Pod názvem "
3D-Tetris" se nepřekvapivě skrývá legendární hra
Tetris (1984) předělaná z 2D do 3D. Hra vyšla v roce
1989 a v roce
1994 ji znovu vydal
J. H. C. S. (Jan Hanousek Computer Software) spolu s
manuálem, který se hodí, protože hra je bez instrukcí trochu složitější na úplné pochopení.
Hráč může tápat hlavně v podivně udělaném
menu, které přitom nabízí mnoho možností. Klávesami "Q" a "A" se můžeme pohybovat mezi jednotlivými položkami, přičemž hlavně v "
Others" se dá najít volba "
Redefine", což neznačí nastavení vlastních ovládacích kláves, ale v podstatě to otevře
editor, kde si můžeme upravovat sadu kostiček, se kterými budeme Tetris hrát.
 |
| Menu |
 |
| Editor kostiček |
 |
| Upravování kostičky |
Dále tady najdeme tabulku nejlepších výsledků a pod prapodivným názvem "Windows" najdeme konečně možnost nadefinovat si vlastní ovládací klávesy, což je velice žádané, protože výchozí nastavení je něco příšerného a je to o zlámání prstů. Pro představu - používají se klávesy E, Z, I, P, +, Q, H, N, Space, B, D.
Ovládání je v tomto případě hodně složité a kromě pohybu do čtyř směrů je nutné zvolit ještě klávesy pro posun nahoru a dolů (kostička tady totiž na rozdíl od Tetrisu sama nepadá), pro otáčení kostičky kolem svislé osy a kolem vodorovné osy, spuštění kostky, zapnutí/vypnutí nápovědy o další kostce a otáčení náhledu na hrací prostor.
 |
| Nastavení vlastních ovládacích kláves |
 |
| Vlastní rozmístění oken ve hře |
 |
| Začátek hry |
Součástí tohoto nastavení je i volba mezi "remove row" a "remove floor", čímž vlastně volíme obtížnost - pro vymazání kostiček a bodový zisk stačí buď zaplnit jednotlivou řadu, nebo v případě druhé volby musíme zaplnit celé patro, což je samozřejmě těžší. A to není konec - před opuštěním tohoto nastavení ještě musíme zvolit rozmístění jednotlivých okýnek na obrazovce, což mi přijde jako trochu zbytečná volba, protože se s tím stejně nedá moc vymyslet.
Samotná hra je pak obtížná a chvíli trvá, než si člověk zvykne na 3D prostor. Při prvním pokusu jsem hrál bez toho, aniž bych si nastavil vlastní ovládání a nebylo to nic příjemného. Později jsem už měl nastavené vlastní klávesy a spolu s lepším pochopením hry se mi hrálo o dost příjemněji. Jak jsem již zmínil, klíčový rozdíl oproti klasickému Tetrisu je ten, že kostička sama nepadá a můžeme s ní libovolně hýbat do všech směrů, včetně vertikální osy. Na umístění každé kostičky tedy máme v podstatě neomezený čas. I tak je ale hra kvůli třem dimenzím těžší jak klasický Tetris.
 |
| Moje první hra nedopadla nejlépe |
 |
| Slušně rozehraná hra |
 |
| V tomhle už se nedá vyznat |
Největším záporem hry je těžká orientace v prostoru. I když lze hrací plochu otáčet, stále je těžké se v té změti kostiček vyznat a hlavně pokud jsou kostičky po stranách, tak není vidět, co je uprostřed. Stejně tak není úplně jasné, kde přesně se aktuálně umisťovaná kostička nachází a přijít se na to dá jedině tak, že se pošle dolů a dotkne se již umístěných kostek.
 |
| Bojoval jsem statečně |
 |
| Zápis do tabulky nejlepších |
 |
| Uhrát 2 miliony bodů a ještě za pouhých 5 minut, to je zhola nemožné |
Verdikt: Pokud se vám klasický Tetris zdá příliš lehký, zkuste toto. Záporem je komplikované ovládání a hlavně nepřehlednost na hrací ploše.
Hodnocení: 4/10
Co se pamatuju, tak re-release od J.H.C.S. by měl mít jednodušší tvary kostiček, protože Jakubovi Hynkovi se ty původní zdály pro skládání moc složité.
OdpovědětVymazatTak to se mu to zdálo správně :) V manuálu k re-releasu se píše, že na kazetě jsou dvě sady kostek - sada1 (jednodušší) a sada2 (původní, těžší), přičemž default je ta jednodušší. Moudré rozhodnutí. Nicméně člověk si i v původní verzi může během 5 minut editovat sadu kostek, jak se mu líbí, což je super.
Vymazat