sobota 25. června 2022

Hra 691: No Počkej! 3 (1992)


No Počkej! 3
Vývojář: Petr Hyťha & Martin Noska
Vydavatel: MouseSoft & SiDi Software
Vydáno 1992 pro Commodore 64
Žánr: Textová adventura
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Třetí díl série "No Počkej!" (první a druhý díl) vyšel taktéž roku 1992, ovšem tentokráte je C64 verze ta původní a hra se předělávala na ZX Spectrum, kdy tento port se bohužel nedochoval. Hned na začátku se dočkáme "malého testu na ouška", kdy se z reproduktorů začne linout nepříjemný skřehotavý zvuk, přičemž máme dát hlasitost na maximum a vydržet co nejdéle. Podle počtu vteřin, které dokážeme vytrpět, se dočkáme slovního vyhodnocení. 

Zvukový test na ouška

Vyhodnocení testu

Co to je za font?!

Instrukce

Zápletka zůstává naprosto stejná - opět máme najít pana učitele Baumana a zlikvidovat našeho úhlavního nepřítele, jeho buldoka. Chudák pes se tak již potřetí musí připravovat na naší pomstu. Ovládání je také beze změny - v textech jsou zvýrazněné dostupné volby, které aktivujeme stiskem příslušné klávesy, přičemž předměty se na vhodných místech používají automaticky, což citelně snižuje obtížnost

Příjemné také je, že není omezený inventář a příkazy se ukládají do fronty, tzn. můžeme v rychlosti navolit delší sekvenci příkazů (např. přesun na druhou stranu mapy) a pak jen čekat, až se vše vykoná. 

Začátek hry

Stejně jako v předchozím dílu tu nechybí bitka mezi cikány a skinheady

Přítomný je i "dusič" z Manic Minera

Oproti předchozím dílům je tento komplexnější, s více obrazovkami, předměty a hádankami. Předmětů je možná až příliš, včetně osmi klíčů k osmi dveřím. Najdeme tu i podzemní část, kdy se budeme moci svézt metrem, narazíme na Františka Fuku s jeho ZX-80 a sebrat můžeme i "velkou smůlu", která restartuje program. 

Čtvrtý díl vznikl pouze pro ZX Spectrum a nedochoval se, respektive možná ani nikdy nebyl dokončen. Pátý díl pouze pro C64 vyšel o rok později, v roce 1993. 

František Fuka dělá vlny

Turboškrcení

Mapa

POSTUP HROU
Vyrazil jsem z křižovatky na sever a posbíral masku proti dušení, lopatu a síru. Vrátil jsem se na křižovatku a šel tentokrát na východ, sbírajíc při tom špejli, rozbušku do dynamitu a bič. Překonal jsem dusiče a došel ke vchodu do podzemní chodby. Sešel jsem dolů a posbíral tužku, palici na kameny, klíč 5, jehlu ke stříkačce, papír s nápisem "řešení", toaleťák a láhev jedu. Nastoupil jsem do metra a sebral klíč 8. Na hádanku jsem odpověděl díky papíru a sebral kompresor a klíč 7. Díky němu jsem překonal vrata 7 v podzemí a získal klíč 6, který mi odemkl další vrata v podzemí, za nimiž čekala injekční stříkačka

Opustil jsem podzemí, prošel zatáčku a díky palici se dostal přes závoru. Sebral jsem dynamit a krumpáč. Poté jsem se od vchodu do podzemí vydal na západ, lopatou se prokopal přes zával a našel plotr k ZX-80. Vrátil jsem se na místo, kde byla rozbuška od dynamitu a krumpáčem překonal nedalekou zeď. Františka Fuku jsem odfoukl kompresorem a na počítači vytiskl zprávu pro hluchého starce. Pokračoval jsem ovšem jižně, ubičoval škrta a získal ještě klíč 1. Tím jsem odemkl dveře na severo-východě a našel klíč 3. Poté jsem se vrátil k hluchému starci na severu, ukázal mu zprávu a zatím jen sebral dřívko

Vrátil jsem se na první křižovatku a severně od ní otevřel dynamitem cestu přes pancéřové dveře. Uvnitř jsem zlikvidoval špejlí Buchu, odemkl dveře 3 a získal prkno a klíč 2. Tím jsem odemkl dveře 2 a získal klíč 4. Zpět přes hluchého starce, přes jámu jsem položil prkno, dveře 4 odemkl klíčem a Baumanova psa zlikvidoval jedem z lahve.
KONEC POSTUPU HROU

Konečně jsem zprůchodnil pancéřové dveře

Buldoka čeká již třetí smrt

Vítězství!

Verdikt: Nejkomplexnější a zatím nejlepší díl série No Počkej!
Hodnocení: 3/10

4 komentáře:

  1. Pro nepamětníky: ten "nepříjemný skřehotavý zvuk" je hymna SSSR opsaná z předrevoluční učebnice hudební výchovy ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jiří Bernášek27. června 2022 v 10:56

    Co že je to za font...? Řekl bych, že obyčejný systémový font bez češtiny, kde v sudých řádcích je text a v lichých se napodobuje diakritika výpisem různých apostrofů a fajfek. S češtinou, výrobci techniky tehdy zcela ignorovanou, se holt bojovalo různě, viz. třeba kód Kamenických víceméně čitelný na neupravených tiskárnách a monitorech apod. Osobně jsem někdy začátkem 80. let spatřil na jakémsi sálovém počítači řady EC v jednom výzkumáku program "Blekota", který taky tiskl (tiskárnou na papír) český text systémem "a" "znak zpět" "apostrof"... Zde na domácích osmibitech je to ale už spíše krok zpět, tam se už v omezeném množství daly definovat vlastní znaky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není to žádný font, resp. standardní ROM font. Diakritiku mělo až NP5 (háčky a čárky v titulních obrazovkách jsou ručně dokreslené v Art studiu).

      Vymazat
    2. MMCh: v Balousově Honbě za pokladem bylo v diakritice i x s hackem a pouzivalo se na slovo kšandy ;-)

      Vymazat