Na začátku března 2023 konečně vyšla mnou tolik očekávaná kniha "Jak obehrát železnou oponu" od herního historika a badatele Mgr. et Mgr. Jaroslava Švelcha, Ph.D., která se původně objevila pod názvem "Gaming the Iron Courtain" v roce 2018. Byl jsem sice v pokušení přečíst si verzi v angličtině, nicméně nakonec jsem si počkal na tento český překlad a udělal jsem dobře, jelikož autor pár věcí opravil a další přidal (mimo jiné i informace s uvedením tohoto blogu jakožto zdroje!), jedná se tedy s nadsázkou o tzv. "Director's cut" či chcete-li "Definitive edition".
Zatímco náš blog se zaměřuje primárně na hry samotné a "omáčkou okolo" se zabývám jen okrajově, tato kniha to má spíše naopak, přičemž je zaměřena na období 80. let, kdy pozdější události jsou nakousnuty pouze v epilogu. Dozvíme se tedy řadu podrobností o tom jaký měl komunistický režim přístup k rozvoji mikropočítačů u nás, jak u nás vznikaly počítačové kluby, jakým způsobem se sem vůbec počítače dostávaly, jak se šířil software či kde autoři her brali inspiraci ke svým dílům.
 |
| Deštivý den focení moc nepřál |
 |
| Texty jsou proloženy zajímavými dobovými fotkami |
 |
| Indiana Jones samozřejmě nemohl chybět |
Je nutné zmínit, že se jedná v podstatě o vědeckou publikaci, texty tedy obsahují řadu odkazů na jiné studie a občas se zabrušuje do témat, které mě příliš nezajímají. Úvod je tedy trochu vlažný, nicméně čím více se blížíme konci, tím více je pozornost zaměřena na hry a tím zábavnější a atraktivnější se pro mě čtení stalo. Kromě řady nových poznatků, kdy jsem si třeba konečně ujasnil rozdíl mezi konverzí a portem, zjistil, na co používal počítač Václav Havel či jak se člověk může stát kyborgem, jsem se naučil i řadu nových slov. Celkově lze knihu jen doporučit, pamětníci mohou zavzpomínat na svoje mládí a mladší ročníky zjistí jakým způsobem se rodila současná úspěšná tuzemská herní vývojářská scéna, jen trochu zamrzí, že obrázky jsou černobílé, takže tak nevyniknou screenshoty z her, ale evidentně šlo o redukci nákladů na tisk.
Kniha se dá momentálně sehnat na eshopu nakladatelství Akropolis za lidových 337 Kč, přičemž k dispozici je i elektronická verze za ještě nižší cenu. Zároveň Jaroslav Švelch na svých webových stránkách poskytuje řadu doprovodných materiálů.
I když jsem zažil počítačovou dobu před revolucí, tak jsem se dozvěděl spoustu zajímavých informací. Knihu rozhodně doporučuji.
OdpovědětVymazatRozhodně souhlasím. Jako součást komunity kolem PMD-85 jsem si vůbec neokázal představit celou šíři tehdejší počítačové subkultury v ČSSR. Knížku mám a také ji můžu doporučit jak pamětníkům, tak zájemcům o toto téma.
OdpovědětVymazatJasná koupě, mimořádně hodnotný obsah! Jen je třeba se připravit na to, že text je akademický, ne populárně-naučný, tzn. místy je hůře stravitelný, zejména úvod, jak ostatně naznačuješ, by mohl leckoho odradit, což by ale byla škoda, pak už se kniha slušně rozjede :)
OdpovědětVymazatV knize by měl být obrázek mého černého Didaktiku Gama :-)
OdpovědětVymazatNa jedné straně tuny a tuny naprosto skvělých informací, které jinde nenajdete, ale zároveň se připravte na to, co zmiňuje Sledge, že ty informace jsou pořád přerušovány naprosto nudnýma vědeckýma kecama o jakési psychologii, sociologii atd, spousta cizích termínů, které vás budou fakt nudit a budete přeskakovat...nicméně i přesto, a i díky příznivé ceně, je to opravdová povinnost...
OdpovědětVymazatNa druhou stranu, když tě sociologie, a subkultury baví, je to dvakrát tak skvělé (četl jsem původní anglickou knihu, ale asi to koupím i v češtině)
VymazatKoukam, ze pro nektery by bylo potreba publikaci prepracovat do formy tiktok videa nebo neco na ten zpusob.
VymazatZajímavý názor od někoho, kdo píše bez diakritiky. Zvážil bych zákaz anonymních komentářů.
Vymazatťó ´jé ˇvý´bóřńý ňá´páď ťó ůřčíťé ňě¨ó´ďřáďí ňě´kťěřé ´páˇměťňí´ký, ´kťěří ˇbý čˇhťěĺí ˇpříš´pěť ňě´jákýˇm ˇpóš´třéˇhé´m ¨¨
VymazatKonečně jsem i já knihu dočetl (při mých časových možnostech to jde pomalu, a odfláknout jsem to rozhodně nechtěl) a musím její obsah nadšeně pochválit jakožto kvalitní, rozsáhlý, a komplexně pojatý. Vědecký styl není sice úplně snadný na čtení, ale nedělal mi větší potíže a je vzhledem k obsahu knihy asi nevyhnutelný. Chválím i ten některými rozpačitě přijatý úvod. Na jedné straně jako pamětník mnohé dávno vím, takže jsem ocenil velice trefné a pravdivé postřehy prakticky ke všem zpracovaným oblastem, na druhé straně mi však kniha odhalila i celé oblasti, o nichž jsem nevěděl skoro nic (ať už jde o různé dobové zákulisí, nebo o věci které mě minuly vzhledem k platformě na které jsem působil [Atari] a mému zaměření [textovky já úplně nemusím]). Kniha jde až do neuvěřitelné šíře různých dobových kontextů. V obecnější rovině mnohde ukázala či zdůraznila okolnosti a souvislosti, které jsem buď neznal, nebo naopak znal tak dobře, že jsem se nad jejich významem vlastně nikdy nezamyslel. Jako celek se mi kniha zdá trochu více zaměřená na platformu ZX Spectrum, i když on to její "nejrozšířenější" status vlastně ospravedlňuje.
OdpovědětVymazatAsi jediné místo, kde má osobní zkušenost úplně stoprocentně nerezonuje s pojetím knihy, je vliv kazetového systému Turbo 2000 (Atari) na praktiky zdejší scény, který bych já hodnotil jako hlubší a kontroverznější. Díval jsem se na něj tak trochu "zvenku": Jakožto poměrně raný majitel disketové mechaniky (od 1989) a tím i tak trochu člen západoevropské komunity (cca. 1990) jsem totiž kompatibilitu s původním systémem Atari potřeboval více než kazetový urychlovač. Turbo, jakožto loader kompatibilní spíše se ZX Spectrem než s Atari (je to víceméně port části systému ZX Spectra), naplňovalo priority přesně opačné (což paradoxně snad ani nebylo záměrné, údajně byl systém vypuštěn do světa nehotový, když autor musel nastoupit na vojnu). A tady se dostávám k zásadnímu bodu: Zatímco všechny ostatní cracky, hacky, intra, pouky a další modifikace napříč platformami se vždy týkaly jen jednotlivých titulů, na základě jednotlivých "tvůrčích" (oceňovaných nebo i zatracovaných) rozhodnutí různých lidí, někde s alternativní možností si sehnat jiné verze, tak teze "Turbo se stává novým standardem" vytyčila dost odlišný a unikátní fenomén, který nezasáhl jen nakládání s jednotlivými tituly, ale samotnou infrastrukturu celé scény. Najednou bylo třeba cracknout a modifikovat 100% existujícího softwaru, to nebyla volba ale v podstatě imperativ a gigantický úkol pro velkou část scény, hry mnohé ztrácely (intra, nahrávací obrazovky, kompatibilitu s disketovkou - v podstatě se v Turbu šířily ve formě připomínající dnes snapshot z emulátoru), a originální verze u nás vzhledem k odlišnému formátu prakticky vymřely (i tam, kde by je nebylo ani třeba crackovat, což na Atari není zas tak malá část produkce). Některé programy utrpěly málo, některé více (třeba kde driver Turba implantovaný přímo do aplikace vytvořil kolize v paměti znemožňující použití disketovky), programy konvertované [ač se té konverzní utilitě říkalo "kopírák"] zpět do systémového formátu či na disketu už nikdy nebyly stejné jako originál. Osobně mám pocit, že takto celoplošné crackování nemá obdoby, a že československou Atari scénu ještě více oddělilo od zahraničí.
Abych ale neskončil v pesimistickém tónu - ještě jednou autorovi knihy děkuji za velmi zajímavé počtení!