Hra 114: Indiana Jones 2 (1987)

Indiana Jones 2

Vývojář: František Fuka

Vydavatel: Fuxoft, od roku 1992 Proxima Software

Vydáno 1987 pro ZX Spectrum

Žánr: Textová adventura

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Na pokračování úspěšného Chrámu zkázy (1985) jsem se upřímně těšil, ale po dohrání mám trochu rozporuplné pocity. Hra začíná každopádně velmi dobře - na úvodní obrazovce hraje povedená melodie z filmu a od autora se dozvídáme, že se snažil hru zpřístupnit i začátečníkům a že jde o "první českou textovou hru ovládanou pouze třemi tlačítky", což mojí zvědavost ještě znásobilo.

Co to tedy znamená? V podstatě jde o použití kontextového menu, kdy hra sama nabízí pouze akce, které jsou momentálně dostupné. Tzn. po vybrání příkazu "vezmi" nabídne jen na aktuální obrazovce dostupné předměty. Měli jsme tu již Exotera (1987) ze stejné doby, který se také snažil přijít s něčím podobným, ale tam jsme pomocí směrových šipek hýbali kurzorem. Tady ani ten kurzor není a prostě jen pomocí dvou kláves listujeme v menu a třetím výběr potvrzujeme.

"Menu driven" uživatelské rozhraní

Začátek hry v letadle

Oceňuji akční začátek, kdy se Indy probouzí v letadle a má jen chvilku na to provést správné akce, najít padák a vyskočit ven. Příjemná změna po všech těch "stojíš před vstupem do hradu" začátcích u ostatních textovek.

Poměrně brzy jsem ale zjistil, že zvolené ovládání mi ne úplně vyhovuje. Sice díky němu odpadají problémy s parserem a hádáním správného tvaru příkazu, ale na druhou stranu je to pomalé a zdlouhavé a aspoň ten pohyb mohl být navolen na samostatné klávesy. Otravuje také omezení inventáře na pět předmětů.

Co mě ovšem zarazilo nejvíc byl malý rozsah hry - koukněte se na mapu níže. Málo obrazovek a velmi nízká obtížnost způsobily, že jsem hrou prosvištěl během pár minut a finální obrazovka na mě vyskočila v momentě, kdy jsem si říkal, že by mohl přijít nějaký zvrat, aby se hra trochu rozjela. 

Nerozjela. Jedná se dost možná o nejkratší textovku, kterou jsem zatím hrál. Kratší byla snad jen nepovedená Atomová katedrála. 

Mapa hry

POSTUP HROU:
Probudil jsem se v letadle letícím nad africkou pouští a s hrůzou jsem zjistil, že jsem sám a mám naprosté okno. Proboha, co tu dělám? Musím přestat pít! V rychlosti jsem prohledal sedačky, našel padák a vyskočil ven. Padák jsem ve vzduchu otevřel a bezpečně dopadl doprostřed pouště. Za letu jsem na jihu viděl vojenskou základnu, a tak jsem se vydal tím směrem. Dorazil jsem do oázy, kde jsem pod palmou našel německou uniformu a v ní klíč.

Pokud zemřete, objeví se článek z tisku a % dokončení hry

Řádné prozkoumání sedadel přineslo ovoce

Oblečená německá uniforma zabrala

Vydal jsem se tedy na jih do tábora, naštěstí si mě stráž nevšímala. Vzal jsem auto baterii a v malém stanu našel přenosnou radiostanici a lopatu. Spojil jsem se tedy se svými přáteli v Káhiře, kteří ale za pomoc chtěli faraonův platinový náhrdelník! Vzal jsem tedy lopatu a šel do velitelova stanu, kde jsem klíčem otevřel truhlu a našel mapu. Ta ukazovala na místo v oáze, kam jsem se vydal. S sebou jsem vzal diamant a slovník a na daném místě jsem lopatou vykopal vstup do podzemí!

Vykutálení kamarádíčci

Přeložený nápis na zdi

V podzemí jsem objevil nápis na zdi, který jsem si za pomocí slovníku přeložil a zjistil, že budu potřebovat shromáždit pět diamantů a použít je u velkého oltáře. Na jeden diamant visící u stropu jsem použil bič, cestu k dalšímu mi poradil jakýsi zesnulý dobrodruh nápisem "2Z1S1V", takže 2x západ, 1x sever, 1x východ. Všechny diamanty jsem položil u oltáře na zem, načež se otevřel průchod vedoucí do faraonovy hrobky.

Po položení všech pěti diamantů...

No a zabralo mi to asi 10 minut. Jsem holt dobrej.

Prý "přáteli"! Kdybych nenašel ten náhrdelník, tak by mě tu nechali!

V hrobce jsem spatřil ten bájný faraonův platinový náhrdelník ! S obavami jsem ho vzal, ale žádná past se překvapivě nespustila, a tak jsem spěchal zpět na povrch. Po spatření denního světla mé oči chvíli mžouraly, načež na obloze uviděly letadlo s mými přáteli, kteří volali "Máš?". Já odpověděl "Mám!", a tak kamarádi konečně přistáli a po předání náhrdelníku mě odvezli z toho nacistického pouštního pekla.
KONEC POSTUPU HROU

Vítězství

Verdikt: Přijde mi, že se autor až příliš soustředil na nový způsob ovládání a na samotnou hru už nebylo moc času a sil. Hra je příliš krátká, jednoduchá a neobsahuje žádnou zapamatováníhodnou hádanku jaká byla k nalezení v prvním díle.
Hodnocení: ***/10