FIFO (First in First out)
Vývojář: Jozef Paučo & Pavel Albert
Vydavatel: Jopa
Vydáno 1989 pro ZX Spectrum
Žánr: Arkáda
Počet hráčů: 1 - 2
Stav: Nedokončeno (bug)
FIFO je zajímavá tím, že se jedná vůbec o první reklamní hru, se kterou se na blogu setkáváme. Konkrétně propagovala stejnojmenný časopis, jenž vycházel mezi roky 1990 až 1993, kdy vyšlo 26 čísel, které si můžete prohlédnout zde.
Propagační texty si můžeme přečíst jak na úvodní obrazovce, tak v menu pod položkou "Informacie". Hrát můžou až dva hráči, kdy si každý muže zvolit způsob ovládání. Bohužel hra nepodporuje nastavení vlastních ovládacích kláves a ani nemohou hrát dva hráči na jedné klávesnici, druhý hráč si musí připojit joystick do jednoho z portů. Z tohoto důvodu jsem ani hru dvou hráčů nevyzkoušel.
Hra samotná je pak rozšířený Arkanoid - ovládáme tedy pálku a pomocí míčku se snažíme rozbít všechny "kostičky" na obrazovce. Míček se přitom nesmí dotknout laseru, který se nemusí nacházet jen na spodní straně obrazovky, ale v podstatě kdekoliv, přičemž může být jak horizontální, tak svislý a zároveň nemusí být jen jeden, ale v úrovni jich může být více. Stejně tak ale může být více pálek.
Z vymlácených kostiček padají otazníčky, které při sebrání poskytují náhodný bonus. Bonusy jsou pro Arkanoid typické, např. rozmnožení míčku, zrychlení míčku, střílející pálka či nejzajímavější "opilý míček", který začne kroužit dokola na místě a pak vyrazí do náhodného směru. Problém je, že bonusy nepadají vždy směrem k pálce, ale mohou odlétnout na úplně jinou stranu a hlavně padají až příliš rychle, takže je velmi obtížné je chytit a to i přes to, že přidržením jednoho tlačítka lze pohyb pálky zrychlit.
V úrovních se nevyskytují jen kostičky, ale i další objekty. Například jakýsi portál, ze kterého vylétávají různé potvory jako jsou kapesní hodinky, nota, obličej, apod. Ty ale směr míčku při kontaktu nemění, slouží jen pro odvedení pozornosti a získání bonusových bodů. Horší jsou ale "magnety", které mění jak směr míčku, tak často i jeho rychlost. Jelikož jich v úrovni může být více, dokážou s dráhou míčku udělat pořádnou neplechu a odrazit pak míček pálkou může být pořádně těžké.
Hráč má na začátku 3 životy a po dokončení úrovně mu jeden bonusový přibude (maximum je 9). Cílem je získat co nejvyšší skóre, kdy za každou vymlácenou kostičku dostaneme 10 bodů. Po ztrátě všech životů pak hra končí a hráč se se svým skóre může dostat mezi 3 nejlepší výsledky, které jsou vidět na úvodní obrazovce.
Velice nepříjemné je, že je často zvolená stejná barva pro pozadí obrazovky, pálku, i míček a zároveň mají kostičky stíny, což už takhle těžkou hru ještě více komplikuje.
Jakmile na obrazovce vymlátíme všechny kostičky, hra nás nepřesune automaticky do následující úrovně, ale zobrazí se dostupné směry, do kterých se můžeme vydat. Na začátku lze jít jen jedním směrem, později si lze vybrat a přeskočit tak třeba některé těžší úrovně. Do dokončených úrovní se lze také vracet, ale znovu je hrát nelze.
Takto jsem došel až do jedné úrovně, po jejímž dokončení se nezobrazil žádný dostupný směr a nemohl jsem tedy pokračovat a ani hru ukončit. Na fanwebu jsem poté našel hezkou mapu všech úrovní, která potvrzovala, že z dané obrazovky není cesty ven. Autor mapy Pavero mi poté potvrdil, že hra je zabugovaná, na některé obrazovky se ani nedá dostat a mapu vytvořil pomocí speciální verze hry. Mapa ovšem zároveň ukazuje, že se zde nachází gratulační obrazovka zobrazující se po dohrání všech úrovní. Z toho důvodu prohlašuji hru za zabugovanou a nedohratelnou. Úplně ideální reklama na časopis to tedy nakonec není. Já alespoň dohrál všechny obrazovky, které se dohrát daly a získal co nejvyšší skóre.
Verdikt: Mechanismy hry jsou velmi zajímavé a potenciál udělat skvělou hru tu byl. Bohužel se to ale tak úplně nepovedlo, neboť hra je zabugovaná a možná až příliš obtížná.
Hodnocení: 4/10
Propagační texty si můžeme přečíst jak na úvodní obrazovce, tak v menu pod položkou "Informacie". Hrát můžou až dva hráči, kdy si každý muže zvolit způsob ovládání. Bohužel hra nepodporuje nastavení vlastních ovládacích kláves a ani nemohou hrát dva hráči na jedné klávesnici, druhý hráč si musí připojit joystick do jednoho z portů. Z tohoto důvodu jsem ani hru dvou hráčů nevyzkoušel.
 |
| Každý správný účetní ví, co zkratka FIFO znamená |
 |
| Menu |
 |
| Začátek hry |
Hra samotná je pak rozšířený Arkanoid - ovládáme tedy pálku a pomocí míčku se snažíme rozbít všechny "kostičky" na obrazovce. Míček se přitom nesmí dotknout laseru, který se nemusí nacházet jen na spodní straně obrazovky, ale v podstatě kdekoliv, přičemž může být jak horizontální, tak svislý a zároveň nemusí být jen jeden, ale v úrovni jich může být více. Stejně tak ale může být více pálek.
Z vymlácených kostiček padají otazníčky, které při sebrání poskytují náhodný bonus. Bonusy jsou pro Arkanoid typické, např. rozmnožení míčku, zrychlení míčku, střílející pálka či nejzajímavější "opilý míček", který začne kroužit dokola na místě a pak vyrazí do náhodného směru. Problém je, že bonusy nepadají vždy směrem k pálce, ale mohou odlétnout na úplně jinou stranu a hlavně padají až příliš rychle, takže je velmi obtížné je chytit a to i přes to, že přidržením jednoho tlačítka lze pohyb pálky zrychlit.
 |
| Dva lasery, dvě pálky a jeden "portál" |
 |
| Svislý laser |
 |
| Velice těžká úroveň se čtyřmi magnety |
V úrovních se nevyskytují jen kostičky, ale i další objekty. Například jakýsi portál, ze kterého vylétávají různé potvory jako jsou kapesní hodinky, nota, obličej, apod. Ty ale směr míčku při kontaktu nemění, slouží jen pro odvedení pozornosti a získání bonusových bodů. Horší jsou ale "magnety", které mění jak směr míčku, tak často i jeho rychlost. Jelikož jich v úrovni může být více, dokážou s dráhou míčku udělat pořádnou neplechu a odrazit pak míček pálkou může být pořádně těžké.
Hráč má na začátku 3 životy a po dokončení úrovně mu jeden bonusový přibude (maximum je 9). Cílem je získat co nejvyšší skóre, kdy za každou vymlácenou kostičku dostaneme 10 bodů. Po ztrátě všech životů pak hra končí a hráč se se svým skóre může dostat mezi 3 nejlepší výsledky, které jsou vidět na úvodní obrazovce.
 |
| Využití střílející pálky |
 |
| Nota a obličej mi ztěžují život |
 |
| Po dokončení úrovně si lze vybrat, kam pokračovat - zde tři možnosti |
Velice nepříjemné je, že je často zvolená stejná barva pro pozadí obrazovky, pálku, i míček a zároveň mají kostičky stíny, což už takhle těžkou hru ještě více komplikuje.
Jakmile na obrazovce vymlátíme všechny kostičky, hra nás nepřesune automaticky do následující úrovně, ale zobrazí se dostupné směry, do kterých se můžeme vydat. Na začátku lze jít jen jedním směrem, později si lze vybrat a přeskočit tak třeba některé těžší úrovně. Do dokončených úrovní se lze také vracet, ale znovu je hrát nelze.
Takto jsem došel až do jedné úrovně, po jejímž dokončení se nezobrazil žádný dostupný směr a nemohl jsem tedy pokračovat a ani hru ukončit. Na fanwebu jsem poté našel hezkou mapu všech úrovní, která potvrzovala, že z dané obrazovky není cesty ven. Autor mapy Pavero mi poté potvrdil, že hra je zabugovaná, na některé obrazovky se ani nedá dostat a mapu vytvořil pomocí speciální verze hry. Mapa ovšem zároveň ukazuje, že se zde nachází gratulační obrazovka zobrazující se po dohrání všech úrovní. Z toho důvodu prohlašuji hru za zabugovanou a nedohratelnou. Úplně ideální reklama na časopis to tedy nakonec není. Já alespoň dohrál všechny obrazovky, které se dohrát daly a získal co nejvyšší skóre.
 |
| Jedna z obrazovek, ze kterých není cesty pryč |
 |
| Tabulka nejlepších výsledků mohla být zpracována lépe |
 |
| Vítězná obrazovka, na kterou se kvůli bugům nelze dostat |
Verdikt: Mechanismy hry jsou velmi zajímavé a potenciál udělat skvělou hru tu byl. Bohužel se to ale tak úplně nepovedlo, neboť hra je zabugovaná a možná až příliš obtížná.
Hodnocení: 4/10
Žádné komentáře:
Okomentovat