Multi Pascal 2.7 aneb Pomsta Šíleného Ataristy
Vývojář: Viktor Lošťák & Zdeněk Polách
Vydavatel: Viktor Lošťák
Vydáno 1989 pro Atari 8-bit
Žánr: Textová adventura
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno
Takhle veselou textovku jsme tu už dlouho neměli. Už úvodní obrazovka dává tušit, že půjde o dost odlehčenou záležitost. Hra byla prý vytvořena pomocí programu "Adventure game construction set 1.0", který jsem ale na internetu nevypátral (doplnění - sám autor prozradil, že tento program nikdy neexistoval a hra byla naprogramovaná přímo v assembleru). Důležitá je také poznámka, že "Jakákoliv podobnost zde vykreslených postav, míst a dějů se skutečnými postavami, místy a ději je zcela záměrná" - hra totiž satiricky zachycuje skutečná místa a osoby, konkrétně Atari klub v Odrách.
Doplnění - Atarista JH v komentářích prozradil, že hra je mezi Ataristy legendární a Viktor Lošťák je něco jako František Fuka pro Spectristy. Hodně lidí se pak touto hrou inspirovalo a snažili se vytvořit něco podobného. Díky tomu nastal menší boom v textovkách na Atari, kterých do té doby nevycházelo zas takové množství. Jedna z prvních reakcí byla hra Na Vikiho Stopě (1989), kdy Viki je právě autor Viktor Lošťák.
Příběh je na začátku popsán na šesti obrazovkách a vypráví o hráči, který si konečně koupil svoje Atari a při shánění po softwaru se přihlásil do počítačového klubu v Odrách. Když tam ale dojel, došlo ke strkanici a někdo mu počítač vyrazil z ruky, načež byl nevratně zničen. V následném amoku pak rozmlátil židli o hlavu jednomu nešťastníkovi, načež se na něj ostatní vrhli a potupně ho z klubu vyhodili. Oko za oko, zub za zub. Byl tedy sestrojen nástroj odplaty jménem "likvidátor". Ten musíme napojit na hlavní rozvod elektřiny v týlu nepřítele a aktivovat ho, čímž zničíme všechny počítače napojené do sítě.
Hra se ovládá klasickým způsobem, kdy pro pohyb stačí příkazy "S", "J", "V", "Z" a poté seber, polož, prozkoumej, otevři, apod. Parser je přitom slušný a umí zkracování na první tři písmena a zároveň ale vyžaduje diakritiku - pro prohledání koše tak musíme napsat "PRO KOŠ" a "PRO KOS" hra nechápe. Program údajně zná 72 slov, ale tolik jich ve hře ani zdaleka nepotřebujeme.
Nejsilnější stránkou hry je humor, kdy některé hlášky si získaly až legendární status. Je vidět, že autor měl spisovatelské nadání, protože texty jsou napsané velmi dobře. Obtížnost je tak akorát, i když na několika místech je řešení trochu nestandardní a dá se tam zaseknout (např. jsem předpokládal, že je třeba nejdříve položit žebřík, než na něj vylezu, nebo jsem nepochopil, proč je nutné odložit krumpáč, aby mě zahradník pustil dál). Hratelnost je jinak ale pěkně plynulá a nepochybuji, že pro skutečné osoby zmíněné ve hře toto musí být hotový poklad, na který s láskou vzpomínají.
Na finální obrazovce je také heslo "21129", jež máme použít v přímém pokračování jménem "Mikrosoft meta basic čili Ataristův protiútok", které opravdu v roce 1990 vyšlo a na které už se hodně těším.
Doplnění - Atarista JH v komentářích prozradil, že hra je mezi Ataristy legendární a Viktor Lošťák je něco jako František Fuka pro Spectristy. Hodně lidí se pak touto hrou inspirovalo a snažili se vytvořit něco podobného. Díky tomu nastal menší boom v textovkách na Atari, kterých do té doby nevycházelo zas takové množství. Jedna z prvních reakcí byla hra Na Vikiho Stopě (1989), kdy Viki je právě autor Viktor Lošťák.
Instrukce |
Příběh #1 |
Příběh #2 |
Příběh je na začátku popsán na šesti obrazovkách a vypráví o hráči, který si konečně koupil svoje Atari a při shánění po softwaru se přihlásil do počítačového klubu v Odrách. Když tam ale dojel, došlo ke strkanici a někdo mu počítač vyrazil z ruky, načež byl nevratně zničen. V následném amoku pak rozmlátil židli o hlavu jednomu nešťastníkovi, načež se na něj ostatní vrhli a potupně ho z klubu vyhodili. Oko za oko, zub za zub. Byl tedy sestrojen nástroj odplaty jménem "likvidátor". Ten musíme napojit na hlavní rozvod elektřiny v týlu nepřítele a aktivovat ho, čímž zničíme všechny počítače napojené do sítě.
Příběh #3 |
Příběh #4 |
Příběh #5 |
Příběh #6 |
Hra se ovládá klasickým způsobem, kdy pro pohyb stačí příkazy "S", "J", "V", "Z" a poté seber, polož, prozkoumej, otevři, apod. Parser je přitom slušný a umí zkracování na první tři písmena a zároveň ale vyžaduje diakritiku - pro prohledání koše tak musíme napsat "PRO KOŠ" a "PRO KOS" hra nechápe. Program údajně zná 72 slov, ale tolik jich ve hře ani zdaleka nepotřebujeme.
Začátek hry |
Příkazy je nutné psát s diakritikou |
Pes mě zničil |
Nejsilnější stránkou hry je humor, kdy některé hlášky si získaly až legendární status. Je vidět, že autor měl spisovatelské nadání, protože texty jsou napsané velmi dobře. Obtížnost je tak akorát, i když na několika místech je řešení trochu nestandardní a dá se tam zaseknout (např. jsem předpokládal, že je třeba nejdříve položit žebřík, než na něj vylezu, nebo jsem nepochopil, proč je nutné odložit krumpáč, aby mě zahradník pustil dál). Hratelnost je jinak ale pěkně plynulá a nepochybuji, že pro skutečné osoby zmíněné ve hře toto musí být hotový poklad, na který s láskou vzpomínají.
Na finální obrazovce je také heslo "21129", jež máme použít v přímém pokračování jménem "Mikrosoft meta basic čili Ataristův protiútok", které opravdu v roce 1990 vyšlo a na které už se hodně těším.
Spekulant s hardware Petr Klubal |
Vedoucí Vala mě napráskal |
POSTUP HROU
Zaplatil jsem taxikáři (POL PEN) a vystoupil na východ. V malém parčíku jsem dvakrát prohledal odpadkový koš (PRO KOŠ) a sebral kus salámu a hromadu papíru (SEB SAL; SEB HRO). Prozkoumal jsem i hromadu papíru (PRO HRO) a sebral magnetofonovou kazetu (SEB KAZ). Šel jsem k budově Atari klubu a pejskovi hodil salám (POL SAL). Před vchodem jsem prozkoumal opilce (PRO OPI) a vzal rum (SEB RUM). S tím jsem se vrátil do parku k chlápkovi a vyměnil ho za láhev s mlékem (POL RUM; SEB LÁH).
Šel jsem dovnitř budovy Atari klubu, kde jsem kocoura odlákal mlékem (POL LÁH) a na konci chodby šel na jih. Zde jsem sebral žebřík a krumpáč (SEB ŽEB; SEB KRU). Na zahradě jsem v kůlně otevřel bednu (OTE BED) a sebral peníze a disketu (SEB PEN; SEB DIS). U vysokého stromu jsem vylezl nahoru (VYL) a sebral masku (SEB MAS). Chtěl jsem se vrátit na chodbu, ale zahradník mě nechtěl pustit, a tak jsem ho uplatil krumpáčem (POL KRU).
Za konci chodby jsem tedy vešel severními dveřmi a vedoucí Vala mě díky masce nepoznal. Musel jsem ale zaplatit příspěvky na další rok (POL PEN). Vala peníze popadl a vzal nohy na ramena, a tak jsem ho následoval a našel ho v chodbě v bezvědomí. Prozkoumal jsem ho (PRO VAL) a sebral klíč (SEB KLÍ), jímž jsem otevřel skříň za východními dveřmi (OTE SKŘ) a sebral kabel (PRO SKŘ; SEB KAB).
Konečně jsem mohl pokračovat severními dveřmi do samotného klubu. U Polácha jsem daroval kazetu (POL KAZ) a pokračoval na sever. Tam jsem zase položil hromadu papírů (POL HRO) a sebral šperhák (SEB ŠPE). V malém sálu jsem daroval disketu (POL DIS) a sebral víno (SEB VÍN). Na zavřené dveře jsem použil šperhák (OTE DVE) a u hlavního rozvodu proudu nainstaloval a zapnul likvidátor (INS LIK; ZAP LIK).
Bleskurychle jsem běžel zpět před budovu, opilce jsem odlákal vínem (POL VÍN) a dorazil až k autobusové zastávce, kde na mě zrovna čekal autobus, jímž jsem odjel z místa činu.
KONEC POSTUPU HROU
Verdikt: Veselá satirická textovka zachycující poměry v tehdejším Atari klubu v Odrách a zároveň důležitá hra z pohledu vývoje textovek na osmibitová Atari.
Hodnocení: 4/10
Zaplatil jsem taxikáři (POL PEN) a vystoupil na východ. V malém parčíku jsem dvakrát prohledal odpadkový koš (PRO KOŠ) a sebral kus salámu a hromadu papíru (SEB SAL; SEB HRO). Prozkoumal jsem i hromadu papíru (PRO HRO) a sebral magnetofonovou kazetu (SEB KAZ). Šel jsem k budově Atari klubu a pejskovi hodil salám (POL SAL). Před vchodem jsem prozkoumal opilce (PRO OPI) a vzal rum (SEB RUM). S tím jsem se vrátil do parku k chlápkovi a vyměnil ho za láhev s mlékem (POL RUM; SEB LÁH).
Zahradník mě nechce pustit. Hlavně nežrat jahody ! |
Vala vzal peníze a zdrhnul |
Ďábelský elektronik Mikunda a šílený mašinista Polách |
Šel jsem dovnitř budovy Atari klubu, kde jsem kocoura odlákal mlékem (POL LÁH) a na konci chodby šel na jih. Zde jsem sebral žebřík a krumpáč (SEB ŽEB; SEB KRU). Na zahradě jsem v kůlně otevřel bednu (OTE BED) a sebral peníze a disketu (SEB PEN; SEB DIS). U vysokého stromu jsem vylezl nahoru (VYL) a sebral masku (SEB MAS). Chtěl jsem se vrátit na chodbu, ale zahradník mě nechtěl pustit, a tak jsem ho uplatil krumpáčem (POL KRU).
Za konci chodby jsem tedy vešel severními dveřmi a vedoucí Vala mě díky masce nepoznal. Musel jsem ale zaplatit příspěvky na další rok (POL PEN). Vala peníze popadl a vzal nohy na ramena, a tak jsem ho následoval a našel ho v chodbě v bezvědomí. Prozkoumal jsem ho (PRO VAL) a sebral klíč (SEB KLÍ), jímž jsem otevřel skříň za východními dveřmi (OTE SKŘ) a sebral kabel (PRO SKŘ; SEB KAB).
Tiskař Martin Kubečka |
Libor Klubal a Kamil Hoblík popíjejí vínko |
Konečně jsem mohl pokračovat severními dveřmi do samotného klubu. U Polácha jsem daroval kazetu (POL KAZ) a pokračoval na sever. Tam jsem zase položil hromadu papírů (POL HRO) a sebral šperhák (SEB ŠPE). V malém sálu jsem daroval disketu (POL DIS) a sebral víno (SEB VÍN). Na zavřené dveře jsem použil šperhák (OTE DVE) a u hlavního rozvodu proudu nainstaloval a zapnul likvidátor (INS LIK; ZAP LIK).
Bleskurychle jsem běžel zpět před budovu, opilce jsem odlákal vínem (POL VÍN) a dorazil až k autobusové zastávce, kde na mě zrovna čekal autobus, jímž jsem odjel z místa činu.
KONEC POSTUPU HROU
Likvidátor aktivovaný, teď rychle pryč ! |
Pozdě ! |
Vítězství ! Pomsta byla dokonána |
Verdikt: Veselá satirická textovka zachycující poměry v tehdejším Atari klubu v Odrách a zároveň důležitá hra z pohledu vývoje textovek na osmibitová Atari.
Hodnocení: 4/10
Tak na tuhle archeologickou vykopávku jsem se docela těšil, že třeba jako správný archeolog zapátráš kolem hry. Ale jak je vidno, nedočkal jsem se - v podstatě hodnocené jako každá tuctová textovka.
OdpovědětVymazatTohle je mezi ataristy legenda, prostě všichni ataristi chtěli být jako Viktor Lošťák - chtěli psát hry jí podobné a taky jich po tomhle díle vzniklo nespočet, každej se ho snažil kopírovat, někdo míň, někdo víc. V podstatě tohle bylo něco jako Fuka pro ataristy.
Že fanoušci zavalili Viktora žádostmi o druhý díl atd... no pravda to si třeba počteme až tu bude někdy za dva tři roky Protiútok.
Díky za doplnění, dopíšu to do článku. Bohužel vzhledem k tomu, kolik chci dohrát her, tak nemám kapacitu na to ještě zkoumat okolnosti vzniku hry. Proto jsou tady komentáře, aby mě ostatní, co ty informací znají, mohli doplnit. Což jsi udělal, takže super :)
VymazatV jednom z rozhovorov vraj Viktor Lošťák uviedol, že žiadny "Adventure game construction set 1.0" nikdy neexistoval. Hra bola naprogramovaná tuším priamo v strojáku. A fakt je to medzi Ataristami legenda, nehovoriac o tom, že druhý diel je ešte lepší :-)
OdpovědětVymazatZ tretieho dielu existuje iba také akože demo - nikdy nevznikol (a tuším ani nikdy nemal vzniknúť) :-)
Informace taktéž doplněna, vďaka :) Na druhý díl už se těším !
VymazatTak já bych pro ten rozhovor nechodil daleko:
VymazatAGCS: Přirozeně, všecko to jsou výmysly. Celé to bylo vždycky napsané v assembleru, snad se jmenoval ATMAS. Pěkný soft, na to, jak byl malinký toho uměl překvapivě hodně. Bohužel jsem k němu nikdy neměl žádný manuál, takže na některé fičury jsme s Pošáhem (Zdeněk Polách) přišli až po mnoha měsících programování a na další asi nikdy. Ne, žádný AGCS nikdy neexistoval. Cholerická akce III: Ano, existovalo demo, snad tam byla jedna nebo dvě místnosti. Mělo nádech sci-fi, to ale byla jen další mystifikace. Hra se měla po průchodu několika místnostmi úplně zvrtnout, celý předcházející děj měl být jen delirantním snem opilého individua, které se probere v příkopu. Pak to mělo jaksi pokračovat. Tehdy mi to přišlo vtipné
Ostatně hodně věcí jde načerpat u Prasete: https://panprase.cz/clanek/cekejte/
OdpovědětVymazatplus hodně jsou zajímavý komentáře u http://andrejk.blogspot.com/2008/01/cholerick-akce.html
Třeba se tu i ukáže pan politik Viktor Lošťák a zase pustí nějakou tu perlu.
Mimochodem - tohle vzniklo jako odveta na Pomstu.
OdpovědětVymazathttps://herniarcheolog.blogspot.com/2019/05/hra-326-na-vikiho-stope-1989.html
No takže záhada objasněna :) Doplnil jsem zmínku do obou článků. Budu rád, když se o svoje znalosti Atari her podělíte i u dalších her (ty, Marek_B a třeba i další Ataristé).
VymazatParádní hra a parádní vzpomínky. Kdysi jsem této hře věnoval i kousek ve vzpomínkovém Atari článku: https://www.idnes.cz/hry/magazin/vzpominka-jednoho-ataristy.A070209_vzpominkaataristy_bw
OdpovědětVymazatBtw dodnes nevím, jestli zde jmenovaný Zdeněk Polách je skutečně TEN Vreco (zakladatel Bonuswebu) nebo je to jen opravdu shoda jmen...
Mimochodem, Zdeněk Polách se kterým jsem kdysi pro Atari psal, není Zdeněk Polách zvaný Vreco z BonusWebu. Jde jen o shodu jmen. Tomu našemu se říkalo Pošáh a pokud vím, žije dnes v Brně a pracuje jako databázový programátor. Viděl jsem se s ním ale naposledy asi před sedmi lety, takže víc nevím a kontakt na něj žádný nemám.
VymazatOpět dohledatelná odpověď...
Poznamka: Ak nechas disketu pred opilcom a ten sa neskor preberie (po odovzdani papierov) tak uz sa k nej nedostanes a nasledne neziskas vino. Hra sa nebude dat dohrat.
OdpovědětVymazatbtw.: Wolf prave urobil port do TXT https://txt.pohroma.de/2019/07/23/novy-txted-aj-s-prekvapenim/