tu celkem čtyři) a vybráním jedné z raket. Čím vyšší číslo, tím vyšší obtížnost. Cílem je nejprve deaktivovat 15 raket, což zpřístupní závěrečnou Kasandru. Postup je vždy stejný. 

Hangár:

Výběr vybavení, doporučeno 15 raket a zbytek potraviny a léky. Pro 15 raket 5x kliknout na dvojitou šipku nahoru a 8x na jednoduchou nahoru. 

Transportér:

Ovládání pomocí joysticku. Nejprve nastartovat přes FIRE + šipka dopředu. Nahoře se poté ukazuje kam máme jet, např. J-V znamená jihovýchod. Nalevo je azimut, tzn. nasměrování vůči severnímu pólu vyjádřený v úhlu 0-360°. Jinými slovy S=0, SV=45, V=90, JV=135, J=180, JZ=225, Z=270, SZ=315. Jakmile jsme blízko cíli, tak spatříme velmi malou tečku na radaru v levém horním modrém rohu. Cílem je dostat se do středu. Nárazy do překážek vzniká na transportéru poškození a jízdou se spotřebovává nafta. 

Původní videokazetový obal hry; Zdroj: https://letdisk.wordpress.com

Zničení transportéru

Pozice Kasandry odkryta

Vkládání čipů

Dohledávání:

Ovládání pomocí myši. Cílem je najít přesnou pozici zakopaného podzemního sila, které je v jednom ze 16 sektorů A1 až D4. Nejprve zapneme vše potřebné v dolní liště. Zleva hloubkový detektor, plynovou masku, raketový systém. V pravém rohu vidíme náš fyzický (F) a psychický (P) stav a poškození našeho vozidla (H). Pokud je velké, tak je nutné ho opravit přes ikonku s nářadím. Další ikonky jsou "měření", "počítač" (o těch níže), jídlo (zlepšuje fyzický stav) a lékárna (zlepšuje psychický stav). Lze si zobrazit i INFO, což je přehled o stavu transportéru, našem zdraví a počtu zbývajících raket, hodiny ukáží běžící čas a přes spodní GO HOME se můžeme vrátit na centrálu. 

Kliknutím do mapy sektorů se vydáme na cestu. Směr i rychlost naší chůze ovládáme myší. Opětovným kliknutím změříme pravděpodobnost výskytu hangáru, přičemž hledáme číslo nad 95. Velice pravděpodobně nás mezitím několikrát zaměří automatická obrana tvořená raketomety, většinou jich je v okolí celkem pět. Na ty musíme navést naší raketu a zničit je. Zde opět používáme myš, kterou určujeme jak směr (pohyb do stran), tak výšku (pohyb dopředu / dozadu). Cílem je trefit malý čtvereček na radaru - naše raketa musí být ve výše max 20 m. Toto si lze trénovat ve zmíněném počítači na centrále.  

Jakmile najdeme vysoké číslo, provedeme přes zmíněnou ikonku měření a odkrytí zeminy. Poté se přes počítač snažíme najít vstupní kód, přičemž nás pravděpodobně opět několikrát zaměří raketomety. Toto musíme opakovat dokud počítač nezačne hledat vstupní a stop kód, oba si zapíšeme pro další část! Občas se kódy nepodaří najít, pak je nutné si zapsat "parametr A" a "parametr B" a ty následně zadat. 

Pokud se nám příliš nedaří, tak může být hledaná raketa ze sila vypálena, načež se jí můžeme pokusit sestřelit. V tomto případě máme jediný pokus. I toto si lze nacvičit na počítači v centrále. 

Podzemí:

Ovládání pomocí joysticku. Procházíme podzemí o velikosti 4x4 a hledáme bílé dveře vedoucí do řídícího centra (stačí vejít do správné místnosti a zobrazí se hláška). Cestou můžeme potkat nepřátelské vojáky, které lze samopalem zastřelit. Stav munice vyjadřuje ukazatel "H" v pravém dolním rohu. Místnosti můžou být i plné plynu, který zhoršuje orientaci. 

V řídícím centru zadáme oba kódy získané v předchozí části. Pokud jsou správné, otevře se kryt řídící jednotky, odkud kliknutím myši sebereme čipy, což deaktivuje raketu. 

Kasandra:

Jakmile máme deaktivovaných 15 raket, na mapě se objeví pozice Kasandry. Zopakujeme si známé kolečko, ale na konci u panelu musíme naopak čipy vkládat. Vlevo vybíráme z nasbíraných čipů MC-1, MC-2 a MC-3 (nápisy jsou napsané svisle), vpravo je zase číslo patice od 1 do 8. Začínaje od první vložíme čipy 1, 1, 2, 3, 3, 1, 2, 2. Nápovědou také může být, že patice se tmavě obarví jakmile do ní vložíme správný čip. Jakmile zaplníme všechny patice, dozvíme se pravdu o Kasandře. 

KONEC POSTUPU HROU

Na konci cesty

Cože?!

Kde je druhá část?!

Vítězství!

Verdikt: Originální spojení několika žánrů se slušným technickým zpracováním a postapokalyptickou atmosférou, s trochou nadsázky český Fallout, v němž hledáme "vaulty". Negativem je neintuitivní ovládání a repetitivnost.

Hodnocení: 5/10