Hra 851: Pán Vlků (1993)

Pán Vlků

Vývojář: Zbyněk Vrána (Frogger) & Daniel Jedlička (Triox)

Vydavatel: Vectors

Vydáno 1993 pro Amiga

Žánr: RPG

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Dobrodružství zasazené do světa J. R. R. Tolkiena, které má na svědomí Z. Vrána, přičemž D. Jedlička dodal hezkou hudbu. Jakožto elfí bojovník Eardil se vydáme nalézt ztracený magický náhrdelník, na který byla vypsána vysoká odměna, v čemž nám bude pomáhat náš nejlepší přítel, jehož si vybereme na začátku ze tří možností - může to být barbarský válečník Dragodar, elfka Palanthea Lia či užvaněný dobrodruh Tom Cintra. Jak je tedy vidět, inspirace pochází i z knih o Zaklínači od A. Sapkowského, ale najdeme tu i odkazy na Zeměplochu od T. Pratchetta. 

Následuje přepis příběhu z manuálu:

"Děj hry nás zavádí do doby, kdy ve Středozemí magie a alchymie byly zcela běžnými věcmi a v každém větším městě žil alespoň jeden kouzelník. Veškeré vědění v této oblasti opatrovala Velká rada bílého kruhu, která dbala na to, aby se vesmírná energie ve své prapůvodní formě nedostala do neznalých rukou a věru měla velmi přísné zákony. Ale jak už to bývá, jeden z čarodějů Rady zaklel mocné kouzlo do svého náhrdelníku a protipól kouzla do prstenu (ten vytvářel silnou ochranu okolo kouzla, aby se nedostalo ven) a obojí dobře uschoval do železné truhličky. Zanedlouho musel ve velmi vážné věci odcestovat, čehož pohotově využili lupiči (tehdy velmi rozšířená rasa) a odnesli samozřejmě i truhličku. 

Další osudy truhličky jsou velmi nejasné, jisté však je, že když stanul černý mág Tarhol na hranicích Roholu s velkou armádou vlků a skřetů, jeho náhrdelník se příliš nápadně podobal onomu ztracenému. To už Rada věděla, že Tarhol využil sílu náhrdelníku k podrobení vlků a rozšíření vojska skřetů. Válka s Tarholem byla velmi dlouhá, bylo vykonáno bezpočet hrdinských činů a zabito nespočet vlků, skřetů i lidu Roholského. Ale náporu Roholu a magické síle Kruhu se dlouho odolávat nedá, a tak byl nakonec Tarhol poražen. Tarhol sám ovšem po porážce svého vojska někam zmizel. Rada vzhledem k stále velmi silnému kouzlu v náhrdelníku už nic neponechala náhodě a ve všech větších městech bylo brzo možné přečíst si na vyhláškách, že nálezci bude vyplaceno až 50.000 zlaťáků. A to už bylo velké jmění. A právě v jednom takovém městě si jeden elfí bojovník náhle vzpomněl, že už v jedné vesnici o něčem takovém zaslechl. Hned se vydal na cestu se svým nejlepším přítelem..."

Výběr společníka

Začátek v hostinci

Kliknutím na otazníček otevřeme nabídku příkazů

Kronikář nás navede na stopu

Vše se ovládá myší. V horní části vidíme aktuální lokaci, s níž můžeme interagovat, v dolní se vypisuje text. Kliknutím na batoh si zobrazíme předměty, které máme u sebe, pomocí oka přepínáme na věci, jež jsou na aktuální obrazovce. Oddělené okýnko uprostřed zobrazuje buď předmět, který nám zrovna někdo dal, nebo předmět, který máme "na sobě", což může být zbraň, nebo štít. Bohužel nemůžeme mít oboje najednou. 

Chodit lze do čtyř směrů a kliknutím na otazníček se dostaneme do menu s výběrem příkazů "rozhovor", "podat věc", "bojovat", "poradit se s přítelem" a "zrušit volbu". Pomocí pravého tlačítka myši si můžeme buď vypsat dostupné východy, nebo - pokud zrovna držíme nějaký předmět - si zobrazíme jeho název. Pokud chceme někomu něco dát, tak nejprve klikneme na předmět, poté na otazníček a vybereme "podat věc". Pokud chceme předmět použít, vybereme ho a klikneme na specifické místo v horní části obrazovky. 

Volba "poradit s přítelem" funguje jako nápověda - náš společník vždy upozorní na něco, čemu bychom měli na aktuální obrazovce věnovat pozornost. Každý ze tří společníků má svoje vlastní odpovědi, ty se ale od sebe ve finále příliš neliší. 

V pravém dolním rohu vidíme zbývající životy své postavy a její útočné a obranné číslo, které se ale bohužel nemění - není tu žádný vývoj postavy, zvýšit si můžeme pouze životy pomocí runového kamene. Souboje jsou údajně převzaté z Dungeons & Dragons, kdy se vždy porovnává útočné a obranné číslo. První se vypočítá jako "základní útočné číslo + náhodné číslo (1 až 6) + bonus za zbraň", druhé jako "základní obranné číslo + náhodné číslo (1 až 6) + bonus za štít". Náš společník nám v boji nepomůže. 

Že by Smrť ze Zeměplochy?

Dobrý den, nechcete koupit hrnce?

Cizáky tu nechceme!

Já věděl, že strkat tam ruce by nebyl dobrý nápad

Svoje putování začínáme v hostinci a podíváme se pouze do vesnice, jejího okolí a nedaleké tvrze. Potkat lze hned několik postav, přičemž ty nejsou v lokaci vidět a jejich portrét se zobrazí až během rozhovoru. V něm nelze vybírat žádné možnosti, pouze ho odklikáváme. Zajímavostí je, že na všechny postavy lze zaútočit a všechny lze zabít, což samozřejmě může vyústit v nedohratelnost hry. 

Příjemné je, že průběh se může lehce lišit. Např. můžeme pro získání železné krabičky použít klacek, předtím ale musíme zabít buď elfa, nebo orka (čímž získáme i jejich zbraně). Další možností je nepoužít klacek a nechat se pastičkou zranit. Nebo lze úplně přeskočit většinu hry a jít rovnou na hlavního "bosse". Pokud hráč ví co dělat, tak se dá hra dokončit do tří minut. 

Grafické zpracování má kolísavou kvalitu, zatímco některé postavy vypadají slušně, další, jako např. přerostlá žába, jsou spíše úsměvné. Text občas rychle odskroluje a nevidíme tak třeba úvod do souboje. Bohužel se nedá vrátit zpět ke starším zprávám. 

Asi největším zklamáním je závěr, kdy prostě stačí dojít před hostinec a zobrazí se obrazovka s náhrdelníkem a nápisem "konec". Přitom by stačilo napsat alespoň pár vět s nějakým ukončením příběhu. 

Hra se prodávala jako shareware v podstatě zadarmo - za 20 Kč či za prázdnou disketu. 

Mapa

POSTUP HROU

Zahodil jsem minci a křížek a sebral korbel piva. Ve velkém domě jsem promluvil s kronikářem a získal informace o tvrzi. Doběhl jsem až k jejím vratům, promluvil se skřetem-hlídačem a dal mu pivo. Uvnitř jsem v neudržované části v trávě našel vchod do podzemí, kde jsem získal štít, kterým jsem se vyzbrojil a vrátil se ven. Promluvil jsem si s elfem-poutníkem, ale jelikož mluvil cizí řečí a mě se to nelíbilo, tak jsem ho zabil a získal nůž. 

Obešel jsem hradby pevnosti a z křoví nožem uřízl klacek. Pomocí něho jsem v díře našel kromě pastičky na myši i železnou krabičku a v ní pergamen. Obojí jsem sebral a vrátil se do vesnice. Snažil jsem s promluvil s kovářem, ten ale nebyl v dobré náladě. Spřátelil jsem si ho až darováním nalezené krabičky. Pergamen jsem zase dal kronikáři, za což jsem dostal runový kámen. Zahodil jsem nůž i klacek a sebral na zemi ležící misku, před hostincem ze stromu větvičku lípy, v aleji větvičku jmelí a v rohu tvrze čtyřlístek. U studánky jsem nejprve zabil přerostlou žábu a poté do vody naházel lípu, jmelí i čtyřlístek, což mi podstatně zvedlo životní energii. Odložil jsem runový kámen i misku. 

S kovářem není moc řeč

Asi nejhůře namalovaná žába v dějinách videoher

Pán tvrze změnil podobu

Hlavní záporák nevypadá příliš děsivě

Vrátil jsem se k hradní zdi a z liány si udělal provázek. V kůlně jsem ve zdi našel hřebík, který jsem v kovárně ohnul a vytvořil si háček. Sebral jsem také drát. V bažině jsem zlikvidoval agresivní mech, a pomocí provázku s háčkem vylovil prsten. Vrátil jsem se do pevnosti a v hlavní budově si nejprve promluvil s přeměněným pánem tvrze a poté mu daroval prsten, za což jsem obdržel meč. Rozhodl jsem se zda se vyzbrojím mečem, nebo si nechám štít, a vydal jsem se do podzemí tvrze, kde se na mě po prozkoumání zámku vrhnul sám Tarhol ve své kostlivé podobě. Po jeho zničení jsem drátem odemkl zámek a uvnitř v neosvětlené kryptě sebral sošku hlavy vlka. Zpět v kovárně jsem ji rozlomil a uvnitř našel hledaný náhrdelník, s kterým stačilo dojít před hostinec. 

Alternativní verze návodu aneb speedrun za 2 až 3 minuty

Sebral jsem pivo, to dal skřetovi u vrat tvrzi a v podzemní kryptě sebral štít, kterým jsem se vyzbrojil, prozkoumal zámek a zabil kostlivce (je nutné mít štěstí na náhodná čísla tak, aby zbylo 11 životů a více). Vrátil jsem se ven, obešel hradby, z díry vytáhl rukou krabičku (zranění za 10 životů) a odnesl ji kováři. V kovárně jsem sebral drát, vrátil se do podzemní kobky, odemkl zámek, uvnitř vzal sošku, v kovárně ji rozbil a s náhrdelníkem odešel před hostinec.

KONEC POSTUPU HROU

Temná kobka je opravdu temná, ale sošku jsme našli i tak

Co jiného udělat se soškou, než ji rozmlátit, že?

Můj milášek...

Vítězství!

Verdikt: Krátké dobrodružství s hezkou hudbou a velmi jednoduchým soubojovým systémem. 

Hodnocení: 5/10