Hra 390: Atomix (1990)

Atomix

Vývojář: Scorpion (Patrik Rak & Milan Matoušek & František Fuka)

Vydavatel: Proxima Software, od roku 1991 Ultrasoft

Vydáno 1990 pro ZX Spectrum

Žánr: Logická hra

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Atomix má na svědomí skupina zvaná Scorpion, která se skládala z P. Raka (program), M. Matouška (grafika) a F. Fuky (hudba). Právě posledně jmenovaný již v té době vlastnil počítač Amiga a hrál na něm stejnojmennou hru, která se mu líbila, a tak Patriku Rakovi navrhl, ať ji s drobnými změnami předělá na ZX Spectrum. Práce byly dokončeny v prosinci 1990. 

Cílem hry je pomocí přesouvání atomů rozesetých po obrazovce složit danou molekulu. Potíž je v tom, že nemůžeme s atomy hýbat libovolně, ale pomocí kurzoru pouze určíme jakým směrem s nimi chceme pohybovat, načež se atom rozjede a zastaví se na první překážce. Tím nám z toho vzniká občas poměrně zapeklitá logická hra.

Menu

Nastavení vlastních kláves

První úroveň

Vzor molekuly, kterou máme poskládat v 6. úrovni

V menu hry si můžeme zvolit ovládání, kdy si lze nastavit i vlastní ovládací klávesy. Stačí nám čtyři směrové pro ovládání kurzoru a dále "info", což zobrazí molekulu, kterou máme poskládat. Pokud chceme pohnout s atomem, musíme nad něj nejprve přesunout kurzor a poté zmáčknout tlačítko "střela" společně s požadovaným směrem. Ovládání je tedy v rámci možností řešeno dobře, ale dnes už je trochu nepohodlné. 

Doprovázet nás pak bude hudba právě od zmíněného Fuky, nicméně abychom ji slyšeli, tak je třeba mít Spectrum model 128k, případně ve Spectru 48k mít přídavný interface s AY čipem.

Skládání složitější molekuly

Jedna z těch zajímavějších úrovní

Konečně jsem dostal atomy na jedno místo, teď je jen složit

Stejně jako u množství dalších her, i tuto začala po nějaké době komerčně distribuovat společnost Ultrasoft a to s několika změnami. Ta nejpodstatnější je, že přibylo počítadlo skóre a také časový limit, kdy na spodní části obrazovky vidíme "bonus", jenž postupně ubývá. Pokud se nám podaří úroveň dokončit, zbylý bonus se nás přičte do skóre a pokračujeme dál. Problém ale je, že pokud bonus klesne na nulu, tak hra končí a musíme začínat od první úrovně, což hru diametrálně mění a z mého pohledu spíše k horšímu, protože limit je poměrně nekompromisní.

Další změnou je, že byl smazán běžící text ze spodní části obrazovky, kde autor opravdu obsáhlým textem pozdravil snad každého, koho znal. A poslední podstatnou změnou je, že požadovaná molekula, kterou máme složit, se zobrazuje vždy na začátku každé úrovně a ne až po stisknutí klávesy během hry. A to dává daleko větší smysl.

Jedna z těch těžších úrovní

Tohle byla také fuška

Závěrečná úroveň byla poměrně jednoduchá

Obtížnost není překvapivě příliš vysoká a jakmile člověk pochopí zákonitosti hry, tak se dá všech 30 úrovní bez problémů dohrát (mluvím tedy o verzi bez časového limitu). Klíčové je vybrat si hned na začátku správné místo, kde molekulu začít stavět - v některých úrovních ani není na výběr a molekula se vejde jen tak tak, na políčko přesně. Zajímavé jsou i úrovně s kostičkami, které se dají po několika nárazech rozbít, čímž osvobodíme potřebné atomy.

K cíli se také dá dojít několika způsoby, není zde pouze jedno řešení, což jsem si potvrdil při sledování videa, kdy Pavero skládal často na jiném místě a úplně jiným způsobem, než já. Po dokončení poslední úrovně se zobrazí gratulační obrazovka a v Ultrasoft verzi se můžeme také zapsat do tabulky nejlepších výsledků. O rok později vyšlo také přímé pokračování, které je údajně daleko obtížnější, takže už se těším, až na něj přijde řada.

Zase tak těžké to nebylo

Zápis dosaženého skóre

Tabulka nejlepších výsledků

Verdikt: Povedená logická hra, která obstojí i dnes. Vlastně jedinou překážkou by mohlo být již trochu nepohodlné ovládání, ale na to se dá zvyknout. Na výběr je navíc ze dvou možností - buď původní verze bez časového limitu, nebo pozdější obtížnější verze s časovým limitem.
Hodnocení: 5/10