Hra 640: Crux 92 (1992)

Crux 92

Vývojář: Marek Trefný (Stantz Software)

Vydavatel: UltraSoft

Vydáno 1992 pro ZX Spectrum

Žánr: Logická hra

Počet hráčů: 1 -2

Stav: Dokončeno

Crux 92 je logická hra, jež byla distribuována firmou UltraSoft za 89 Kčs. Na začátku si můžeme nastavit vlastní ovládací klávesy, kdy nám stačí čtyři pro pohyb a jedna pro aktivaci. Pomocí klávesy "Z" lze hru zapauzovat a promyslet si další kroky. Zvolit si lze i joystick. V menu se v posuvném textu můžeme dočíst i poměrně rozsáhlý úvod do příběhu, který naznačuje mechanismy a cíle hry. Jeho přepis následuje níže. 

Volba ovládacích kláves

Menu

První úroveň obsahuje nápovědy

"Kosmický koráb Ikeri a jeho posádka se vracejí z dlouhé cesty odněkud z kraje naší galaxie. Ikeri odstartoval v roce 2210 ze základny Trichi na Marsu a jeho úkolem bylo pátrat po nových nalezištích Filia - takzvaného 'Prvku 23. století'. Celý let probíhá s minimální hibernací posádky, kterou tvoří 16 pracovníků z Institutu pro výzkum vesmíru (IUR), 4 technici a 4 piloti. V tuto chvíli jsou hibernovány dvě třetiny posádky, zatímco zbývající třetina pracuje na výsledcích, které výprava získala na samotném okraji naší galaxie. 

Na své cestě Ikeri musí za určitou dobu doplnit zásoby pro posádku a palivo pro obrovské fotonové motory na jeho zádi. Kvůli tomuto zcela samozřejmému faktu byla trasa korábu vybrána tak, aby se příliš nevzdalovala od malých planetek, na kterých kdysi lidé byli, a které díky jejich podmínkám vybrali pro pozdější osídlení. Na těchto planetách se vyskytují speciální generátory vyrábějící nebo upravující zdejší atmosféru. Jsou zde také velké zásoby potravin pro vesmírné výpravy. Nemělo by se také zapomínat na ty, kteří to všechno obhospodařují. Nejsou to lidé, ale speciální, pro tento účel vyvinutí, roboti. Na celé planetě se jich vyskytuje něco kolem dvou set. Inteligence těchto strojů není příliš vysoká a všichni jsou řízeni na dálku hlavním robotem obvykle se nacházejícím několik desítek metrů pod zemí. Inteligence tohoto robota je, na rozdíl od jeho poddaných, mimořádně vysoká a výrazně převyšuje inteligenci člověka. 

Naneštěstí na planetce v souhvězdí Crux, kam Ikeri dorazil, vzal hlavní robot vývoj planety do vlastních rukou. Jaké asi bylo překvapení posádky při pohledu na obrovský komplex pater, který si nad sebou hlavní robot nechal postavit. Další překvapení na sebe nenechala dlouho čekat. Přistání korábu bylo neuskutečnitelné kvůli absolutní závislosti na naváděcím systému planety pochopitelně ovládaném hlavním robotem. Spojení s továrnou na palivo se vůbec neuskutečnilo díky převaděči, který opět spadá pod kontrolu robota. 

Po dlouhé poradě se posádka shodla na jediném řešení, které by je mohlo vyvést ze svízelné situace: zničit hlavního robota, přistát na planetce malou sondou, napojit se na naváděcí systém planety a pak by přistání korábu nebylo problémem. Důvodem, který vedl k vítězství tohoto návrhu nad ostatními bylo objevení autodestrukčního systému na všech patrech nad hlavním robotem. 

V tuto chvíli visíš v sondě nad komplexem hlavního robota a čekáš, kdy budeš spuštěn v malém vznášedle na jeho povrch, abys zničil všech 60 pater pod tebou. Máš v rukou osud posádky, která vysoko nad tebou, na orbitu této planety, očekává tvůj brzký a úspěšný návrat."

Závěr první úrovně - robot míří na minu

Ve hře najdeme i strip show

Některá políčka jsou zakrytá

Naším cílem tedy bude projít přes 60 pater/úrovní a zničit hlavního robota. K dispozici máme pouze bezbrannou sondu, s níž se můžeme hýbat po čtvercovém poli a posouvat červené kostky. V každé úrovni jsou zpravidla ještě nepřátelští roboti, kterým se musíme vyhýbat. Jakýkoliv kontakt s nimi znamená zničení sondy, přičemž se nesmíme nacházet ani na čtyřech sousedních políčkách. 

Roboti se pohybují po předvídatelných trasách - jdou kupředu, dokud nenarazí na překážku, poté se obrací o 90 stupňů doprava a to dokud nenajdou volnou cestu. Zbavíme se jich jedině tím, že je chytře navedeme na minu. Jakmile se zbavíme všech robotů, musíme ještě dojet na políčko s autodestrukčním zařízením (obdélníček) a to aktivovat, načež vybuchnou bomby, zničí současné patro a my se dostaneme dále. 

V úrovních najdeme ještě další prvky - teleporty (černo-šedá políčka) či zelené kostky, které nemůžeme posouvat, ale roboti je při kontaktu zničí. Důležité také je, že červené kostky můžeme posouvat jen na bílá políčka - na jinak barevná či na nápisy to nelze. 

Jedna z primitivních úrovní

Tato úroveň se dá dohrát jen s pomocí "bugu"

41. úroveň patří mezi ty nejtěžší

Na každou úroveň máme časový limit, kdy ubíhající vteřiny můžeme vidět nahoře uprostřed, vedle počítadla skóre. Pokud se nám podaří dokončit patro s předstihem, získáme bonus v podobě bodů navíc. Za každých 10 dokončených úrovní získáme i heslo, takže při dalším hraní nemusíme začínat úplně od začátku. 

Zajímavostí je, že hru můžou hrát i dva hráči, nicméně ti nehrají spolu, ale střídají se. Jeden hráč přitom může hrát úplně jinou úroveň, než ten druhý. Technické zpracování je slušné, jelikož hra je vytvořena v assembleru. Vše tedy běhá plynule. Bohužel chybí jakákoliv hudba a přítomny jsou jen jednoduché zvukové efekty.

V této úrovni se nepřátelé zničí sami a stačí pouze dojít do cíle

Velice nepříjemný level, kde je nutné proběhnout na setinu přesně

Poslední úroveň

Problémem je nevybalancovaná obtížnost, kdy některé úrovně jsou promyšlené a jejich vyřešení vyžaduje zapojení mozkových buněk, přičemž ale nikdy nejde o nic extrémně těžkého. Na druhou stranu velká část úrovní je naopak jednoduchá, až primitivní na vyřešení a dohrát je trvá pár vteřin. Paradoxně hned první úroveň patří mezi ty těžší a autor mohl vybrat něco jiného pro hladší rozjezd a seznámení s mechanismy. Alespoň se zde nacházejí nápovědy ve formě šipek. 

Ještě horší je ale možnost využívat jeden trik, který hraničí s bugem. Pokud se postavíme do cesty robotovi a např. z políčka "1" odjedeme na políčko "0" přesně v momentě, kdy robot přechází z "2" na "1", tak robot vyhodnotí políčko "1" jako překážku a zahne, přičemž naše sonda není zničena. Díky tomu ve většině úrovní nemusíme vůbec používat kostky, což činí hru triviální a naprosto ji degraduje. Jelikož je těsné uhýbání robotům součástí hry, tak k tomuto chování dochází i svévolně poměrně často, tudíž není možné, aby si toho autor při vývoji nevšiml. V některých úrovních se tomuto "bugu" ani nedá vyhnout a musíme ho bohužel použít. Nicméně pro nejlepší požitek ze hry je doporučeno vyhýbat se tomuto triku jak jen to jde a opravdu používat pouze červené kostky. 

Zklamáním je, že chybí jakákoliv konfrontace s hlavním robotem, o kterém se píše v textech. Poslední úroveň je opět jednoduchá a pak již následuje pouze zápis skóre do tabulky nejlepších, kdy se ani při největší snaze nedá dosáhnout na lepší, jak páté místo. 

V časopise BiT 09/92 vyšla recenze, ve které ji autor udělil 91 % se slovy "vynikající hra, která překonala všechna moje očekávání". Ve stejném čísle vyšel i dvojstránkový plakát a od čísla 11/92 se v časopise nacházela i reklama. 

Reklama v časopisu BiT 11/92; Zdroj: spectrumcomputing.co.uk

Vítězství !

Mé jméno nebude nikdy zapomenuto

Zdá se, že maximální dosažitelné skóre je 200 000

Verdikt: Bohužel musím z hodnocení strhnout jeden bod kvůli zmíněnému triku/bugu, který do hry citelně zasahuje a to i když se mu snaží hráč vědomě vyhnout. Jinak jde ale o dobrou logickou hru. 

Hodnocení: 4/10