Hra 14: Space Saving Mission (1985)

Space Saving Mission

Vývojář: Tomáš Rylek

Vydavatel: UltraVideo Software

Vydáno 1985 pro ZX Spectrum

Žánr: Textová adventura

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Po Pokladu 2 a Indiana Jonesovi se dostávám k další textovce z roku 1985, která sebe samu představuje i pod českým názvem "Vesmírná záchranná mise", což potvrzuje fakt, že do angličtiny to někdo špatně přeložil - záchranná mise = "rescue mission" přeci! 

Při pátrání, kdo se skrývá pod jménem "Ultravideo Software" jsem našel rozhovor "Golden Triangle po deseti letech", kde Tomáš Rylek (k němu se určitě ještě dostaneme) zmiňuje, že toto byla jeho první hra, na které se podílel.

"Já udělal textovku s grafikou v Basicu, která se jmenovala SSM, což byla zkratka ze Space Saving Mission. Byla to blbost, ale jediný, co mi v ní přišlo jako velká frajeřina, byla úvodní obrazovka, na které byl pionýrský znak."

Zároveň ale asi nebyl sám, protože ve stejném rozhovoru výše se píše, že ji "z části naprogramoval". Tipuju, že ji udělal spolu s Martinem Fídlerem, ale to nemám potvrzené.

EDIT - Podle Miroslava Fídlera ji Rylek vytvořil celou sám, ale nedodělal ji podle svých představ, protože ho vývoj omrzel. Počáteční písmena názvu hry jsou SSM, což je odkaz na tehdy velmi známý Socialistický svaz mládeže (proto také pionýrský znak na úvodní obrazovce). Zkratka UltraVideo Software je UVS, což zase odkazuje na Ústřední výbor (Komunistické) strany. 

Vesmírná záchranná mise

Na začátku hry se ocitnete v domku

Bohužel na začátku nejsou žádné instrukce, hra vás rovnou vyplivne v jakémsi domku a že máte jít někoho zachraňovat si musíte domyslet z názvu hry. Co udeří do očí jako úplně první je horní část obrazovky, kde se postupně vykresluje hodně spartánským stylem momentální lokace. Toto ovšem není na všech obrazovkách. Druhá věc je nápis "Je 7 hodin, 2 minuty." - ano, plyne zde čas a to tím způsobem, že každá akce posune čas o 1 minutu dopředu. Jak jsem se později dozvěděl, dohrát hru musíte do půlnoci, pak následuje game over. 

Konec hry také může nastat na několika místech, kde lze zemřít. Pokud se tak stane, tak se konečně dozvíte své jméno. 

Jmenuji se James. James Trianon.

Téměř na konci hry se z jednoho dlouhého dialogu, který ani nevím, jak se aktivuje (našel jsem ho ve zdrojovém kódu) konečně dozvíte, o co tady vlastně sakra běží. Dovolím si ho sem přepsat:

"Stalo se to před několika lety, když známý sovětský vědec, Uz Uzuzovič Uzurpátor, dvojitý laureát Nobelovy ceny socialismu, začal pracovat na vývoji inteligentních robotů. Jistě jsi o tom tenkrát četl v novinách, o jeho teorii komunikace mezi roboty za pomoci rádiových vln. To by bylo všecko moc hezký, ale Uz poněkud předimenzoval kapacitu zesilovače VF a tak se robotí skřeky rozběhly do celého vesmíru. A ten jejich signál zachytili Ioti. 

Snad jsi někdy slyšel o civilizaci Iotů, kterým se taky někdy přezdívá stavaři, protože už několik století budují takřka bezdůvodně obrovskou síť vesmírných dálnic. A když inicializovali signál robotů pana Uze, usmyslili si, že postaví jednu z dalších dálnic přes naší sluneční soustavu, ale zjistili, že jim v jejich projektu brání Země, a tak se rozhodli ji zničit. Jak říkají Rusové - "jasno i korotko" (pozn. to znamená "jasně a stručně").

Tak Ioti umístili obrovskou časovanou nálož, opatřenou ochranným systémem, do nitra Země a chystali se k odletu. Ale při poslední válečné poradě se mi podařilo systémem, jehož popis by tě asi nezajímal, odposlechnout část jejich hovoru, který se týkal ochranného systému nálože. Při odchodu jsem však byl dopaden jedním z Iotů, takže mě vzali a schovali mě tam, kde jsi mě našel. Kromě toho se taky zbavili profesora Uze a to tak, že ho dali pod kontrolu jednomu z nejhroznějších Iotských zvířat.

A jedině Uzovi roboti mohou demontovat nálož, a to pouze podle mých instrukcí. A to je všechno."

Takže tu máme sci-fi příběh, který se evidentně inspiroval ve Stopařově průvodci po Galaxii. Je ale prostě špatně, že se tohle dozvídáme až na konci hry a předtím celou dobu chodíme po světě, nevědě s jakým cílem. A přitom by stačilo na začátek hry přidat obrazovku s textem "Dostal si za úkol zachránit toho a toho, který byl naposledy spatřen tam a tam".

Seznam příkazů

Jaké příkazy můžete použít si musíte zjistit sami metodou pokus-omyl. Hra bohužel obsahuje na mnoha místech bugy a hlavně v kombinaci s příkazem "prozkoumej" téměř vždy spadne a restartuje se. Proto třeba hned v první lokaci nezkoušejte příkaz "prozkoumat obraz" a vlastně tenhle příkaz raději nepoužívejte vůbec.

Jeden z největších "hárdkórů", který chci vypíchnout, bylo získání lana od horolezce Bruta. Tento příkaz musí být zadaný přesně takto: REKNI "BRUTO DEJ", nebo REKNI "BRUTO PUJC", jinak postava nerozumí. A to prosím i s úvozovkami, které jsem ani nevěděl, jak se na emulátoru píší (CTRL + P). Tento příkaz jsem našel ve zdrojovém kódu, jinak bych na něj nepřišel. Teď už k samotnému postupu. 

Takto ve hře vypadá "malebná krajina" se skalní stezkou.

Mapa celé hry

POSTUP HROU:

Začal jsem v domku, odkud jsem raději hned vyšel ven do hornaté krajiny, kde jsem sebral zvláštní trojhranný klíč. Pokračoval jsem skalní stezkou na sever a potkal mého známého horolezce Bruta. Když se nedíval, ukradl jsem mu jeho peníze ležící na zemi. Raději jsem hned odešel a pokračoval na východ, do chráněné oblasti, kde na zemi ležel svazek klíčů. Pokračoval jsem dál na jih, až jsem došel k obchodu pro historiky, před kterým ležel dešifrátor zpráv. To je zvláštní, co ty lidi nechávají ležet na zemi... Vzal jsem ho a na nedaleké zastávce jsem nastoupil do autobusu, který zrovna přijel. Když jsme dojeli na další zastávku, všiml jsem si na zemi ležící baterie, tak jsem na moment z busu vyskočil, vzal jí a pokračoval v jízdě. Dojel jsem až do centra, kde jsem vystoupil a šel do obchodního domu. Tam jsem našel stánek Air Island, tak jsem vzal letenky a hodil prodavači peníze na zem. Ať si je sebere sám, pche. Do nedaleké šachty od výtahu jsem se raději držel dál. Vrátil jsem se zpátky na zastávku a pokračoval na letiště. Tam jsem nešel do terminálu, ale vběhl jsem rovnou na runway, kde jsem odchytl letadlo. Jelikož jsem měl letenky, tak mě nechali nastoupit a po nějaké době jsme už přistávali na letišti v Bugaboo. 

Tady jsem našel nádraží, ale jelikož vlak nejel, tak jsem nastoupil do nedalekého trolejbusu. Ten mě vezl přes nějaký altánek a klub kosmonautů, kde jsem díky dešifrátoru zpráv rozluštil "HESLO DNE". Sice jsem nevěděl, k čemu to je dobré, ale raději jsem si ho zapsal. Vystoupil jsem až na další stanici, kde jsem našel skafandr. Teda, co ty lidi nevyhodí... V nedalekém remízku jsem k mému překvapení našel mého známého, horolezce Bruta ! Strachoval jsem se, že přišel na moji předchozí krádež, ale byl vysmátý jako obvykle. Využil jsem tedy příležitosti a požádal ho o lano, které mi s radostí dal. Vrátil jsem se zpět na nádraží a nastoupil do vlaku.

Ten mě vyhodil před kosmickým městečkem, ale vrátný mě nechtěl pustit dovnitř. Prý mu musím říct HESLO DNE! Naštěstí jsem ho věděl, takže jsem vešel a přes startovací plošinu se dostal do vstupní haly, kde cestu dál blokoval robot. Vložil jsem tedy do něj svojí baterii, načež robot odjel. Otevřel jsem dveře do řídící místnosti a začal mačkat všechna tlačítka, která jsem viděl. Jedno z nich aktivovalo automatický start rakety venku. Vyběhl jsem tedy ven, nasadil skafandr, vlezl do rakety a pak už se jen modlil. 

Výhled na Jupiter je opravdu dechberoucí.

Konečně jsem dorazil na planetu JET-JET!

Dostal jsem se do vesmíru, kde jsem viděl padající hvězdu. Přál jsem si, abych tohle ve zdraví přežil. Pak nastalo dlouhé čekání. Proletěl jsem kolem Jupitera až na planetu JET-JET, kde raketa přistála. Vystoupil jsem a přes kráter Brežněv a kráter Reagan jsem došel k bažině. Raději jsem zabočil na jih, na planinu, kde jsem našel jakousi observatoř. Vešel jsem dovnitř a zmáčkl bílé tlačítko. Já prostě rád mačkám neznámá tlačítka. Vypadalo to, že se nic nestalo, tak jsem vyšel ven a pokračoval na jih. Došel jsem na okraj propasti, ale dole jsem cosi viděl, tak jsem přivázal svoje lano na pevný kůl a sestoupil dolů k řece, kde jsem našel přistavenou loďku. 

Zmáčkl jsem další tlačítko a loďka automaticky vyplula po řece. Zastavila u jakéhosi hranolu, ale nevěděl jsem, co s ním, tak jsem pokračoval dál. V dálce jsem viděl balvany a kyselinu sírovou, takže jsem radši nepokračoval a raději zkoumal zavřené dveře. Odemknul jsem je pomocí trojhranného klíče a vešel do jakési krápníkové jeskyně. Pokračoval jsem temnou chodbou stále dál a málem jsem sletěl z prudkého srázu do kyseliny sírové. Ta je na téhle planetě asi všude. Přes okraj propasti jsem došel až nakonec, kde jsem konečně našel to, co jsem celou dobu hledal a nevěděl o tom! Ležel tu kosmonaut Norton. Byl hodně podvyživený, tak jsem sebral jeho laserovou pistoli a pomohl mu na nohy. Řekl mi:

 "Jamesi, je to špatné. Jestli se odsud nedostanu a nesetkám se s profesorem Uzem, abych mu sdělil určité závažné informace, bude brzo konec světa. Prosím pomoz mi! Jestli to stihneme do půlnoci, máme vyhráno!"

A sakra, tak to nevyšlo

Při prvním průchodu hrou mi toto řekl ve 23:50, takže jsem se jenom uculil a prostřelil si hlavu jeho pistolí. Musel jsem začít znovu.

Při druhém pokusu jsem už měl dostatek času, takže jsem se s Nortonem vrátil do rakety, která po chvíli automaticky vzlétla a nabrala kurz Země. Někde tady jsem asi měl započíst dialog vysvětlující příběh, který jsem vypsal výše, ale opravdu nevím jak. Raketa překvapivě nespadla do moře, ale přistála opět na startovací plošině. Vzal jsem tedy Nortona a spolu jsme nastoupili do vlaku, který nás odvezl až na konečnou stanici. Přes ponurou krajinu jsme se dostali až k jižnímu okraji Blatenské bažiny, kde nám cestu do chalupy zablokoval obrovský pes, "jehož ohnivá srst osvětluje masivní tesáky v obrovské tlamě. Všude se rozléhá huronský řev". Tohle zvíře prostě nechcete provokovat.

Blatenská bažina je nehezké místo

Já ovšem neváhal ani vteřinu, vytáhl jsem laserovou pistoli a bestii zastřelil. Tím jsem umožnil Nortonovi, aby se setkal s profesorem Uzem, který byl v chalupě a sdělil mu přesné pokyny, podle nichž Uzovi roboti demontovali nálož z nitra Země.
KONEC POSTUPU HROU

Vítězný screen

Jak vidíte, zde už je Tomáš Rylek přímo podepsaný (T.R.C. Software) a láká nás na svojí další hru se jménem "Pieces of Sword", která ovšem nikdy nevyšla.

Verdikt: Hra, ve které se ani ne za 24 hodin svezete všemi možnými dopravními prostředky, včetně rakety, se kterou odletíte na cizí planetu a zpátky a zachráníte planetu Zemi před mimozemšťany, kteří ji chtějí vyhodit do povětří. Zajímavé je primitivní vykreslování lokací a plynutí času. Rád bych hodnotil výše, ale hru sráží bugy, chybějící úvod nastiňující příběh a problém s horolezcem Brutem jen tak nezapomenu.
Hodnocení: ***/10