Hra 301: Bony a Klid Po Slovensky, Časť: 1 (1989)

Bony a Klid po Slovensky, Časť: 1

Vývojář: Robert Madaj

Vydavatel: Romantic Softman

Vydáno 1989 pro ZX Spectrum

Žánr: Textová adventura

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Další stovku her začneme pěkně zostra a to asi nejobtížnější textovkou, jakou jsme zatím na blogu měli. Hra si bere inspiraci z filmu Bony a klid (1987), čili filmoví znalci již tuší, že se v této hře ocitneme v roli veksláka, čili člověka, který se za komunismu živil ilegálním prodejem cizích měn a bonů.

Celá hra se odehrává v Bratislavě, kdy našim útočištěm je hotel Kyjev, ve kterém budeme přespávat. Lokace a jejich rozmístění ve hře zhruba odpovídá tehdejší reálné Bratislavě, místní tedy budou mít trochu ulehčenou orientaci.

Úvod do hry

Začátek hry

Televizní noviny

Hned na začátku je nutno říci, že Bony není klasická textovka. Je to spíše simulátor života veksláka. Postup ve hře je totiž naprosto nelineární, navíc tady na pozadí plyne čas a ubíhají dny. Je nutné si hlídat svůj stav (energii a hlad) pomocí příkazu "STAV". V průměru tak jednou denně musíme jít do jednoho z podniků se najíst a jelikož večer podniky zavírají (řídí se otvírací dobou), je vhodné vrátit se na hotel a přespat u sebe na pokoji. 

Zároveň je ve hře možné se svézt tramvajemi (je zde několik linek, kdy každá má trochu jinou trasu), dívat se na televizi, číst si noviny, zajít na rande se šťastným koncem, najít pod mostem poklad, vykrádat auta na parkovišti, kupovat od turistů dolary, shánět pro zákazníky (např. Jožo Ráž) zboží a hlavně obchodovat s dalšími veksláky, kdy jeden známý nám může prodat bony za koruny, další nám vymění marky či dolary. 

Prokletý zápisník jsem hledal pořádně dlouho

I zápisky jsou hádanka sama o sobě, ale lepší vodítko není

List byl k ničemu, ale následující dny lze nalézt další

Naše konání je ale samozřejmě motivováno ziskem, kdy si musíme pohlídat pro nás výhodný kurz, tzn. levně nakoupit a draze prodat (kurzy jsou generovány náhodně, tedy nejsou vždy stejné). A prodej nejlépe odsýpá v Tuzexu, kam chodí zákazníci, jimž můžeme prodávat naše bony za koruny. To je ovšem ilegální, takže si při tom musíme dávat pozor na příslušníky VB (Veřejná bezpečnost), kteří nám jdou po krku a zatčením hra končí.

Až sem to zní velice slibně, hru ale ničí naprosto šílené ovládání. Něco takhle špatného jsem ještě neviděl. Už dlouho se mi nestalo, že bych ani nebyl schopný odejít z první obrazovky. Celá hra se odehrává ve stylu "hádej, jaký příkaz si autor hry na tomto místě vymyslel" a hráčovi jsou házeny klacky pod nohy kdykoliv je to možné. Jako kdyby autor ani nechtěl, aby hráč hru dohrál a snažil se mu to znemožnit. Příkladem je zápisník, ve kterém jsou alespoň nějaké stopy, co dělat, ale najít ho je velmi těžké. Nejenom, že nevíte, kde je, ale pro jeho nalezení ještě musíte v pokoji nejprve uklidit a poté několikrát zadat příkaz pro hledání. Jedinou příjemnou vychytávkou je, že si hra pamatuje poslední zadaný příkaz, který stačí opětovně aktivovat klávesou Enter. 

První stopa ze zápisníku vede do hotelu Polom k Mirovi

Hra dokáže reagovat, pokud nepřijdete ve správný čas

Nakupování bonů od Mira

Druhým problémem je, že jsem neměl nejmenší tušení, co je cílem hry a co mám vlastně dělat. Až po nekonečném zkoušení jsem zjistil, že je třeba dokončit několik akcí (např. najít zápisník, koupit věc od Vikiho, vyměnit marky za bony, atd.), kdy každá přidá procenta do celkového skóre. Hra tedy nemá žádnou finální obrazovku a dá se dohrát v podstatě tak, že dosáhnete 100 % a hru ukončíte (např. utopíte se v řece, umřete hlady, udáte se na VB). Poté se zobrazí obrazovka s hodnocením a pozvánkou na následující dobrodružství "Bony a klid, čásť 2", což je hra, která opravdu vyšla a na kterou se těším a zároveň netěším.

Vzhledem k nelineárnosti hry a zároveň faktu, že plyne čas a pro některé akce je třeba být ve správný čas na správném místě, bylo dohrání hry velice obtížné a ještě těžší bylo dát dohromady fungující návod. Tak snad se mi to podařilo.

Noviny

Příslušníci VB mě zatknuli

Mapa

POSTUP HROU
Vstal jsem, oblékl jsem se (OBLEKNI), uklidil jsem pokoj (UPRATAJ) a hledal zápisník (HLADAJ ZAPISNIK), dokud jsem ho nenašel (ZOBER ZAPISNIK). Přečetl jsem si svoje poznámky (CITAJ ZAPISNIK) a odešel z hotelového pokoje (CHOD VON).

Na recepci jsem si vyzvedl list (MAM TU LIST, PROSIM LIST, ZOBER LIST) a přečetl si ho (CITAJ LIST) - nic podstatného v něm ale nebylo. V zápisníku byla poznámka "Dnes 12:00 v Polome", a tak jsem se tam vydal a počkal (POCKAJ) do 11:30. Čas jsem kontroloval na svých hodinkách (CAS). Poté jsem přistoupil k baru (CHOD BAR) a zeptal se na jméno ze zápisníku (KDE JE MIRO) - jelikož bylo přesně 12 hodin, tak mi barman odpověděl, že sedí u stolu.

Prodávání bonů vietnamcovi v Tuzexu

Takhle se vydělávají prachy !

Ve škatuli se skrývá menší poklad

Šel jsem tedy ke stolu (CHOD STOL), pozdravil (AHOJ) a sedl si k němu (SADNI). Miro se mě zeptal, zda-li chci měnit koruny za bony, a tak jsem řekl "HEJ". Řekl jsem si o 2000 bonů. Miro mi nabídl výměnný kurz, tak jsem řekl "HEJ" a dal mu koruny (DAJ PRACHY). Příště prý zase ve 14:00.

Vydal jsem se do Tuzexu, kde jsem nabízel bony (BONY). Vyhýbal jsem se chlápkovi v zeleném, který byl z VB. Když ke mě přišel někdo jiný a zeptal se na bony, odpověděl jsem "HEJ" a řekl za kolik (např. "4.5"). Pokud souhlasil, zeptal jsem se "KOLKO" a "DAJ BONY". Takto jsem prodával, dokud jsem skoro všechny neprodal. V případě hladu (kontrola přes "STAV") jsem odešel na jídlo do Maďarské restaurace (POCKAT, PROSIM JEST, ZOBER JEDLO, JEDZ JEDLO), před kterou jsem také sebral kámen (ZOBER KAMEN). Večer jsem chodil spát do hotelu (na recepci PROSIM KLUC, 324, ZOBER KLUC, CHOD DO IZBY, SPI; ráno OBLEKNI, CHOD VON).

Rande s recepční z hotelu má jasně daný scénář, který se musí následovat

Zlato, pojď na to, ať to stojí za to!

Jožo Ráž by potřeboval kytary

Jakmile jsem prodal většinu bonů (cílem je mít minimálně 12 tisíc korun), vrátil jsem se na recepci hotelu a oslovil recepční "CLAUDIA", "MAS CAS" - domluvili jsme se na rande, v 19:00 u Hvězdy.  Šel jsem tedy před kino a počkal. V 19:00 jsem ještě jednou počkal (POCKAT), čekáš dlouho - "NIE", kam půjdeme - "POD KU MA", nechce pěšky - zavolal jsem "TAXI", "NASTUP DO TAXI", "DAJ PRACHY", "VYSTUP". Claudia přijde později, šel jsem tedy do hotelu k recepci, "PROSIM KLUC", "324", "ZOBER KLUC", "CHOD DO IZBY", "POCKAJ", "VYZL" oblečení, "POCKAT", "POCKAT", "ZHASNI", "CHOD DO POSTELE", "ZOBER LIST", "CITAJ LIST" - nějaký chlapík chce pro Ruda počítač (jméno i věc se mohou lišit, ale postup je stejný), dones mu ho zítra v 15:00 do Krymu.

Oblékl jsem se (OBLEKNI), odešel z pokoje (CHOD VON). Vydal jsem se do hotelu Forum, kde jsem se počkal (POCKAJ), recepčnímu jsem řekl, že hledám Vikiho (KDE JE VIKI). Toho jsem pozdravil (NAZDAR) a řekl mu, že sháním počítač (či jinou věc). Viki to naštěstí měl a nechal mi to za 12 tisíc korun poslat na hotel. Šel jsem se ještě najíst a pak se vrátil na svůj pokoj a předmět sebral. Rovnou jsem tu i zůstal a přespal do dalšího dne (SPI). 

Vydal jsem se do hotelu Krym a počkal na 15:00 (POCKAJ). Přišel ke mě vrátný a ptal se, co chci. Zeptal jsem se "KDE JE RUDA" (jméno se může lišit). Dozvěděl jsem se, že by měl přijít v 16:00. Počkal jsem tedy do té doby a pak se opět zeptal "KDE JE RUDA" a "CHOD KU STOLU". U stolu seděl Ruda a ptal se, zda-li to mám. Odpověděl jsem "HEJ" a řekl si odpovídající cenu (za počítač např. 2000 marek). Sebral jsem obálku s penězi (ZOBER OBALKU), otevřel ji (OTVOR OBALKU) a strčil si marky do kapsy.

U Vikiho se dá sehnat ledasco

Jožo Ráž platí v markách

Inventář

Vydal jsem se k Malým Františkánům, kde jsem potkal Frenkiho (POCKAJ, KDE JE FRENKI, HEJ) a vyměnil své marky za bony (asi 5.8 bonů za marku). Ty jsem opět prodal v Tuzexu a se získanými penězi šel na autobusovou stanici, kde jsem počkal na autobus (POCKAJ) a jakmile přijel, tak jsem k němu přišel (CHOD K AUTOBUSU), nastoupil (NASTUP DO AUTOBUSU) a vyměnil pár dolarů (DOLARY) za koruny při kurzu 1:25. Takto jsem vyměnil většinu svých korun. Zpět k Malým Františkánům, kde jsem potkal Beka (KDE JE BEKO, HEJ) a vyměnil své dolary za bony (asi 14.3 bonů za dolar). K dokončení hry bylo nutné se zabít.

Vykrádání aut

Dobrovolné:
Na zastávce jsem počkal a nastoupil do tramvaje (VOJDI DO ELETRICKY). Zůstal jsem tak dlouho (ZOSTAN), dokud jsem nedojel na konečnou zastávku v Rači a tam jsem vystoupil (VYSTUP). Přistoupil jsem k Mercedesu (CHOD K AUTU) a počkal na půlnoc. Poté jsem kamenem rozbil sklo (ROZBIJ SKLO), otevřel dveře auta (OTVOR) a ukradl vše, co se mi dostalo pod ruku (PRES; ZOBER GITARY, ZOBER SYNTAK, ZOBER VIDEO, ZOBER POCITAC). 

Z mostu jsem skočil do vody a sebral škatuli (ZOBER SKATULA). Otevřel jsem ji a sebral peníze (PRESKUMAJ SKATULA).
KONEC POSTUPU HROU

Frenki mění marky za bony

Od turistů lze získat dolary, které následně směním za bony

Vítězství !

Verdikt: Extrémně zajímavý "simulátor veksláka" zabíjí extrémně špatné ovládání (parser) vedoucí k extrémní obtížnosti. Škoda, mohlo se jednat o klasiku.
Hodnocení: 4/10