neděle 8. prosince 2019

Hra 386: A To Snad Ne ?! (1990)


A To Snad Ne ?!
Vývojář: František Fait & Jiří Gogela & Pavel Vávra & Pavel Kohout & Roman Diviš
Vydavatel: Gama Klub Plzeň
Vydáno 1990 pro ZX Spectrum, Atari 8 bit, Sharp MZ-800, Commodore 64
Žánr: Textová adventura
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Autoři hry, parta vysokoškolských studentů z Plzně, se zúčastnili soutěže se hrou Město Robotů (1989) a byli jedni z těch, co hru hacknuli a dohráli ještě před zveřejněním slavného hesla "konvalinka" v rozhlase. Právě toto byl pro ně počáteční impuls k vytvoření vlastní hry, která by probíhala v podobném formátu celostátní soutěže, ale byla by ještě lepší, než předchůdce. 

Textovka byla vytvořena na několik platforem zároveň, kdy tentokrát nechyběl ani Commodore 64, se kterým se na blogu setkáváme poprvé. Rozdíly mezi verzemi na jednotlivé platformy jsou minimální, a tak nebudu psát více jak jeden článek. Úvodní obrázek nakreslil karikaturista Vladimír Jiránek. Autoři původně chtěli akci uspořádat pod záštitou AMAVET (Asociace pro mládež, vědu a techniku), se kterou se ale nedohodli na podmínkách distribuce, a tak si nakonec vymysleli fiktivní organizaci GAMA Klub Plzeň (reálně existoval pouze klub v Praze) a poté využili uvolněných poměrů porevoluční doby a zadarmo hru propagovali v rozhlase a v tisku. 


Zadávání vstupního hesla (ZX Spectrum)
Obrazovka s heslem se na Sharpu liší
Vzkaz od autora C64 verze

Vstupní heslo bylo vyhlášeno 3. září 1990 v rozhlase a znělo "halucinace". Vzhledem k velkému množství textu je hra rozdělena na dvě části, které se nahrávají samostatně, jedná se ovšem stále o jednu hru. Heslo pro druhou část se hráč dozví na poslední obrazovce první části a zní "Johansson". 

Smyslem soutěže bylo dohrát hru co nejrychleji a poslat autorům zpět tajný kód ze závěrečné obrazovky - 10 nejrychlejších řešitelů vyhrálo zájezd autobusem do Francie, první navíc CD přehrávač. Zúčastnilo se přes 1700 hráčů, kdy jedna kopie stála 106 Kčs. Hra tedy na sebe nakonec vydělala a autoři odešli s mírným ziskem. Několik hráčů přitom hru hacknulo a řešení poslali ještě před zveřejněním hesla, i jim ale byla výhra přiznána. 


První obrazovka s dvěma aktivními slovy

Jedna z mnoha voleb
"Telefon" je první skryté slovo

Mechanismy hry jsou atypické - nejedná se o klasickou textovku, kde by se hráč pohyboval do světových stran, ale je to spíše interaktivní próza, kde čteme příběh a poté pomocí kurzoru najíždíme na zvýrazněná slova, na která klikáme, čímž se dostáváme dál. Vtip je v tom, že některá slova nejsou zvýrazněná a hráč je musí najít. Námět na tento systém "hyperlinků" pochází z kontextové nápovědy Turbo Pascalu, se kterým měli autoři zkušenosti. 

Příběh se odehrává 6. září 1999, kdy novinář Bob, pracující v redakci Středoevropského deníku, dostane od svého šéfa nevinný úkol napsat článek o brazilské kávě. K dispozici má terminál, přes který může přistupovat k různým textům ze světa. Bob tedy začne pracovat na rešerši k článku, ale velmi brzy narazí na závažné informace týkající se určité sekty, mimozemšťanů, brazilských milionářů a jejich plánu udělat ze světa lepší místo. Čím více do toho Bob proniká, tím více na sebe upozorňuje, načež zničehonic přijde o práci. 


Detaily soutěže v tisku
Kazetová obálka a registrační karta
Šéfredaktor nám zadává úkol

První část hry u terminálu obsahuje velké množství souvisejících i nesouvisejících článků, přes které se hráč musí prokousat. Najdeme tu různá témata jako je sci-fi (UFO, roboti, teleportace, kosmické základny, nové technologie), zločiny (loupeže, sestřelování letadel), kultura, bulvár, ale i tehdy aktuální témata (rozpad SSSR, Černobyl, nemoc AIDS). 

Cílem je tedy v podstatě vše přečíst a získat informace pro druhou část hry. Konkrétně pro postup dál je ale nutné navštívit několik určitých obrazovek, které nejsou nijak označeny, načež nám zazvoní telefon a dostaneme výpověď. Dosáhnout toho ale není jednoduché, protože člověk neznající zápletku se v té změti informací lehce ztratí a navíc může minout jedno ze skrytých slov. Napsat stručný návod je ještě těžší, ale nakonec se povedlo. 

Jmenný rejstřík
Předmětný rejstřík
Jeden z podezřelých - del Porto

Druhá část hry je úplně jiná, akčnější. Bob má po obdržení výpovědi volné ruce, a tak si může užívat život - zajít do kasína či za přítelkyní Karolínou. Pro postup ve hře je ale nutné najít si novou práci a dále pátrat po dalších stopách. Jakožto nosič, popelář a umývač v laboratoři, postupně získáváme další dílky do skládanky, načež najdeme klíčový důkaz - červenou hlínu obsahující tajemnou látku AzUMP. Tu chtějí určití jedinci použít ke zmutování všech lidí. Cílem je vytvořit další vývojový stupeň - "Homo sapiens Turbo" - člověka s křídly, člověka bez negativních pocitů (nenávist, závist).

Bob ale při svém pátrání zajde příliš daleko a jelikož už ví moc, dostane se na seznam nepohodlných osob. Na jeho hlavu je vypsaná odměna a je tedy třeba prokličkovat mezi najatými vrahy a dostat se ven z města. Ve finále se náš novinář dostává do továrny na prací prášek jednoho z kompliců, kde vyslechne ďábelské plány, jež předá policii a ta spiknutí překazí.

Johansson je jeden z kompliců a také heslo pro druhou část hry
Zelený špendlík je poznávacím znamením mimozemšťanů
Roboti protestují

Na hře je třeba ocenit částečnou nelinearitu a obrovské množství textu, který je převážně vtipný a zajímavý. Najdeme zde také rozsáhlé slepé uličky, kdy je třeba možné vydat se na konci do dalších dvou komplexů továren a tam bloudit. Bohužel se tady dá i na několika místech zaseknout způsobem, že je třeba hru opakovat.

Poznámka - řada informací je převzatá z interview s autory, které uskutečnil J. Švelch, viz příloha k jeho disertační práci.

Někdo tu měl hodně divokou představivost
Ještě nikdy jsem tak nebyl rád za výpověď
První část zvládnutá

POSTUP HROU
První část
Heslo = "halucinace".
Šel jsem do redakce a vzal telefon (skryté slovo). Šéfredaktor mi dal úkol napsat článek o brazilské kávě. Při hledání jsem se soustředil hlavně na zmínky o brazilské kávě, látce AzUMP, UFO, zelených hlavičkách a členech sekty půlnoční transformace. Na terminálu jsem si otevřel nejprve jmenný seznam a komplet přečetl Massachusetts (otvírá další města) a dále Tokyo - delfín a Ženeva - církve - Půlnoční transformace. 

V předmětném seznamu jsem prošel sekci kuriozity - Maxima Brazilia, černá kronika - mrtvola muže a vyřazená redakce, ze světa techniky - nové akumulátory. V sekci veřejná sdělení jsem prošel až na konec, do odkazu "3CQ8X" a také jsem se soustředil na jeden inzerát se zelenými hlavičkami (skryté slovo). 


Nápověda ohledně hesla pro druhou část hry
Bob se rozhoduje přijít věci na kloub
Úvodní nabídka druhé části hry

Do sekce "Záhadné nebeské úkazy" přišly nové zprávy, a tak jsem prozkoumal "havarované kosmolety". V sekci "Draci nebo UFO" - kontakt - ne (skryté) - "Sam pere sám" jsem našel jméno "Johansson", což je vstupní heslo do druhé části hry.

Zpět ve jmenném rejstříku se odemkla nová města a já prozkoumal hlavně Rio. Zazvonil mi telefon - šéfredaktor mě vyhodil z práce, a tak jsem odešel. 

Zápisky z tajné schůzky sekty
Práce popeláře je dřina
Programátor Pavel a jeho vášeň pro odpadky

Druhá část
Heslo = "Johansson".
Po vyhazovu jsem šel domů a vyspal se. Dům jsem opustil tak, že jsem se šel najíst. Začal jsem hledat novou práci a jako první jsem vzal pozici nosiče. Zašel jsem si do města a prozkoumal kostel a restauraci (skrytá slova). V pondělí jsem se snažil neúspěšně proniknout mezi hosty, a tak jsem se vrátil na pokoj, usadil se, poslouchal (skryté) a dělal si poznámky (skryté). Šel jsem spát. Vrátil jsem se domů a vyspal se.

Opět jsem hledal práci a tentokrát se přihlásil jako popelář. Poctivě jsem pracoval, dokud jsem nenašel nového kamaráda Pavla Bitbuse. Poté jsem ráno nevstal a dal výpověď. Opět jsem se doma vyspal a druhý den šel hledat další práci. Začal jsem pracovat jako "myč" ve výzkumném ústavu.

Skryté slovo "červená hlína"
Bob se vrtá příliš hluboko a stává se nepohodlným
Jeden z mnoha špatných konců

Šel jsem do skladu a prozkoumal bedny (skryté), kde jsem našel zmínku o látce AzUMP. Vešel jsem do dveří č. 31 a začal pracovat. Vzal jsem kádinku a prozkoumal červenou hlínu (skryté), čímž jsem odebral vzorek. Zpátky v místnosti 31 jsem tedy počkal na konec týdne a víkend strávil v přírodě.

Navštívil jsem obec Tržek, o které jsem četl ve zprávách. Zde jsem oslovil dědka (skryté) a nechal se zavést (skryté) ke zříceninám, kde jsem prozkoumal skleník a odešel. Vrátil jsem se do práce, vešel do dveří č. 33 a pustil se do práce (skryté). Po zisku citlivých informací jsem odešel venkovními dveřmi a odjel ven z města, kde jsem ukradl auto, přejel falešného stopaře a na letišti koupil letenky směr Bergen. Letadlo ovšem ovládli únosci a přistáli v Belo Horizonte, kde jsem se ubytoval v hotelu.

Útěk před dalším vrahem
Laboratoř pro výzkum kokosů zní věrohodně
Chemický rozbor červené hlíny

Zde jsem se vydal na bar za kamarádem Honzou Šmídem, od něhož jsem se dozvěděl informace o bankéři del Portovi (skryté) a šel spát. Ráno jsem zkumavku opět prohlédl (skryté), nechal si ji a vydal se do laboratoře Sancho company, kde jsem potkal kamaráda popeláře Pavla Bitbuse, jenž mi předal úplný rozbor vzorku hlíny, v němž se našla látka AzUMP (skryté).

Odjel jsem na letiště a odletěl do švédského města Lundu, kde sídlí firma jednoho z kompliců, pana Johanssona. Vydal jsem se do továrny na prací prášky a snažil se dostat dovnitř. Porozhlédl jsem se po okolí a v hangáru našel rogallo (skryté), s nímž jsem přeletěl plot. Vyslechl jsem si rozhovor a v kamionu odjel zpátky ven.

Hned jsem běžel k telefonní budce a na policii vysvětlil celou situaci. Naštěstí mě brali vážně a továrnu obklíčili a komplot překazili.
KONEC POSTUPU HROU

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly
Stal se ze mě "homo sapiens turbo"
Policie úspěšně zasahuje
Vítězství !

Verdikt: Zajímavá textovka se sci-fi náměty a spoustou textu, rozdělená na dvě části, kdy ta první je frustrující a méně povedená, ta druhá je o hodně lepší.
Hodnocení: 4/10

2 komentáře:

  1. Ugra z DB ? Tenhle blog jsem objevil čistou náhodou, konkrétně tuhle hru jsem hrál na Atari 800 XE, když mi bylo asi osm nebo devět. Přiznám s, že jsem to tenkrát nezvládl dohrát do konce, ale vzpomínky mám celkem pozitivní. Zpětně se to nezdá být tak komplexní jak to vypadalo tenkrát. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, není se čemu divit, jako osmiletý bych to nedohrál ani náhodou.

      Vymazat