Hra 979: Mavlin: Vesmírný Únik (1994)

Mavlin: Vesmírný Únik

Vývojář: Petr Mandík & Tom Jerie & WAY 2

Vydavatel: Mael Software Group

Vydáno 1994 pro DOS / Windows

Žánr: Adventura

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Mavlin: Vesmírný Únik je druhá tuzemská klasická point & click adventura pro DOS. Pokud prozkoumáme soubory se hrou, tak můžeme odhadovat, že dokončena byla v říjnu 1994, tedy zhruba měsíc před 7 dní a 7 nocí (1994). Na svědomí ji má Petr Mandík, který dříve vytvořil hry na ZX Spectrum, konkrétně trilogii adventur Velký Kšeft (1991), Bomba (1991) a Katastrofa (1991) či strategii Defender of the Gold (1992). Tentokrát mu ještě pomáhal Tom Jerie s grafikou (vytvořenou na Amize) a hudebník s pseudonymem WAY 2 s hudbou. 

Hlavní inspirací se stal Leisure Suit Larry 5 (1991) a vývoj trval asi dva měsíce, přičemž původně nebylo v plánu hru prodávat, nicméně možná díky úspěchu Tajemství Oslího Ostrova (1994) se autoři nakonec rozhodli to svépomocí zkusit a svoje dílo tedy kopírovali na diskety a nabízeli v obchodech.

Na začátku se dočkáme animovaného intra, v němž je hlavní hrdina, Mavlin Malner, "chlapík ve fialovém sáčku", unesen Moguny, inteligentními mimozemšťany připomínající draky, na jejich planetu. Jak vyjde najevo, spletli si ho s jakýmsi Gagifem Kolkolem (?), nicméně na tom nezáleží, Mavlin chce zpátky na Zemi, což bohužel Moguny vůbec nezajímá a zanechávají ho na pospas osudu. Naším cílem bude samozřejmě pomoci Mavlinovi vrátit se domů. 

Animované intro

Začátek hry

Sice jsem zemřel, ale můžu se pohodlně vrátit o krok zpět

Obal hry; Autor: Mendoza; Zdroj: oldgames.sk

Hra se ovládá pomocí myši, kdy můžeme s postavou volně chodit po obrazovce a z dolní nabídky (či přepínáním pravým tlačítkem myši) vybíráme z příkazů JDI, PROZKOUMEJ, POSLOUCHEJ, SEBER, POUŽIJ a ŘEKNI, přičemž ten poslední je téměř zbytečný, protože z těch pár postav, jež potkáme, stejně nic důležitého nedostaneme (klasické dialogy tu nejsou), a příkaz POSLOUCHEJ není využit vůbec, jen se vždy dozvíme, že nic neslyšíme. V tomto případě se jedná o pozůstatek ze zmíněných autorových adventur pro ZX Spectrum, kde tento příkaz byl též k dispozici (a také dosti nevyužitý). 

V dolní levé části vidíme předměty v našem (neomezeném) inventáři, v pravé části okénko s aktivním předmětem a pod ním počítadlo skóre. V pravé horní části se nachází ikonky pro uložení a nahrání hry a zobrazení hlavního menu. V levé horní části jsou ikonky pro zapnutí/vypnutí hudby a přepínání mezi normální a zrychlenou chůzí. Je až překvapivé, jak je hudba otřesná, přitom se mění v závislosti na tom na jaké obrazovce se nacházíme. Tento paskvil stvořený pro PC speaker člověkem, kterému evidentně chyběl jakýkoliv hudební talent, si může dobrovolně zapnout jen masochista. Naštěstí ve výchozím stavu je vypnutá. 

Autoři hry

Mogunka z Moguních snů

Proč na rozbití potřebuji lupu?

Sprchování s mimozemšťanem

Vizuální zpracování je akceptovatelné, ale podstatně horší než Tajemství Oslího Ostrova. Pozitivem rozhodně je, že na rozdíl od něho tu nenajdeme slepé konce, tedy nelze se dostat do stavu, kdy nejde hru dohrát. Zemřít je sice možné na několika místech, ale volbou "zpět" se vrátíme hned před rizikovou situaci a pokračujeme dál. 

Předměty z inventáře po použití bohužel nemizí, i když už nejsou dále využitelné, a návaznost obrazovek není úplně logická - vejdeme třeba chůzí na sever, ale vrátíme se chůzí na západ - což komplikuje tvorbu mapy. 

Hádanky se často točí okolo otvírání nějakých dveří (do některých je mimochodem problém vejít), ale hlavně jsou občas naprosto nelogické a vyřešíme je víceméně jen zkoušením všeho na všechno. Proč lze zavařovačku rozbít jen lupou? Jaký smysl dává zapálit zrovna slupku od ovoce, donést jí ke kaluži, tu nechat shořet, načež najdeme drát? 

Některá místa jsou vyloženě záseková. Průchod mezi domy ve vesnici je nedostatečně naznačený, najít myší díru mezi tmavými trubkami vyžaduje zkoumat pixel po pixelu a za největší podraz považuji nutnost použít dvířka již otevřeného trezoru, čímž se odklopí poličky uvnitř, načež můžeme prolézt malou dírou do tajné místnosti! 

Celá hra je také poměrně krátká a dohrát se dá za 20 minut, je tedy přibližně poloviční oproti Oslímu ostrovu. 

V kanceláři šéfa

Na lejno nesahat

Vstupní karty se budou hodit

Cože?!?!

Jak již bylo zmíněno, autoři neměli dohodu s žádným distributorem jako byl např. Vochozka Trading a  zkoušeli hru prodávat na vlastní pěst. I proto Malvin nedostal příliš podpory a moc se o něm v časopisech nepsalo. 

Asi jediná (půl stránková) recenze vyšla v časopisu Excalibur 40 z února 1995, kde ji autor udělil pouhých 18 % s tím, že "hudba je ne nepodobná smažení vajec na pánvi", "grafika opravdu za moc nestojí" či "hlavní hrdina je animován velmi nekvalitně". Překvapivě méně kritická slova padla ohledně hádanek: "jednotlivé úkoly jsou celkem zábavné a rozumné", nicméně z přiložených obrázků lze odhadovat, že autor se moc daleko nedostal. Největším kladem tak zůstala "možnost vypnout zvuk" a "vrátit se po nezdařeném tahu zpět." Recenze byla zakončena slovy "Celkově hra stojí hluboko pod průměrem. Takové Tajemství Oslího Ostrova je mnohem lépe udělané a zábavnější."

Nutno dodat, že autor se neúspěchem nenechal odradit a o rok později založil tým Agawa, který má na svědomí hry Mise Quadam (1995) a Swigridova Kletba (1996). 

Mapa

POSTUP HROU

Z pouště jsem sebral hrst písku a vydal se na jih, kde byla před vchodem slupka od ovoce. Vešel jsem do budovy, stiskl tlačítko od dveří a vstoupil. U robotů jsem sebral hadřík a ze zamčené bedny vyloupl vypouklé sklo alias masivní lupu. Před dveřmi jsem do drtičky nasypal písek a prošel do spíže, kde jsem na lahve použil lupu, čímž jsem jednu rozbil a ze zbytků sebral nakládací tyčku a uvařeného červíka. Toho jsem využil jako návnadu u myší díry u trubek, nalevo od dveří, a vylákal ostrozubáka. 

Vrátil jsem se na začátek na poušť a na nebezpečného hada použil lupu. Jak vyšlo najevo, strážil prstýnek, který jsem daroval Mogunce uvnitř budovy a na oplátku získal skákací pera. Ty jsem si hned obul a proskočil dírou ve stropě nad deaktivovanou drtičkou. Zde jsem do desky s dírou vsunul nakládací tyčku, čímž jsem otevřel dveře výtahu. Uvnitř jsem stiskl zelené tlačítko a vyjel o patro výše. 

Čekal jsem něco zajímavějšího

Bližší záběr, nicméně ve hře jediný

Ňouňavá mračna kloukají

Mezírkou mezi domy se dá projít na sever

Vešel jsem do koupelny, namočil v umyvadle hadřík a prošel přes plynový filtr. Hadřík zafungoval jako plynová maska. Sebral jsem klíč a odemkl jím dveře s klíčovou dírkou na konci chodby. V kanceláři jsem sebral skleničkou s vodou a v koši našel plíšek. Na chodbě jsem použil ostrozubáka na druhé dveře s koženými pásky, uvnitř nalil vodu do elektronického zámku a v místnosti s kartami ukořistil modrou kartu a zelenou kartu. Obě jsem v přístroji aktivoval, nejprve jsem vložil modrou a pak zelenou. V kanceláři jsem pomocí modré karty otevřel trezor a v něm našel speciální klíč X. Poté jsem použitím dvířek trezoru odklopil poličky a vstoupil do tajné místnosti, v níž se nacházel časopis. Nakonec jsem otevřel dvířka odpadní šachty a sklouzl se zpět před budovu. 

To tedy ano...

To jsem ten drát nemohl z kaluže prostě vytáhnout?

V kávovaru je klíč

Dveře na dva zámky

U velké zdi jsem vložil do sloupku zelenou kartu a vešel do podzemní místnosti. Moguna jsem zabavil časopisem a vylezl ven pomocí druhého žebříku. Prošel jsem mezi dvěma domy na sever, zapálil slupku od ovoce u věčného ohně a vrátil se do podzemí, kde jsem v západní části zapálil hořlavou kaluž a objevil drátek. Tím jsem v domě s otevřenými dveřmi vyšťoural z gogulovaru druhý speciální klíč. 

Konečně jsem se vydal k velké budově planetární rady a venkovní dveře otevřel zelenou kartou. Uvnitř jsem se vydal k východnímu výdejnímu okénku a to otevřel pomocí plíšku, čímž jsem získal elektrickou baterii. Velmi důležité dveře jsem odemkl dvěma speciálními klíči, v supertajné kanceláři sebral z plánu území papírek s kódy a vrátil se do podzemí ke dveřím. Ty jsem pomocí papírku otevřel, v hangáru létajícímu talíři nainstaloval baterii a odletěl domů. 

KONEC POSTUPU HROU

Supertajná superkancelář

V podzemním hangáru

Ojojo!

Vítězství!

Verdikt: Autorův přestup ze ZX Spectra na DOS neproběhl úplně hladce. Mavlin nemá příliš podařené grafické zpracování a hudba by se dala úspěšně použít jako mučící nástroj. Na mnoha místech hrozí zásek, protože hádanky nejsou moc logické. Přesto se o úplný propadák nejedná a s vypnutou hudbou a s nakukováním do návodu se dá Mavlin hrát. 

Hodnocení: 3/10