Hra 995: Peloponéská Válka (1994)

Peloponéská Válka

Vývojář: Michal Janáček & Ladislav Schön & Miroslav Hlavička (Scalex)

Vydavatel: Proxima Software

Vydáno 1994 pro ZX Spectrum

Žánr: Strategická hra

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Autorská dvojice Janáček - Schön již dříve spolupracovala na povedené akční adventuře Aven (1993), ale tito dva se podíleli také na hrách jako Koky (1992), Tango (1992), Archeo (1993) či Inferno (1993). Tento zkušený tandem doplnil ještě M. Hlavička, který dodal hudbu. 

Ocitáme se v roce 400 před naším letopočtem ve starověkém Řecku, konkrétně na Peloponéském poloostrově. Právě zuří válka mezi dvěma nejsilnějšími městskými státy - Athénami a Spartou - a na nás bude dovést Athény k vítězství. Zápletka tedy vychází ze skutečných událostí, kdy Peloponéská válka probíhala mezi lety 431 až 404 př. n. l a skončila vítězstvím Sparty. 

Distribuce se ujala Proxima Software, která prodávala kompilaci se zmíněnou hrou Aven za 150 Kč. 

Začátek hry a autoři

Athény mají přebytek domů a polí, nedostatek statků a dílen

Možnosti výstavby

Možnosti pro sbor vojáků

Na mapě poloostrova, po němž se můžeme s kamerou volně pohybovat, najdeme celkem 12 měst, jejichž rozmístění zhruba odpovídá realitě, přičemž zpočátku ovládáme ty v severní části a to konkrétně Astakos, Naupaktos, Delfy, Théby a samozřejmě Athény, o něž nesmíme přijít, jinak hra končí. Sparta ovládá zbytek, tedy Korinthos, Helike, Olympii, Spartu, Pylos, Gytheion a ostrov Mélos. Cílem hry je nejenom ovládnout všechna města, což se děje obsazením radnice v centru, ale musíme zničit i všechny armádní sbory. 

Ovládání si můžeme zvolit buď na joysticku či na klávesnici na klávesy "Q", "A", "O", "P", "M". Poté pohybujeme kurzorem po obrazovce a vybíráme z hlavního menu na pravé straně. Z možností tu najdeme:

• Budování:
• Výstavba: na území města můžeme tak trochu po vzoru SimCity (1989) stavět domy, cesty, statky, pole, dílny, doky, hospodu či lázně. To však stojí peníze, kdy každé město má svůj oddělený rozpočet - momentální stav kasy vidíme v levém dolním rohu, spodní číslo. Jakmile zvolíme typ stavby, tak ji musíme v hlavním okně ještě umístit. Stavba funguje pouze pokud je vedle silnice. Výjimkou je pole, které může být i vedle statku či dalšího pole. 
• Boření: vše postavené lze zase zbourat
• Loďstvo:
• Velení: otevře okno, přes které můžeme existující lodě ovládat. Každá má svůj stav v procentech (pokud je poškozená, tak ji můžeme v docích za peníze opravit), polohu, cíl (zadáním cíle s ní můžeme pohybovat), lze nastavit i čekání, vylepšit za 400 zlatých výzbroj (žádná, špatná, dobrá, výborná), což přinese výhodu v boji. Režim se volí mezi obranným a útočným. Šipkami lze přepínat mezi loděmi a "konec" zavře okno velení. 
• "Velení +": touto volbou se zobrazí kurzor, kterým můžeme vybrat specifickou loď z hlavního okna. 
• Stavba: Loď musíme samozřejmě nejdřív postavit, na což potřebujeme ve městě mít alespoň jeden volný dok a 900 zlatých. 
• Pozemní:
• Velení: v podstatě to stejné jako u lodí. Otevře se okno, přes které můžeme ovládat tentokrát pozemní vojsko, konkrétně jednotlivé armádní sbory. Místo stavu je tu počet vojáků (při bojích můžou někteří zemřít a za peníze lze sbor obnovit na maximální stav 150 mužů), jinak poloha, cíl, čekání a režim zůstávají. Výzbroj lze vylepšit za 300 zlatých. 
• "Velení +": to stejné co u lodí, touto volbou vyvoláme kurzor, kterým můžeme vybrat specifický sbor přímo na hlavní obrazovce. 
• Výcvik: Sbory musíme nejprve vycvičit a to za 400 zlatých. Výcvik pár týdnů trvá. 
• Čas: ve hře běží čas, jedná se tedy o real-time strategii. Lze si zvolit rychlost plynutí mezi pomalu, normálně, rychleji a rychle či hru úplně zastavit. Aktuální datum a rok vidíme v pravém dolním rohu. Jednotky se přesouvají o jedno políčko za den. 
• Města: 
• Informace: přehled o počtu obyvatel, naší popularitě ve městě, výši daní a co lidem ve městě chybí (znaménko mínus) či naopak přebývá (znaménko plus) - může jít o domy, statky, pole a dílny. Pokud chceme, aby se lidé stěhovali do města a získali jsme tedy více z daní, tak musíme plnit jejich přání a navíc nastavit daně tak, aby nebyly příliš vysoké. Pokud naše popularita klesne pod 60 %, tak se lidé vzbouří a o město přijdeme, čemuž můžeme zabránit vojenskou cestou tak, že na radnici necháme armádní sbor. Popularitu lze zvýšit i stavěním hospod a lázní. 
• Změna daní: v každém městě lze nastavit jiné daně a to od 10 % do 22 %. Samozřejmě vyšší daně přinesou více peněz do kasy, ale zároveň se nám sníží popularita. 
• Centrální daně: v každém městě lze nastavit kolik peněz z daní půjde do centrální kasy. Její stav vidíme v levém dolním rohu, horní číslo. Lze nastavit 0, 25, 50, 75 či 100 %. Z centrální kasy se platí armádní sbory a loďstvo. 
• Jiné město: zobrazí okno se všemi městy, které jsou označeny buď "A" (ovládané Athénami), nebo "S" (ovládané Spartou). Kliknutím na název města se k němu přesuneme na hlavní obrazovce. 
• "Jiné +": pokud se pomocí šipek vpravo dole přesuneme na hlavní obrazovce na nějaké město, tak touto volbou můžeme vyvolat stejné okno jako v předchozí volbě, jen pro město na naší momentální poloze. 
• Mapa:
• Města: po vybrání této možnosti můžeme kurzorem přejíždět po mapě poloostrova a na vybraných místech s tečkami se zobrazí jména měst. Slouží pro základní orientaci. 
• Vojska: velice užitečná funkce, kdy na mapě začnou blikat tečky signalizující polohu všech armádních sborů a lodí. Zatímco pro Athény je blikání pomalejší, pro Spartu rychlejší. Tímto můžeme rychle zjistit, zdali se na naše město neřítí nepřítel aniž bychom ho museli hledat na hlavní obrazovce. 
• Konec: jednoduše zavře mapu
• "Konec +": zvolením této možnosti se objeví kurzor na mapě, načež můžeme kliknout na jakékoliv místo, čímž se mapa zavře a na tuto polohu jsme přeneseni. 
• V/V: vstup/výstup - zde si můžeme zvolit způsob ovládání či hru uložit na disketu či kazetu. 
• Šipky: poslední volbou v menu jsou šipky, klikáním na ně měníme svou polohu v hlavním okně. Tu vidíme vyjádřenou ve stupních a minutách také ve spodní části, nalevo od ukazatele aktuálního data. 

Odrážení útoků Sparty

Na mapě si lze zobrazit polohu vojenských útvarů

Mapa s městy i cestami; autor: Pavero; plná velikost na zx-spectrum.cz

Obsadil jsem Korintskou šíji a chystám se zaútočit na klíčové město

Jak je vidět, hra je na poměry osmibitových počítačů poměrně komplexní, je ale jasné, že autoři museli udělat určité kompromisy. Bitvy jsou zjednodušeny na maximum a vždy jde pouze o to, že se potkají sbory "A" a "S" a výsledkem je, že zůstane jen jeden z nich a druhý jednoduše zmizí. Toto se počítá na základě síly (počtu vojáků), kvality výzbroje a zřejmě i náhody. 

Problémy jsou s hledáním cesty - sbor i lodě se často zasekávají pokud mají něco obejít, takže je musíme manuálně po menších krocích navést. Zmíněný "režim" sborů a lodí je nadbytečný a spíše otravuje. Pokud totiž chceme, aby se naše jednotky začaly hýbat, tak musíme nejenom určit cíl, ale i přepnout režim z obranného na útočný. Jakmile se jednotka zastaví, tak se automaticky zase přepne do obranného. Ovládání je lehce krkolomné. 

Velkým zjednodušením je, že tu není "válečná mlha", to znamená že vždy vidíme všechny jednotky nepřítele na celé mapě. Nepotřebujeme být poblíž či mít nějaké špehy. Díky tomu můžeme předvídat útoky a připravit se na ně. Na druhou stranu hra nijak nedává vědět o probíhajících bitvách - může se tedy stát, že něco přehlédneme a soupeřův sbor nás může zničit aniž bychom si toho všimli. 

Nepříjemné je, že v nově dobytém městě máme vždy málo obyvatel a nízkou popularitu, takže trvá dlouho ho obnovit a začít generovat peníze z daní. Je škoda, že každé město má svůj vlastní rozpočet a nová území nelze "dotovat" z jiných zdrojů. 

Video:

Největším záporem je ale inteligence soupeře, která je jednoduše řečeno nevalná. Většinou se zmůže na jediný útok s několika oddíly na nejbližší město za celý rok. Navíc ani neumí používat lodě, ty jsou celkově spíše přebytečným mechanismem, nicméně potřebujeme alespoň jednu postavit, abychom dokázali dobýt ostrovní Mélos. Je ale pravda, že hra stále není triviální - musíme si neustále hlídat svojí popularitu, aby se města nevzbouřila a Sparta má zpočátku drtivou vojenskou převahu zatímco my nemáme ani jednu jednotku. Sílu armád vidíme vyjádřenou ukazateli ve spodní části obrazovky. 

I když dříve vznikly slušné strategické tituly jako Defender of the Gold (1992), Buss (1992) či Sherwood (1992), tak tyto byly vždy tahové. Zde opravdu plyne čas a můžeme vidět, jak se jednotky postupně přesouvají po mapě. Nicméně pokud zrovna neprobíhají boje, tak vždy jen rozdáme příkazy a pak zvolíme nejrychlejší plynutí času, abychom se dostali do dalšího roku a opět naplnili pokladnu. 

Hru si dovolím označit jako první tuzemskou budovatelskou real-time strategii - sice jsme tu již měli Galaxii (1988), ta má ale blíže k vesmírnému simulátoru s real-time souboji bez jakékoliv stavění. Úspěchu se ale hra příliš nedočkala, nevyšla na ní snad jediná recenze a i mezi hráči upadla do zapomnění.

Tvrdé boje o radnici v Korintu

Vylodění v Norman... pardon, na Mélosu

Poslední dny Sparty

Vítězství!

Verdikt: Zajímavý a na poměry osmibitových počítačů ambiciózní titul, který kombinuje Civilizaci a SimCity. Mechanismy jsou dostatečně komplexní, aby hráč strávil nějakou dobu jejich zkoumáním, nicméně ve finále vyplouvají na povrch negativa jako nedostatečná inteligence protivníka, zjednodušené bitvy či krkolomné ovládání. Přesto se jedná o první tuzemskou budovatelskou real-time strategii a pro fanoušky tohoto žánru stojí za vyzkoušení. 

Hodnocení: 5/10

Hra 994: Pasians (1994)

Pasians

Vývojář: Vlastimil Veselý (TRIPS)

Vydavatel: Vlastimil Veselý (TRIPS)

Vydáno 1994 pro Sharp MZ-800

Žánr: Karetní

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Vlasta Veselý pokračoval ve tvorbě karetních her pro počítače Sharp a po Cruel (1994) a Golf (1994) představil asi nejznámější variantu a to Pasiáns neboli Solitaire a to ve variantě "Klondike", kterou důvěrně znají všichni uživatelé OS Windows. 

Na začátku si vybereme "řazení karet", což pouze ovlivňuje jak jsou zobrazeny a poté pomocí kurzoru, který ovládáme na klávesnici, zvolíme "rozdat". Pravidla asi nemá cenu dopodrobna popisovat, vpravo nahoře máme čtyři sloty, do kterých musíme poskládat čtyři seřazené hromádky podle barvy, kdy začínáme esem a končíme králem. V dolní části je sedm sloupečků, mezi kterými lze karty přesouvat, ale můžeme položit jen kartu s hodnotou o jednu nižší a opačné barvy, např. na červenou pětku položíme jen černou čtyřku. 

Kliknutím na nápis "pasians" lze zvolit i způsob počítání skóre - výchozí je "normální", kdy se nám připisují body za umisťování a otáčení karet a seřazování do vrchních hromádek. Další možností je "žádné" a poslední "Las Vegas", kdy začínáme s mínus $52 a za každou kartu umístěnou do vrchních hromádek dostaneme $5 - lízací balíček ovšem můžeme "protočit" pouze jednou, takže dosáhnout alespoň nuly je těžké. 

Začátek hry

Průběh

Vítězství!

Verdikt: Další karetní hra autora, tentokrát typu Solitaire Klondike, takže jednoduše dohratelná. 

Hodnocení: 3/10

Hra 993: Paradise (1994)

Paradise

Vývojář: Marek Vít

Vydavatel: Jengs & CPC Software

Vydáno 1994 pro Commodore 64

Žánr: Strategická hra

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Marek Vít si po klasických textovkách John Engelstone's Adventure (1991), Dangerous Quest (1992) či Myšičky (1993) zkusil vytvořit i tento "simulátor lidské společnosti" neboli budovatelskou strategii odehrávající se na tahy. 

Skupinka deseti lidí se jednoho dne rozhodla opustit civilizaci plnou násilí a krutostí a vydali se do neobydlené oblasti, kde chtějí vybudovat svůj ráj, společnost nezkaženou penězi, válkami a závistí. A právě my jsme vybráni, abychom tuto utopistickou vizi zrealizovali. 

I pro tuto hru existuje "verze 2" od CPC Software, kteří hru optimalizovali aby běžela rychleji a vydali ji v časopise určeném pro počítače Commodore. 

Začátek na zelené louce

To bylo rychlé

Seju obilí

Ovládání je řešeno pomocí joysticku, s jehož pomocí pohybujeme kurzorem po políčkách na hlavní mapě či po položkách v pravém menu. Zde najdeme možnosti: 

• Info - zobrazí ukazatele jako populace, spokojenost, zásoby dřeva, zásoby obilí, počet domů, plocha polí, kolik máme zaseto či zbývající sílu
• Plenit - většinu mapy zabírá les, který musíme nejprve vyplenit, abychom zde mohli něco postavit, což stojí asi 20 % síly a přinese to kolem 11 dřeva
• Orat půdu - jakmile máme vykáceno, tak musíme půdu zorat, což vydrží dlouhodobě a stojí asi 12 % síly
• Sít obilí - jakmile máme zoráno, tak můžeme zasít, což nám na konci kola přinese určitý počet obilí podle úrody. Jedno políčko stojí asi 6 % síly
• Stavět dům - samozřejmě obyvatelé musí někde bydlet, takže jim musíme postavit pár domů, aby měli kde složit hlavu. Stojí asi 12 % síly a 50 dřeva
• Konec roku - jakmile rozdáme příkazy, tak touto volbou ukončíme tah, čímž se dostaneme do dalšího roku a doplní se nám část síly.

Po konci tahu se vyhodnotí:

• Populace - několik lidí se může narodit či zemřít, ale celkově nemůžeme moc počítat s nějakou populační explozí. 
• Úroda - může se zadařit na škále od mizerné po výbornou, což ovlivňuje kolik obilí dostaneme z jednoho zasetého pole.
• Spokojenost - dělí se na jídlo (máme ho dostatek pro všechny?), bydlení (máme dostatek domů?) a volný čas, což můžeme jen dočasně zvýšit tím, že lidem nezadáme práci pro daný rok. 
• Náhodné události - největší problém hry. I když se naší civilizaci daří skvěle, tak mohou přijít události typu zásoby dřeva napadla plíseň, požár ve skladu dřeva (přijdeme o vše), vichřice (=špatná úroda), krysy ve skladu obilí (přijdeme o podstatnou část jídla) či to nejhorší - epidemie. V takovém případě prostě zemře několik lidí a pokud se nám něco takového stane párkrát za sebou, tak s tím nic neuděláme a následuje konec hry. Je téměř nemožné nějak dlouhodobě přežít a hra dříve či později skončí. Na závěrečné obrazovce se dozvíme kolik let jsme přežili a výši získaného skóre. 

Informace o naší civilizaci

Spokojenost na 100 %

Už zase epidemie

Verdikt: Pokus o budovatelskou strategii, která ale frustruje náhodnými událostmi, jež můžou naší civilizaci během chvíle zlikvidovat. 

Hodnocení: 2/10

Hra 992: Pampuch (1994)

Pampuch

Vývojář: Milan Behro

Vydavatel: Zoner Software

Vydáno 1994 pro DOS

Žánr: Arkáda

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Pampuch je předělávka arkády Pampúch & Duch (1986) z počítačů PMD 85. Jde tedy o hru inspirovanou Pac-manem (1980), v níž směrovými šipkami ovládáme žlutou postavu a snažíme se sníst všechny kuličky, čímž se přesuneme do další úrovně. 

Hra byla nabízena v balíku her od Zoneru podobně jako další arkáda Bubu (1993) za zhruba 300 Kč. Pro běh vyžaduje Windows 3.1, takže se dá spustit např. ve správně nakonfigurovaném DosBoxu. 

Průběh první úrovně

Ve čtvrté je hodně "prstů"

Sedmá je z cihliček

Devátá

Překážkou v našem cíli jsou čtyři potvory, které se na rozdíl od zmíněného Pac-mana nedají nijak zničit a celou dobu jim musíme unikat. Jejich chování je naprogramováno jednoduše - při nárazu do zdi se snaží zatočit do směru k naší postavě. I toto ale stačí, aby se z nich stali velmi nepříjemní protivníci. Naší obrovskou výhodou ale je, že na rozdíl od nich dokážeme změnit směr kdykoliv, takže se dá po chvíli přijít na to, že na některá políčka mají problém se dostat, nicméně ani na to se nedá spoléhat - potvory totiž mohou narazit také sami do sebe, což jim umožní dostat se i na pro ně jinak nedostupná místa. 

Celkem tu najdeme 10 úrovní, nejprve tři se základními dlaždicemi, poté tři fialové, dvě cihlové a nakonec dvě kamenné, poté se pokračuje zase od první. Subjektivně je mezi nimi velký obtížností rozdíl, nejtěžší je sedmý a poslední level. Zajímavé je, že v menu hry se dá rychlost zpomalit, což obtížnost sníží. Na dohrání máme celkem pět životů, což není mnoho. Za každou kuličku získáme jeden bod do skóre, přičemž na konci si svůj výsledek můžeme zapsat do tabulky nejlepších výsledků a rekord je následně vidět i v horní části obrazovky. 

Poslední úroveň, poslední kulička a schovávání se

Zápis skóre

Tabulka nejlepších výsledků

Verdikt: Předělávka arkády Pampúch & Duch (1986), která využívá lepšího výkonu počítačů s DOS, takže je plynulejší a hratelnější. 

Hodnocení: 4/10

Hra 991: OK Cash Machine (1994)

OK Cash Machine

Vývojář: Oldřich Křivánek (Firefox)

Vydavatel: Computer Experts & Vochozka Trading

Vydáno 1994 pro DOS / Windows

Žánr: Hazardní

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

OK Cash Machine je podobně jako třeba Vegas (1993) simulací výherního automatu. Autor Oldřich Křivánek ho stvořil za víkend, přičemž původně hra neměla jít do prodeje, ale sloužila jen jako ukázka programování pro spolužáka na průmyslové škole. Nicméně nakonec skončila v kolekci "Triptych PC her č. 1" spolu s textovkami Muzeum Mrtvol (1993) a Stíny Noci (1994), kterou Vochozka prodával za 250 Kč. 

Na začátku dostaneme 50 korun a naším cílem bude samozřejmě vyhrát co nejvíce, čehož dosáhneme tím, že zatočíme třemi kotouči a doufáme, že nám spadnou alespoň dva, ale ideálně tři stejné symboly v prostředním řádku, kombinace přitom musí začínat na levém kotouči. Pokud tomu tak je, tak můžeme dostat dodatečné body za dva či tři stejné symboly v prvním či třetím řádku, opět ale musí začínat na levém kotouči. Diagonály se nepočítají. Různé symboly mají různé hodnoty, nejcennější je zde stokorunová bankovka. 

Obrazovka s vysvětlivkami

Losuji uprostřed o 40 korun

Maximální skóre dosaženo

Hra je zpočátku trochu zmatečná, alespoň něco vysvětlí obrazovka nápovědy, která se dá vyvolat pomocí klávesy F1. Pro ovládání můžeme použít myš a následně klikat na ikonky, druhou a rychlejší možností je využití klávesnice, kdy použijeme klávesy Enter pro roztočení, mezerník pro "risk", backspace pro "win" a 1 až 3 pro podržení kotoučů pro druhý pokus (jako tradičně se točí dvakrát - příjemné je, že pokud na první pokus trefíme dva stejné symboly, tak je hra podrží automaticky). Využít můžeme i Esc pro ukončení hry a "M" a "C" pro přepínání mezi barevným a černobílým zobrazením. 

Aktuální stav našeho konta se zobrazuje v pravém horním rohu. Pod tím je ukazatel poslední výhry - jakmile něco vyhrajeme, tak se začne losovat po pravé straně mezi "0" a "2x" a máme dvě možnosti - buď podržet klávesu "win" a výhru přesunout na naše konto, nebo klávesou "risk" zkusit trefit zdvojnásobení výhry, což můžeme opakovat až do maximální výše 300 korun. Pokud netrefíme, tak přijdeme o celou výhru.

Další možností jak navýšit skóre je trefit bankovku do prostředního řádku. Za každou takovou začne zase losování na levé straně - musíme ve správný okamžik stisknout klávesu "risk", čímž můžeme přidat další dílek do sloupečku, který stoupá až k číslu 100. Jakmile zaplníme celý sloupeček, tak získáme 100 bodů jako výhru a opět se spustí losování jako v případě standardní výhry. 

Poslední cestou je sbírání "OK" symbolů. Nahoře uprostřed vidíme mřížku 3x3 s "OK" ikonkami. Pokud vytočíme na kotoučích symbol s označením "OK", tak ikonka na této pozici v mřížce zesvětlá. Jakmile zesvětlíme všechny, tak začne losování tentokrát v prostřední části, kde nejprve můžeme vyhrát 20 bodů a postupně stoupáme na 40, 80, 160 a nakonec to nejzajímavější - dvojnásobek našeho aktuálního skóre. Právě touto metodou je možné získat maximální skóre - nejvíce se zobrazí 9998, ale pokud dosáhneme více, tak hra s touto hodnotou počítá na pozadí. 

Zajímavé je, že pokud hru ukončíme, tak se vypíše kód, např. "LBUQM", který lze zadat jako parametr při spuštění hry, načež se nám načte získané skóre. Postup v levém sloupečku a "ok" ikonkách ale ztratíme.

Verdikt: Dobře zpracovaný výherní automat. 

Hodnocení: 3/10

Hra 990: Cesta Tmou (1994)

Cesta Tmou

Vývojář: Jan Burian (Utopia) & Hamra Kahle

Vydavatel: Torture, později JRC

Vydáno 1994 pro Amiga

Žánr: Textová adventura

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Pokračování textovky Drsná Cesta (1993) a zároveň druhý díl v trilogii, kdy tím závěrečným je Mrtvá Cesta (1995). Opět ho vytvořil Jan Burian alias Utopia ze skupiny Torture a hudebník pod pseudonymem Hamra Kahle složil povedenou hudbu laděnou do temnějších tónů. Hra se prodávala za 200 Kč (viz inzerce časopisu JRC v časopisu Level č. 4) a proto také obsahovala ochranu proti kopírování, kdy musíme najít náhodně vybrané tři obrázky v přiloženém manuálu, sečíst jejich hodnoty a napsat výsledek. V některých verzích je tato ochrana upravena a vidíme rovnou čísla. 

Příběh se odehrává rok po prvním dílu a opět zabrousíme do sci-fi žánru. Do provozu byl uveden Neuromancerův systém, který umožňuje přenést lidskou mysl do virtuální počítačové reality, přičemž je vše propojeno sítí. Přístup je povolen dobrovolníkům, kteří tuto novou dimenzi chtějí otestovat, což si samozřejmě nemůžeme nechat ujít. Jenže po nějaké době se začnou ztrácet lidé a to včetně jejich fyzických těl. Jak vyjde najevo, na určitých místech v síti začne docházet k anomáliím a vznikají celé alternativní světy. Přichází příkaz k opuštění systému, který sice následujeme, ale cestou zpět k hlavní sběrnici jsme vtaženi na jedno z těchto míst. Probouzíme se nazí na dvorku a naším cílem bude samozřejmě dostat se zpět domů, do naší reality.

Logo skupiny Torture

Úvodní příběh

Protipirátská ochrana - symboly jsou v manuálu

Začátek hry a inventář

Mechanismy jsou podobné jako v prvním dílu - vše se ovládá pouze myší, přičemž nemusíme zadávat žádné příkazy, pouze klikáme na klíčová slova, načež se automaticky provede jedna z akcí. Většinou je to PROZKOUMEJ, ale pokud se jedná o postavu, tak může jít i o MLUV, načež se zobrazí jednoduchý dialogový systém. Pokud něco objevíme, tak se předmět automaticky sebere. Velmi příjemnou změnou je, že tato slova jsou tentokrát zvýrazněna červeně, nemusíme tedy zdlouhavě prohledávat texty. 

Pravé tlačítko myši zobrazí okénko s obsahem našeho neomezeného inventáře, následně můžeme tento předmět vybrat a použít ho na některé z klíčových slov, případně na jiný předmět v inventáři. Lze také na vteřinu podržet levé tlačítko nad předmětem, čímž se vypíše jeho popis. Pro přesun do další lokace stačí kliknout na některou ze čtyř šipek po stranách. 

V levém dolním rohu je pak ikonka pro vypnutí/zapnutí hudby, v pravém dolním rohu je menu pro uložení/nahrání hry a zobrazení dosaženého skóre. 

Žid si vysloužil kocoura do obličeje

Některé části jsou jen pro otrlé

Proboření čtvrté stěny

Jednoduchý dialogový systém

Hra sice začíná jako kyberpunk, pokračuje ale jako fantasy. Při svém putování narazíme na postavy jako je vlkodlak, obr, ohnivý mužík, Smrt, čert, vodní víla, mluvící havran, šaman či čaroděj. Začínáme v městečku, ale postupně se dostaneme také do pekla, do hradu plného nepřátel, na poušť či na konec světa. Bohužel na rozdíl od předchozího dílu tu nenajdeme žádné doprovodné obrázky. 

Texty se nesou ve značně humorném a zároveň dost morbidním a někdy i lehce erotickém duchu. Je vidět, že autor měl literární talent, jen škoda častých překlepů. Některé hádanky jsou pouze pro silné povahy - např. musíme do nateklého oběšence narazit pípu a načepovat si z něho krev do misky pro vlkodlaka. Několikrát dochází i k proboření čtvrté stěny, např. hostinský komentuje zmíněnou předchozí hru Drsná Cesta. 

Hezkým zpestřením je fakt, že některé části odehrajeme za někoho jiného - např. za kocoura či za naší kamarádku Rinn, která byla do tohoto světa také vcucnuta a jež nás bude v závěrečné části doprovázet. Dojde i na převtělení do blechy a následný románek s bleší princeznou. Hra je poměrně dost rozsáhlá a dohrání spolkne slušnou porci času. 

Obtížnost kolísá nahoru a dolů - některé části jsou jednoduché, dojde ale i na některé těžké (většinou dost bizarní) hádanky. Za všechny lze jmenovat část, kdy musíme nasypat postavě pepř do vlasů, načež začne kýchat a narážet hlavou do zdi. To musíme využít k přiložení žížaly ke stěně, načež získáme placatou žížalu a tu použijeme jako plácačku na zabití much. 

Bohužel i zde najdeme nekalé praktiky jako nutnost něco prozkoumat vícekrát (čištění pukliny u slepce) a otravná je i část, kdy musíme vypít celkem 10 piv a ještě tři roznést po městě, což je velmi zdlouhavé. Příjemné alespoň je, že se tu nedá zemřít, resp. pokud se tak stane, tak nás hra vrátí zpět. 

Na Cestu Tmou zřejmě nevyšla žádná recenze, ale objevil se alespoň návod (s nepřesnými mapami) v časopisu Excalibur č. 34 z října 1994. 

Dočkáme se i lehce lechtivých scén

Mapa

POSTUP HROU

V přístěnku jsem našel palici, v bahně zrní a na okně kámen. Palicí jsem uhodil do hejna a získal slepici a peří. Kámen jsem hodil na střechu a získaný žebřík postavil ke stromu, na nějž jsem vylezl, ve větvích získal větev, u hnízda dal ptákovi zrní a získal holuba, který mi z vrcholku přinesl sýr. Ten jsem propíchal větví a společně se slepicí a holubem ho daroval kocourovi Kňoukovi, který mi nejenom sehnal oblečení, ale dokonce se ke mě i přidal. 

V hospodě na stole jsem ukradl panáka, nalil ho do půllitru a poté ho zase naplnil tekutinou z louže. U výčepu jsem zavřením kohoutku odlákal hostinského, ukradl pípu a kohoutek opět otevřel. V krámku jsem hodil kocoura na žida a ukradl chleba a pepř. Pokračoval jsem až k chudobinci, kde jsem chuďasovi daroval chleba, nalil mu do misky břečku z panáku a zdědil misku. U šibenice jsem do oběšence zapíchl pípu a do misky nabral krev, kterou jsem donesl vlkodlakovi a získal boty. S nimi jsem mohl do strážnice, kde jsem biřice požádal o zatčení žebráka a získal 63 zlatých, aneb prachy. S těmi jsem se vydal k červeným lucernám a u madam si zaplatil kamarádku Rinn. Po rozhovoru a styku jsem si nechal gumu. U žida jsem koupil mapu a vydal se do kouzelnického krámku. Věnoval jsem šášulovi gumu a nechal si ověřit pravost mapy - byla falešná. Předal jsem ji tedy biřicovi a ten nechal žida zatknout, za což jsem získal odměnu 1 zlatý. 

Sakra, mapa je falešná!

Hostinský komentuje ohledně předchozí textovky autora

V kůži kocoura

Naštěstí nás po smrti hra vrátí

Vrátil jsem se do hospody a u hostinského si nechal za zlaťák načepovat pivo. Jedno jsem donesl biřicovi, jedno řezníkovi a jedno šášulovi a od každého jsem získal 2 zlaté. Teď jsem měl dostatek peněz, abych si mohl koupit 10 piv a všechny je vypil, načež se objevila vopice. Koupil jsem si ještě jedno pivo na cestu a vopici předal šášulovi, který vymýšlel protikocovinové kouzlo, za což jsem obdržel hmyzí amulet. Předal jsem pivo kocourovi a toho pak nacpal do myší díry. Jakožto kocour jsem dal myším sýr a pivo a dostal sklo. Tím jsem odřezal lano u šibenice a získal provaz. 

Před krámkem jsem použil amulet a převtělil se do blechy. Ze špíny jsem vyhrabal prasečí štětinu, do níž jsem nabral dezinfekci z kaluže a zabil zlého švába. Po menším románku s princeznou jsem se převtělil zpět, z police sebral plechovku dehtu a spláchnul se ven na ulici. V hospodě jsem vožralku polil dehtem a naházel na něj peří, z čehož jsem získal magnet. Koupil jsem poslední pivo a polil jím papír pod stolem, z čehož vzešla vlhká mapa. Šášula mi prozradil, že i tato je falešná, což jsem oznámil biřicovi, ten mě ale nespravedlivě uvrhl do vězení. 

V bleší formě prožijeme románek s bleší princeznou

Nespravedlnost!

V zajetí hladového obra

Bizarní hádanka

Ve slámě jsem objevil sirky, ve zdi nůž. Nožem jsem ze sirek ořezal hlavičky a získal síru. Tu jsem naházel do kanálu a otrávené krysy zakously klíčníka, od něhož jsem pomocí magnetu získal klíče. Vrátil jsem se do krámku, opět použil amulet a uvnitř otevřel klíči trezor, v němž se skrývala jediná pravá mapa, což jsem si nechal ověřit i u šášuly. Konečně jsem se tedy od sloupu mohl vydat po cestě na sever, kde mě ale přepadl hladový obr. Na lavici jsem objevil bochník chleba, ve stoce mrtvou krysu. Mlokovi jsem dal kousek chleba a pak mu nožem uřízl vocas, který jsem dal ohnivému mužíkovi a dostal křesadlo. Na plošince jsem s jeho pomocí zapálil vůz a strčil ho ze svahu. Od zapáleného mužíka jsem obdržel pochodeň, s kterou jsem zahřál pánev, z krysy vysmažil sádlo, namazal ho na bochník a otrávil obra. 

Jsem to ale lidumil

Potkáme i samotnou Smrt

První část konečně dokončena

Argognajzlalel si na mě nepřijde

Od sloupu jsem se tentokrát vydal na jih. Z humusu jsem vyhrabal žížalu, s tou se vrátil před hospodu, postavě nasypal pepř do vlasů a na stěnu přiložil žížalu, což z ní udělalo placku. Poté jsem pomocí této "plácačky" chytil mouchy před obrem a ty věnoval pavoukovi u slepce, za což jsem obdržel buřty. Na ty jsem nalákal psa, vzal jeho vodítko a přivázal ho ke stromku. Poté jsem slepci poradil, ať jde na východ a získal oko a hůl. Před jeskyní jsem 3x vyčistil puklinu, uvnitř jeskyňky vložil oko do praskliny a prošel ke Smrti, od níž jsem dostal lopatku. S tou jsem na hřbitově z hlíny vykopal levou kost a pravou kost. Druhou jmenovanou jsem s řezníkem vyměnil za koňskou lopatku a oboje donesl Smrti. Z podstavce jsem sebral kuši a vydal se na břeh řeky. Nožem jsem ořezal hůl, připevnil na ní provaz, ten přivázal ke kmeni, vložil hůl do kuše a vystřelil do vrby. Kocour utekl a já skočil do víru.

Satanovy moravské klobásky

Kamarádka Rinn využívá jiné zbraně

Havran si dává na svůj sýr pozor

Hádka mezi hlavními hrdiny

V pekle jsem z masa sebral ruku, z kostí kost, z částí šlachy, z výbušnin minu. Zkombinoval jsem ruku s kostí a šlachami a touto prodlouženou verzí přehodil výhybku. Na cestu jsem poté položil minu a zpřístupnil průchod dál. Z bordelu jsem vyhrabal injekci, kterou jsem v kotlích naplnil jedem a narval ji kobře do tlamy, poté jsem kobru vrhnul na Argognajzlalela a ukořistil blesk. S tím jsem zneškodnil démony, čerty, ďábly i havěť a dostal se do ďábelského apartmá, kde jsem z roštu ukradl moravské klobásky a sežral je, což rozezlilo Satana a uvrhl mě do jeho vězení, kde jsem narazil na Rinn a společně jsme byli přeneseni do chodeb hradu, i když na opačné konce. 

Postupně jsem procházel chodbu a zabíjel ozbrojence. Prvního šutrem, který se mi zhmotnil v kapse, následně jsem vždy vzal jejich zbraně a použil je proti dalšímu nepříteli, konkrétně dýku, meč, sekyru a halapartnu. Kapitána jsem musel propíchnout celkově 3x. Poté jsem se šel prospat na trůn. Jakožto Rinn jsem používala jinou taktiku a sice svádění. Dostala jsem se k trůnu a probudila svého přítele. Opět jako hrdina jsem poprosil Rinn o vlas a naušnici. V komůrce jsem na podlaze našel maso a ve skříni prut. Dal jsem vlas čertovi a ten ho natáhl. Na terase jsem napíchl maso na naušnici, uvázal vlas na prut, naušnici na vlas a pak maso hodil do vody, čímž jsem ulovil vodního hada. Toho jsem přivázal ke sloupku a spustil se dolů, na břeh vodního příkopu. 

V těle havrana

Bloudění pouští

Oltář s diamanty

To je ale náhodička, zrovna máme drahokamy v kapse

Havranovi jsem řekl, že má hnusný hlas a získal sejra. Na cestičce jsem objevil kámen, s nímž jsem vysklil okýnko chatrče a ukradl lebku. Tu jsem daroval šamanovi a obdržel magický svitek. Použitím na havrana jsem se do tohoto zvířete převtělil, doletěl nad chatrč, z plácku sebral vodní prsten, z prádla prostěradlo a převtělil se zpět. Nasadil jsem si vodní prsten, došel k vodní víle, dal jí sejra a získal flétnu. Tu jsem předal Rinn a u strážného na sebe navlékl prostěradlo, čímž jsem ho odstrašil a získal přístup do pouště. V té jsem našel oltář, postupně k němu přišel ze čtyř stran a sebral rudý, zelený, modrý a čirý drakoham. Ty jsem donesl čaroději Kyzlodovi, ten mi předal hlásnou troubu a prozradil mi, jak se dostat zpět domů. Objevil jsem se opět na úplném začátku, a tak jsem došel na konec světa (za obrem a ohnivým mužíkem), zakřičel do hlásné trouby a dostal se na konec cesty.

KONEC POSTUPU HROU

Na konci světa

Stvořitel

Ne děkuji, v tomhle šíleném světě už ani minutu

Povzdechnutí nad mrzkým výdělkem tvůrců her

Verdikt: Zatím jedna z nejvtipnějších textovek se slušným rozsahem. Atmosféra je poněkud morbidní, což někomu může vyhovovat, dalšího to zase může odradit. Vylepšením oproti prvnímu dílu je zvýraznění klíčových slov a úseky, kdy hrajeme za vedlejší postavy, naopak zmizely doprovodné obrázky. 

Hodnocení: 5/10