sobota 30. června 2018

Hra 221: Oko (?)


Oko
Vývojář: ?
Vydavatel: ?
Vydáno ? pro ZX Spectrum
Žánr: Karetní
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Oko je klasický zástupce velmi jednoduché hry, u níž neznáme vývojáře, ani rok vzniku. Máme tedy co do činění s karetní hrou, které se říká také "Jednadvacet", "Oko bere" a dalšími názvy. Stejnou hru pod názvem Jednadvacet (1986) jsme tu už měli pro Atari a pro Spectrum jsme měli tu čest s trochu zajímavější verzí s názvem Strip oko (1986). 

Začátek hry
Vyhodnocení kola, ve kterém jsem prohrál
Počítač si vzal další kartu, ale přesáhl 21

Vše podstatné je vysvětlené na úvodní obrazovce - můžete hrát pouze proti počítači, nelze hrát ve více hráčích. Na začátku dostanete dvě karty a můžete si přibrat libovolný počet dalších. Cílem je přiblížit se co nejvíce součtu 21, ale zároveň ho nesmíte překročit. 

Na začátku hry si volíte základní kapitál, čili kolik dolarů budou mít oba hráči k dispozici. Poté vám hra vylosuje dvě karty a můžete si zvolit, kolik vsadíte. Nejsou tu žádné limity, takže můžete hned v prvním kole jít "all-in" a v případě úspěchu celou hru vyhrát. 

Počítač hraje lépe
Obral jsem počítač o všechno

Verdikt: Jednoduché převedení karetní hry "Oko" na Spectrum. 
Hodnocení: 2/10

čtvrtek 28. června 2018

Hra 220: Zeměpis ČSSR (?)


Zeměpis ČSSR
Vývojář: Petr Dvořák & Pavel Dvořák
Vydavatel: Petr Dvořák & Pavel Dvořák
Vydáno ? pro Atari 8-bit
Žánr: Vzdělávací hra
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Podobnou hru o hádání názvů a poloh měst na slepé mapě Československa jsme tu už měli několikrát, jen na Atari to byly hry Československo (1986) a Města v ČSSR (?). Bratři Dvořákové se rozhodli, že udělají svoji vlastní verzi, která ovšem v ničem nevybočuje a nepřináší nic nového, možná jen menší vylepšení.

Menu
Učební mód
Vykreslení okresních měst

Znovu tu v menu máme na výběr několik možností:
1) Učení - na mapě se zobrazí vždy jedna tečka určující polohu a dole správný název města.
2) Určování měst - na mapě se zobrazí tečka určující polohu nějaké města a na hráči je napsat správný název.
3) Hledání měst - objeví se název města a hráč musí posunout tečku na mapě na místo, kde toto město leží. Po potvrzení se vypočítá odchylka od správného umístění a tyto odchylky v kilometrech se sčítají do konečného čísla. Samozřejmě čím menší je toto číslo na konci hry, tím lepší.
4) Vykreslení okresních měst - na mapě se postupně zobrazují tečky a správné názvy okresních měst. Opět je to učební mód.

Hádám název města podle tečky na mapě
Hledání měst
Výpočet odchylky

Jak při určování měst, tak při hledání měst, se hraje na 10 pokusů a na konci hra slovně vyhodnotí váš výkon. U hledání měst si hra pamatuje hráčův rekord, takže je zde alespoň malá motivace hrát vícekrát a pokusit se získat co nejlepší výsledek. Při určování měst musíte napsat celý název. Nestačí tedy napsat "Jablonec", ale musíte napsat "Jablonec nad Nisou".

Kde je Rimavská Sobota?
Vytvoření nového rekordu

Verdikt: Další z řady her, ve kterých hádáte města na slepé mapě ČSSR. Tato patří spíše k těm povedenějším.
Hodnocení: 2/10

úterý 26. června 2018

Hra 219: Kewin: Tibet Temple (1988)


Kewin: Tibet Temple
Vývojář: Ladislav Karrach & R. Rausz
Vydavatel: KamaSoft
Vydáno 1988 pro ZX Spectrum
Žánr: Textová adventura
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Předpokládám, že hlavní hrdina téhle hry se jmenuje Kewin a podtitul je "Tibet Temple", zatímco druhý díl "Kewin: Hladač Pokladov", vyšel o rok později. Kewin se tedy ocitá kdesi v Tibetu, v "jedné osadě uprostřed vrchů", kde tráví čas na horské chatě se svojí krásnou přítelkyní Catherine. Sotva z ní ale spustí oči, tak jeho milá zmizí neznámo kam. A právě v tento moment hra začíná - na nás je v kůži Kewina zjistit, co se s Catherine stalo a zachránit ji.

Úvodní obrazovka
Nastínění příběhu a popis ovládání
Začátek hry

V průběhu celé hry hraje hudba, která není marná, ale už po chvíli mi z ní začalo hrabat. Naštěstí se dá jednoduše vypnout pomocí klávesy "S". Jinak se hra ovládá už jen třemi tlačítky - dvěma se pohybujete po kontextových menu a třetím potvrzujete. Volbu směru, kam chcete jít, provádíte na kompasu v pravém dolním rohu obrazovky. Dále vidíte svůj inventář (sekce "Máš"), jaké předměty se nachází v aktuální lokaci (sekce "Vidíš") a krátký popis lokace.

Kromě klasických příkazů "Choď", "Vezmi", "Polož", "Preskumaj" a "Použi", je zde také "Score", které ale ukazuje vždy náhodnou hodnotu, což je sice zmíněné i ve hře, ale moc jsem nepochopil proč tomu tak je. Pokud chceme použít nějaký předmět na jiný předmět, tak jeden z nich musíme nejdříve položit na zem, načež zvolíme příkaz "Použi" na ten první. Celkově se mi uživatelské rozhraní a ovládání líbilo, jen bych si přál, aby to bylo o něco svižnější.

Pomocí knihy jsem přeložil vzkaz na papíru
Vybírání sekery z inventáře
Vybírání směru chůze na kompasu

Ve hře se nachází několik předmětů, které k dohrání nepotřebujete, ale můžete s nimi vykonat nějakou činnost. Třeba dýku lze použít v místnosti s hady, čímž útočící kobru zabijete a můžete uniknout. Lepší je ale vůbec do té místnosti nelézt. Baterku zase můžete použít v podzemí, abyste odhalili propast, ale opět tam vůbec nemusíte chodit. Pokud použijete "truby", tak se na vás sesypou mniši a je konec - je to tedy pouze past.

Líbila se mi dobře trefená obtížnost, která není úplně primitivní a zároveň jsou hádanky logické a dávají smysl, takže se hráč nemá moc kde zaseknout. Zasazení hry do prostředí tibetského kláštera také kvituji s povděkem. Škoda jen, že hra není o něco málo delší.

Elixír neviditelnosti
Mnich prozradil i to, že Score ve hře je náhodné
Mapa

POSTUP HROU
V chatě jsem prozkoumal skříň, vzal čutoru, sekeru a knihu, kterou jsem použil a přeložil díky ní text na papíru. Vydal jsem se ven a došel až ke spadlému stromu, na nějž jsem použil sekeru a odstranil ho z cesty. Sekeru jsem tam nechal a pokračoval na jih, kde jsem prozkoumal balvan a sebral B. K. prsten. Ještě o kousek více na jihu jsem prozkoumal stěnu a sebral lano, jež jsem hned použil a vydrápal se nahoru. Lano jsem opět položil. 

Na východě jsem použil čutoru na pramen horské říčky a vydal se ke vstupu do kláštera, kde jsem mnichům ukázal svůj B. K. prsten, díky čemuž mě pustili dál. V klášteře jsem šel do východního křídla, do svatyně, kde jsem prozkoumal koš a sebral flaštičku. Šel jsem zpět na nádvoří a flaštičku použil (a pak položil), čímž jsem se stal neviditelným. Vydal jsem se do západního křídla, do budhovy svatyně, kde jsem u B. Z. knihy použil knihu a získal heslo, které jsem sebral. 

I zde lze na mnoha místech zemřít
Kyselina sírová
Místnost s pokladem

Zpátky na nádvoří jsem se vydal tentokráte na jih a dolů tunelem, kde jsem v malé jeskyni sebral svitky, jež jsem položil před mnicha a ten mi za oplátku prozradil pár tipů ohledně jezírka a živé vody. Na severu jsem tedy sebral gumový člun a vydal se k jezírku, kde jsem člun použil a úspěšně se přeplavil na druhou stranu. Pokračoval jsem dlouhou chodbou na jih, až do místnosti s pokladem, na který jsem ale raději nesahal. 

Místo toho jsem použil heslo, čímž se otevřely dveře v západní stěně a já se tak dostal do podzemního vězení, v němž jsem našel svoji milovanou Catherine. Byla v bezvědomí, a tak jsem na ní použil živou vodu ze své čutory, čímž jsem ji probudil a byl odměněn sladkým polibkem.
KONEC POSTUPU HROU

Moje milovaná Catherine !
Sladký polibek
Vítězství ! A svoje postupy jsem zveřejnil, sorry

Verdikt: Příjemná kratší textovka s dobře trefenou obtížností a slušným uživatelským rozhraním.
Hodnocení: 3/10

pátek 22. června 2018

Hra 218: Kdo to Ví, Odpoví... (1988)


Kdo to Ví, Odpoví
Vývojář: František Fuka
Vydavatel: Fuxoft
Vydáno 1988 pro ZX Spectrum
Žánr: Vzdělávací hra
Počet hráčů: 1 - 9
Stav: Dokončeno

Tenhle vědomostní kvíz od Fuxoftu vychází ze hry Trivial Pursuit (1986) (původně desková hra), což je uvedeno i na úvodní obrazovce. Název hry zase vychází ze slov známé písně Amfora od Suchého a Šlitra, kterou nazpívaly Eva Pilarová a Naďa Urbánková.

Na začátku vložíte jména hráčů, kterých může být až devět, ale můžete hrát i sami. Poté si zvolíte, do kolika správných odpovědí budete hrát (10 až 100). Následně už začíná hra, kdy je prvnímu hráči položena otázka. Svůj tip nemusí nikam psát, ale stačí si to myslet (nebo v případě, že hraje s kamarády, tak to řekne nahlas) a po zmáčknutí klávesy se zobrazí správná odpověď, načež hráč musí zadat, jestli uhádl, nebo ne.

Zadávání jmen hráčů
Začátek hry
První otázka dává tušit, že tohle nebude lehký kvíz

Pokud hráč uhádne, tak dostane další otázku. Pokud neuhádne, tak je na řadě další hráč. První hráč, který dosáhne na zvolený počet správných odpovědí (viz volba na začátku hry), vyhrává. Teoreticky tedy kdyby první hráč odpověděl na všechny otázky správně, tak se ostatní hráči ani nedostanou do hry.

Co se týče otázek, tak ty se většinou točí okolo filmu, literatury a státních vlajek, takže pokud toto není vaše parketa, tak tady tvrdě pohoříte. V menu je i možnost "Nahrát jinou sadu otázek", ale i když jsem to udělal, tak mi okruh otázek přišel hodně podobný. Zajímalo by mě, jestli Fuka chtěl, aby si hráči vytvářeli vlastní sady otázek a pak je tímto způsobem do programu nahrávali. Možná někdo ze čtenářů dokáže říct, jestli je to vůbec možné.

Nahrávání jiné sady otázek
Nechytám se
Vyhodnocení hry

Verdikt: Tuhle hru si dokážu představit na nějaké párty s kamarády, otázky jsou ale hodně zaměřené na film a literaturu a kdo tomuto neholduje, tak se asi bude ukrutně trápit.
Hodnocení: 2/10

středa 20. června 2018

Hra 217: Videostop (?)


Videostop
Vývojář: Jiří Bernášek
Vydavatel: BeWeSoft
Vydáno ? pro Atari 8-bit
Žánr: Gambling
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Zdejší dlouhodobí čtenáři již ví, jaký názor mám na hry, jež si berou inspiraci z televizního pořadu Videostop - je to asi nejjednodušší hra, kterou můžete naprogramovat a zároveň je to také největší nuda pro hráče, který pouze zírá na měnící se tři čísla na obrazovce a snaží se zmáčknout klávesu v momentě, kdy jsou tam dvě nebo tři stejná, za což získává body. 

Měli jsme tu už několik pokusů na toto téma, např. Videostop (1986) pro Spectrum a většinou si tyto hry odnesly nejnižší hodnocení. Může si Videostop od BeWeSoftu (mimochodem v budoucnu se s tímhle jménem ještě několikrát setkáme) odnést vyšší hodnocení? 

Začátek hry
Trefil jsem 3 stejné a získal prémii

Bohužel nemůže. Měnící se duha na pozadí mě nijak neoslnila a hudba hrající celou dobu hry zní spíše jak změť náhodných tónů, než nějaká chytlavá melodie. Jinak je vše při starém - na začátku si můžete zvolit obtížnost, která určuje jak rychle se kostky budou měnit (1 je nejnižší). Poté máte 9 pokusů na to získat co nejvíce bodů, přičemž začínáte s osmi a pokud trefíte stejné kostky, body se vám vždy zdvojnásobí. Pokud se netrefíte, spadnete na polovinu. Pokud trefíte tři stejné, vyskočí nápis "Prémie" a dostanete trojnásobek současných bodů. Nutno dodat, že tento nápis tam zůstane viset a to až do doby, než začnete novou hru (bug). 

Celkem jsem získal 3456 bodů

Verdikt: Klasický videostop, který nepřináší nic nového ani zajímavého. 
Hodnocení: 1/10

pondělí 18. června 2018

Hra 216: Katanga (1988)


Katanga
Vývojář: Martin Malý
Vydavatel: Demon Soft
Vydáno 1988 pro ZX Spectrum
Žánr: Textová adventura
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Martin Malý byl poměrně plodný autor, který vytvořil hned několik textovek. Ta první, Demon in Danger (1988) mě příliš neoslnila, ale Katanga už od začátku vypadala zajímavěji. Nejsem si jistý, proč se hra jmenuje tak, jak se jmenuje (Katanga je provincie v Demokratické republice Kongo), když se odehrává na Sicílii, nicméně v kůži policisty Nicka Cartera se vydáváte najít a zatknout bosse mafie dona Millaniho, který se skrývá někde v podzemním doupěti.

Next-gen textovka
Příběh
Volba ovládání

Úvodní obrázek je sice hezký, ale jak jsem zjistil, je vypůjčený ze hry Stainless Steel (1986). Na začátku si můžeme zvolit způsob ovládání, kdy lze tentokrát hrát i na joysticku, což je pro textovku zajímavá možnost. Každopádně já zvolil klasicky klávesnici a nadefinoval jsem si ovládací klávesy podle svého, kdy potřebujete čtyři klávesy pro pohyb kurzoru do čtyř směrů a jednu klávesu pro potvrzení.

Ano, hra se ovládá tak, že pohybujete kurzorem (zobrazen jako malá bílá tečka) po obrazovce a klikáte. A právě způsob ovládání a uživatelské rozhraní jsou asi nejzajímavější částí hry. Tak například vlevo nahoře vidíte panel s ovládáním pohybu, kdy nejdřív kliknete na směr, jakým chcete jít a poté kliknete na tlačítko "Jdi". Kam se lze vydat vidíte na panelu "Můžeš jít" uprostřed. Vlevo dole zase můžeme kliknutím vybrat předmět z inventáře a v menu vybrat nějaký příkaz (např. použij). Vpravo dole v rámečku "vidíš" jsou zase předměty v aktuální lokaci.

Začátek hry a obrazovka s popisem aktuální lokace
Na této obrazovce zadáváme příkazy pomocí kurzoru
Prozkoumávání mrtvoly

Hra je bohužel obsahově dost prázdná a krátká - najdeme tu jen pár předmětů a trochu mě zdrželo pouze bludiště v lese, kdy jsou na kameni vyryté špatné instrukce, což hráče jen mate. V úvodu se sice píše, že máme pro vstup do podzemního doupěte získat "kódové číslo zámku", ale žádný zámek ve hře není.

Našlo by se i pár bugů, kdy na konci není potřeba sebrat samopal a stejně se hra dá vyhrát, nebo jsem měl potíže při vybírání předmětů v inventáři - občas mi zmizel kurzor a musel jsem nahrát starší pozici, protože hra nešla dál ovládat. Je zde příkaz "Pomoc", ale kdykoliv jsem ho zkusil použít, tak hra jen odpověděla "Pomoc nepotřebuješ". Nevím, jestli to je nějaký vtípek, nebo nedodělaná funkce. Trochu mě zklamal i závěr, kdy hra skončila tak nějak rychleji, než bych si představoval.

Policista mě beze slova zatkl (a poté zabil?)
Don vyhrál
Mapa

POSTUP HROU
Šel jsem na náměstí sebrat pistoli a do obchodu klíč. U obchodního domu jsem zastřelil stojícího muže, prohledal ho a vzal si jeho destičku. Poté jsem se vydal na silnici západ-východ, kde stálo auto, na které jsem použil klíč, čímž jsem ho otevřel a odjel na prašnou polní cestu. Na jihu jsem sebral železnou tyč a pokračoval na sever, k lesu. 


Zabil jsem muže a sebral mu jeho "destičku"
Auto na dálkové ovládání
Mám samopal a neváhám ho použít

Zde jsem na kameni našel nápis "SZSVJVV", který jsem ignoroval a vydal se směrem "SSVJZSVV", čímž jsem došel na malou lesní planinku. Zde jsem použil železnou tyč, čímž jsem si otevřel cestu na sever, do jeskyně. Tam jsem se na rozcestí dal na západ a když hlídač uviděl moji destičku, tak mě pustil dál. Ze stojanu na zbraně jsem vzal samopal a pokračoval na západ, kde jsem zadržel zločince. 
KONEC POSTUPU HROU


Sice jsem samopal nechal v předchozí místnosti, ale ok
Rozsudek státního soudu je celkem drsný
Vítězství !

Verdikt: Uživatelské rozhraní je poměrně zajímavé, ale hra zdaleka nevyužívá jeho potenciál a je příliš prázdná, krátká a jednoduchá. 
Hodnocení: 3/10