Hra 707: Poklad Zlatých Sluncí (1992)

Poklad Zlatých Sluncí

Vývojář: Josef Doležal (Haggart / Dolo) & Daniel Linnert (DannyD / Kiwi) & Lacoft

Vydavatel: Charon Software & Petr Vochozka

Vydáno 1992 pro Amiga

Žánr: Textová adventura

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Poklad Zlatých Sluncí je pravděpodobně první za peníze prodávaná originální tuzemská hra na Amigu, kdy distribuce se ujali sami autoři pod hlavičkou Charon Software a později se přidal i známý Petr Vochozka (ještě dříve, než založil Vochozka Trading), i když míra jeho zapojení je kvůli nedostatku informací nejasná. Cena byla stanovena na 109 Kč (viz inzerce časopisu Excalibur č. 21). Na začátku se dočkáme filmových titulků doprovázených solidní hudbou (kterou nicméně autoři převzali odjinud) a reklamy na Kodak, jež se vyskytovala v televizi před vysíláním Kačeřích příběhů. 

Stejně jako starší Duck Tales (1991) ze ZX Spectra se zde totiž ujmeme Strýčka Skrblíka. Ten jednoho dne čte noviny a najde v nich článek o pokladu, který piráti ukryli někde v Údolí zlatých sluncí. Nikdo však neví, kde se toto místo nachází. Je pouze známo, že k němu existuje mapa, kdy jednu polovinu mají tučňáci z Muzea barev a po dobrém ji nevydají. Druhá polovina se pak někde ztratila. Shodou náhod v našem domě zrovna synovci uklízejí tak zběsile, že rozhoupají lustr v naší pracovně, ten spadne a odhalí smotek papíru s druhou částí mapy. Vidina obrovského bohatství nás motivuje okamžitě všeho nechat a vydat se na dobrodružství. 

Před startem hry narazíme na protipirátskou ochranu, kdy musíme zadat Xté slovo z určité strany a řádku z originálního manuálu. Ten se nedochoval, naštěstí jsou všechna hesla vypsaná na první stránce v dostupné verzi. 

Úvodní obrazovka s běžícím textem

Protipirátská ochrana

Začátek hry

Hra se ovládá pomocí myši, kdy můžeme vybírat z příkazů PROZKOUMAT, VZÍT, INVENTÁŘ, SAVE/LOAD, JÍT, HUDBA, POLOŽIT, POUŽÍT a KONEC. V dolní části vidíme textový popis aktuální obrazovky, dostupné východy a případně bílou barvou předměty. V levém horním rohu je pak obrázek aktuální lokace. 

Uložit (nahrát) pozici můžeme na disketu či do paměti RAM až na 10 různých pozic, což se hodí, protože často zjistíme až o mnoho později, že jsme s sebou nevzali nějaký potřebný předmět. Pokud potřebujeme hru restartovat a zvolíme volbu "konec", tak si můžeme vybrat jakým způsobem spácháme sebevraždu (harakiri, jed, kámen, atd.).

Zadávat kód do našeho trezoru budeme muset hned několikrát

Nelogická hádanka - Skrblík by přece nikdy peníze nedaroval!!!

Obchod Tesla

Inventář je omezen na 7 předmětů, což překvapivě není dost. Zásadním problémem totiž je, že věci po položení zmizí. To ve výsledku znamená, že některé esenciální předměty (jako třeba části mapy či po většinu hry peněženku) u sebe musíme mít neustále a blokujeme si tím místo. Řada předmětů je tu jen pro zmatení (např. hubič hmyzu), některé jsou vyloženě past (kus masa na půdě). Najdeme tu i obchody Tesla a optiku, v nichž se nabízí dalších asi 10 druhů zboží, je tedy nutné hodně experimentovat a postupně zjistit, které předměty jsou potřebné a které ne. 

Otravná je nutnost neustále chodit do našeho trezoru pro peníze, přičemž vždy musíme znovu zadat vstupní kód do budovy. Za jakýkoliv předmět totiž utratíme vždy všechny peníze z naší napěchované peněženky. Tato zdánlivá maličkost dokáže přinést slušnou dávku frustrace. 

Nákupní automat v Tesle

Spadla klec aneb jedna z mnoha pastí

Taxíku si také užijeme dost

Hra je rozsáhlá, najdeme tu asi 150 obrazovek, přičemž na některých místech se program na chvíli zastaví a nahraje do paměti další část. Začínáme v pracovně ve svém domě, který má i první patro a půdu, načež se podíváme do Kačerova a jeho okolí, na letiště, do přístavu, na Antarktidu za agresivními tučňáky a nakonec i do džungle, kde uprostřed pralesa najdeme opuštěnou vesnici a nakonec i bájné údolí. Ze známých postav narazíme pouze na Rampu a Rafany. 

Na hru vyšla recenze v časopise Amiga 9/92, kde se o text podělili dva autoři. První zmínil, že "Poklad se hraje vcelku dobře, jen kdyby, jak jsem již řekl, Skrblík předměty vzteky nezahazoval, ale pokládal." Druhý uvedl, že "Celkem vzato hra vypadá na první pohled opravdu dobře. Osobně si myslím, že je uspěchaná a nedotažená." Recenze vyšla i v diskmagu Guru 12 se závěrem "I přes všechny nedostatky, kterými tato hra trpí, bych ji chtěl doporučit všem Amigistům, které jen trošku zajímá dění na domácí scéně a mají vztah k textovým hrám. Já jsem se s programem zabavil a mám v úmyslu hru dohrát do konce."

Z těchto článků se dá také zjistit, že hra byla vytvořena v programovacím jazyce AMOS v1.3 a že ji prodávali sami vývojáři za 79 či 89 Kčs (podle kvality diskety). O velký prodejní úspěch se ale nejednalo, jelikož v návodu zveřejněném samotnými autory rok po vydání bylo zmíněno, že se ví pouze o pěti až sedmi lidech, kteří hru dohráli. 

Ale to je překvapení, Rafani!

Způsob výběru sebevraždy

Mapa

POSTUP HROU

Přečetl jsem si noviny a v TV místnosti záznamník, z něhož jsem zjistil kód k trezoru (0108762). V ložnici jsem našel peněženku, leč prázdnou. V prvním patře jsem sebral brusle a na půdě baterku a jed. Opustil jsem dům a došel do města. 

Pokračoval jsem pořád na sever, až ke svému trezoru. Zadal jsem vstupní kód a uvnitř napěchoval peněženku. Ve městě jsem v rozpadlé uličce prozkoumal plakát a poté před městským úřadem do schránky hodil peníze, čímž se ulice zprůchodnila. Vrátil jsem se do trezoru pro další peníze a v obchodě Tesla koupil taxi kartu. A ještě jedno kolečko pro peníze a tentokrát koupil baterie, jež jsem vložil do baterky. 

Bilbo Vlezlík v obchodě s optikou, kde prodávají olej

Nádherná loď Skrblina

Tučňáčí patrola

Vydal jsem se na západ k taxíku, v něm ukázal taxi kartu, vystoupil a sebral tyč. Vrátil jsem se k opravené ulici a našel vstup do kanálu. Tyčí jsem odsunul mříž, rozsvítil baterku a sestoupil dolů. Načapal jsem Rafany, zahodil tyč a sebral autogen. Zpátky na ulici jsem zahodil baterku a vydal se opět pro peníze, za které jsem v optice koupil olej. Taxíkem jsem dojel do přístavu a vstoupil na svoji loď, na které jsem promazal kormidelní kolo. Vrátil jsem se ještě ke kleci pro ladičku a pak na lodi použil páku a doplul do Antarktidy. 

Konečně jsem dorazil do Muzea barev

Rampa si dává šlofíka

Letíme do poslední části hry

Nechal jsem se zajmout tučňáky, použil ladičku a unikl. Vešel jsem do muzea barev, prošel bludiště (západ, sever, sever, západ, sever, sever), použil autogen a roztál led. Zahodil jsem autogen, ladičku a sebral mapu 2. Odešel jsem z muzea a pokračoval cestou na sever. Nasadil jsem si brusle, unikl tučňákům a lodí dojel zpátky do Kačerova. 

Opět jsem šel do trezoru pro peníze a v oční optice koupil sluneční brýle. A ještě naposledy pro peníze a následně na letiště, do hangáru, kde jsem zahodil brusle a taxi kartu, sebral kanystr a na benzínce ho naplnil. Palivo jsem nalil do letadla, zahodil kanystr a sebral cihlu na dráze. Uvnitř letadla jsem našel klíček, nastartoval s ním letadlo a konečně odletěl. 

El Capitano blokuje cestu džunglí

El Capitano již neblokuje cestu džunglí

Častá překážka v adventurách - piraně

Po přistání jsem zahodil peněženku, cihlu a klíček a sebral pálku. Na rozcestí jsem se vydal západním směrem, El Capitana zabil pálkou a u říčky do vody nalil jed, čímž jsem se zbavil piraní. Pokračoval jsem do vesnice, kde jsem v chatrči našel lopatu a u studny sirky. Skočil jsem do studny, nasadil sluneční brýle, zapálil sirku a lopatou se prokopal ven. V údolí jsem u hory zlata sebral zlatý klíček, odemkl dveře, vstoupil do raketoplánu a odletěl. 

KONEC POSTUPU HROU

Vesnice uprostřed džungle

Je konec! A nebo ne?

Údolí Zlatých sluncí!

Vyrobit raketoplán ze zlata se nezdá být dobrý nápad

Vítězství!

Zajímavé závěrečné titulky - takže Rafani byli z redakce Excaliburu!

Verdikt: V mnoha aspektech by hra potřebovala ještě vylepšit, jeden z největších problémů je, že předměty po položení zmizí. Scénář je také hodně divoký, nicméně celkový dojem je dobrý.

Hodnocení: 5/10