neděle 28. února 2021

Hra 521: Atomix 2 - Hexagonia (1991)


Atomix 2: Hexagonia
Vývojář: Scorpion (Patrik Rak & Milan Matoušek & František Fuka)
Vydavatel: Proxima Software, od roku 1992 Ultrasoft
Vydáno 1991 pro ZX Spectrum
Žánr: Logická hra
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Hexagonia je pokračování povedené logické hry Atomix (1990) od vývojářského týmu Scorpion, kdy práci P. Raka a M. Matouška opět doprovodil F. Fuka povedenou hudbou. První díl vyšel v prosinci 1990 a Hexagonia následovala v únoru 1991, tedy nedlouho poté. Hru distribuovala od roku 1991 Proxima a o rok později i Ultrasoft, kdy kromě mírně upraveného úvodního obrázku se od sebe obě verze neliší. 

Menu s běžícím textem

Začátek první úrovně

Již ve 3. levelu je molekula poměrně složitá

Jádro hry a vlastně i grafika zůstaly stejné - v každé úrovni si stiskem klávesy můžeme vyvolat vzor molekuly, kterou máme z dostupných atomů složit. Naší práci nám komplikuje fakt, že s atomy nemůžeme libovolně hýbat, ale lze pouze určit směr, kterým se mají vydat - atomy se poté zastaví na první překážce. 

Hru můžeme ovládat buď joystickem, nebo na klávesnici, kdy si lze navolit vlastní ovládací klávesy. Čtyřmi klávesami pohybujeme kurzorem po obrazovce, atom uvedeme do pohybu tím, že na něj najedeme kurzorem a stiskneme "střelu" a směr. 

Sedmá úroveň je první, která dá zabrat a to kvůli neviditelným kostkám

Zobrazení neviditelných kostek - červené jsou odrážecí, žluté zbořitelné a bílé pevné; Zdroj: zx-spectrum.cz

Stačí jen prohodit dva atomy. Jenže tak lehké to nebude...

Oproti prvnímu dílu se obtížnost posunula zase o něco výše, na čemž má zásluhu několik faktorů. Skládané molekuly jsou už od prvních úrovní poměrně složité. Úrovně jsou často udělané tak, aby šla molekula postavit pouze na jednom místě, takže je nutné na začátku složitě propočítávat, kde lze vlastně začít stavět. A hlavně - najdeme tu nové typy kostek

Jsou zde odrážecí kostky (atom se od nich odrazí a odletí zpět), dva typy zbořitelných kostek, které vydrží buď jeden nebo čtyři nárazy a pak zmizí. Největším nepřítelem jsou ovšem neviditelné kostky, jež mohou být logicky buď pevné, odrážecí či zbořitelné. Úrovně s velkým počtem neviditelných kostek jsou s přehledem ty nejtěžší z celé hry a pokud hráč nemá fotografickou paměť, tak je vhodné si rozmístění kostek překreslit na čtverečkovaný papír. 

Vypadá tahle úroveň jednoduše?

Nenechte se mýlit, kvůli neviditelným odrážecím kostkám je to peklo; Zdroj: zx-spectrum.cz

Že by stačilo pouze posunout atom o jedno políčko nahoru? Kdepak, je tam neviditelná kostka, takže je třeba celou molekulu přesunout jinam. 

Úrovní je celkem 50, čili o 20 více jak v prvním díle. V originálním vydání je ve 39. úrovni kritický bug, viz interview s autorem, Patrikem Rakem:
"Bohužel nám u Spectrum verze ve 39. úrovni unikl jeden bug, kvůli kterému hra nešla dohrát. My jsme to sice testovali, ale zrovna tady nám do konce zbývaly asi dva jednoduché posuny, a tak jsme si řekli, že to je ok a pokračovali dál. Jenže ona tam překážela neviditelná kostička, což jsme zjistili až z reakcí hráčů po vydání."
Naštěstí fanouškové vydali opravenou verzi, případně se dá originální verze ošetřit pomocí POKE 36782, 16. Tato úprava změní jednu kostičku v pravé části obrazovky z odrážecí na pevnou, díky čemuž se dá úroveň dohrát. I tak je ovšem jedna z nejtěžších ve hře. 

Jedna z nejobtížnějších úrovní ve hře, ve které najdeme spoustu viditelných i neviditelných odrážecích kostek.

40. úroveň není ani tak těžká...

... jako spíš zdlouhavá a nudná kvůli velkému počtu neviditelných zbořitelných kostek; Zdroj: zx-spectrum.cz

Naštěstí tu už není časový limit, který byl přidán do Ultrasoft verze pro první díl. Pouze na začátku každého levelu dostaneme 1000 bodů do skóre a to se poté začne odčítat, takže pro dosažení co nejvyššího skóre a zapsání se do tabulky nejlepších, je vhodné dokončit úrovně co nejrychleji. Teoreticky dosažitelné maximální skóre je tedy 50.000, přičemž první zápis v tabulce má Gildor s 37.260, což je téměř nemožné překonat. 

Samozřejmě tu nechybí ani systém postupu, kdy po každé dohrané úrovni se dozvíme heslo, díky němuž se do dané úrovně můžeme vrátit i později, ovšem logicky s vynulovanými body. Pokud tedy chceme dosáhnout co nejvyššího skóre, musíme všechny úrovně dohrát na jeden zátah, což zabere několik hodin. 

Nejmenší úroveň ve hře

Průběh 48. úrovně

V poslední úrovni je skládaná molekula už opravdu složitá

Po dokončení poslední úrovně se dozvíme tajemství a sice, že lze někam vložit "EDITOR". To znamená, že pokud takto nastavíme ovládací klávesy, tak se nám otevře editor úrovní, v němž si můžeme navrhnout svoje vlastní levely. 

Ve stejném roce vyšla i verze pro SAM Coupé, na kterou se brzy podíváme. Mimochodem v běžícím textu v menu hry se objevují zmínky o připravovaných hrách "The Mystery of Valtarus" a "Mezi Věžemi", jež ale nikdy nebyly dokončeny, viz zmíněné interview s autorem. 

Editor úrovní a nápis "Ugra"

Vítězství !

Dostat se na první místo je téměř nemožné

Verdikt: Větší, propracovanější a hlavně těžší jak první díl. Stále je to velmi dobrá hra, nicméně křivka obtížnosti by mohla být ze začátku trochu přívětivější, aby noví hráči nebyli příliš demotivováni. 
Hodnocení: 5/10

Žádné komentáře:

Okomentovat