Tinny
Vývojář: Pavel Pospíšil (Genial Computing Company) & Jiří Koudelka (George K.) & David Koblížek
Vydavatel: Proxima Software
Vydáno 1992 pro ZX Spectrum
Žánr: Logická hra
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno
Tinny je variace na logickou hru Flappy (1987) z počítačů PMD 85 (nebo zjednodušená verze pro Spectrum z roku 1990), kterou vytvořil Pavel Pospíšil (Saboteur 3 (1991), Mluvící Balík (1992) a další), kdy mu hned několik lidí, včetně Jiřího Koudelky, pomáhalo vytvořit úrovně. Podle manuálu je hlavní postava "roztomilá koule Fred", což zase může vycházet z další podobné logické hry jménem Fred (1988).
Distribuční společnost Proxima Software hru prodávala v kompilaci "Tinny & spol." společně s Xor (1990), Adventurer (1991), Koky (1992) a Mluvící Balík (1992) za 150 Kč.
Menu |
Úvodní, nultá, úroveň |
Hned ve třetí úrovni obtížnost vystřeluje nahoru |
V menu si pomocí stisku počátečního písmena můžeme vybrat ze tří položek, kdy v ovládání si můžeme vybrat joystick či klávesnici (možnost volby vlastních kláves, stačí čtyři pro pohyb a jedna pro "akci", přičemž klávesa "E" je rezervována pro restart úrovně) a v "intru" se zase dočkáme posuvného textu plného pozdravů a poděkování, kdy nejzajímavější je asi informace, že autor požádal Františka Fuku o hudbu, ale ten odpověděl, že "na Spectrum už 2 roky nesáhl".
Samotná hra se pak až na několik odlišností neliší od zmíněného Flappyho. Naším cílem je dotlačit bílý sud na žlutou plošinku, přičemž v úrovni funguje gravitace a sud můžeme tlačit jen ze stran a to jen pokud k nim máme plný přístup. Pro přesun můžeme použít i další sudy - černý a šedý, který se dá zničit. Mimochodem úvodní obrázek je poměrně podivný, protože nemá se hrou nic společného.
Heslo do prvních pěti místností |
"Zdrhací" úroveň |
Je třeba se vydat mezi "dorty" kroužící uprostřed |
"Dort" lze použít i jako dočasný most |
Kromě sudů zde najdeme i hvězdice (v předloze houbičky), jež můžeme "akční" klávesou hodit a na 10 vteřin omráčit nepřátele, kterých tu najdeme několik druhů - většina chodí pouze sem a tam po předem určené trase (pojmenování vychází z manuálu):
- šedá molekula - základní protivník, podobné "píďalkám" z předlohy
- černá molekula - nejvíce nepříjemný soupeř, jelikož pronásleduje hráče a jde nejkratší cestou k němu. Podobné "žábám" z předlohy
- šedá plechovka - po sestřelení hvězdicí se z ní stane šedý barel
- černá plechovka - po sestřelení hvězdicí se promění v černý barel
- hrací kostka - nefungují na ní hvězdice
- dort - přežije, i když mu hodíme barel na hlavu, takže se dá použít jako dočasný most
- jablko - po kontaktu s hvězdicí z něj vypadnou další dvě
Minimalistická úroveň |
Spousta otevřeného prostoru a dvě černé molekuly nevěstí nic dobrého |
Molekuly je nutné vypustit |
Najdeme tu celkem 100 úrovní, přičemž ta první je označená jako místnost 0. Na každou máme časový limit 2200 jednotek času, což je zhruba 10 minut a to je zpravidla dostatečné. Pokud vyprší čas, dostaneme se do kontaktu s nepřáteli či nám spadne sud na hlavu, tak přijdeme o jeden z pěti životů. V úrovních můžou být zakomponované ukazatele našeho skóre, ubíhající časový limit, přehled sebraných hvězdic, číslo úrovně a naše zbývající životy, není to ovšem pravidlo a občas jsou vidět jen některé z nich, jindy je přítomný pouze časový limit.
Za každých pět dokončených místností dostaneme heslo. To potom můžeme v menu zadat a přeskočit již prošlé úrovně, přičemž abychom při takovémto startu nezačínali úplně s nulou, tak se nám počáteční skóre vypočítá jako "číslo místnosti*1000". Pro co nejvyšší skóre je ale samozřejmě lepší začít úplně od začátku. Dohrát všechny úrovně je ale časově náročné, sám autor v textech uvádí, že se mu to povedlo za 12 hodin.
Hesla do úrovní:
SHAGGIBUGI, FOOLYDUFFI, MYRRYDWANI, SCOOBYDABI, GLLOGYGRGY, ZHRUWWYUHI, SERIEHOVWI, WOOLYMOOXI, SHALYSMIRI, DHIRRUGURY, TOSHITOBYO, PUFIEPRDDY, KOBIZZUAGY, JALLYTOKKI, HOANYBOUIL, TRAIFFIYEI, SCHINIZAGI, JOWCYJETTY, LUONIDIUNY, FOSHINISHY
Bílý sud je třeba posunout zatímco vše padá dolů |
Využití dvou zablokovaných "dortů" pro vytvoření mostu |
Zajímavý bug, kdy postava zároveň dotlačila sud a zemřela, což jí vytlačilo mimo obrazovku |
Pro každou logickou hru jsou klíčové dobře navržené úrovně, což se tady víceméně povedlo. "Klasické" úrovně jsou namíchány s těmi, kde budeme hlavně zápasit s nepřáteli či s minimalistickými úrovněmi, v nichž je nutné vymyslet např. v jakém pořadí zničit sudy.
Trochu horší je to s rozložením úrovní, kdy křivka obtížnosti nestoupá postupně nahoru, ale spíše nepředvídatelně kolísá. Již třetí úroveň (označená jako místnost 2) je poměrně těžká, což může začínající hráče odradit. Naopak posledních 5 místností se řadí mezi ty lehčí. Najdou se tu i úrovně, které jsou triviální a pravděpodobně nedodělané jako třeba ta s číslem 81.
Problémem je nespolehlivé "strkání sudů ve vzduchu", což je občas potřebný trik, kdy na sobě máme dva sudy, dolní strčíme do propasti a pokračujeme v pohybu, takže horní sud během pádu strčíme na plošinku na druhé straně. Někdy toto funguje, někdy ne (zdá se, že pomáhá se s postavou trochu "rozběhnout"). Postava také střílí hvězdice z jedné své strany, ne zprostředka, což je nevýhoda proti černé molekule, kterou je těžké trefit pokud se přibližuje diagonálně.
Na konci nás v dalším posuvném textu čeká mizerná pohádka o trpaslíkovi a možnost zapsat svoje skóre do tabulky nejlepších, kde najdeme jména dalších her od společnosti GCC (Genial Computing Company).
Prapodivně triviální level |
Poslední místnost je lehká |
Závěrečný posuvný text |
Tabulka nejlepších |
Verdikt: Flappy s vlastními úrovněmi rozšířený o nové typy nepřátel. Dobrá logická hra.
Hodnocení: 5/10
No teďko koukám, na autory a David Koblížek dělal na Atari Prudent Dactyla a Jméno Růže. Zajímavej posun.
OdpovědětVymazatNojo, skupina GCC měla široké pole působnosti.
Vymazat