Hra 338: Saboter (1989)

Saboter

Vývojář: Vlastimil Veselý & Libor Bedrlík & Ladislav Gavar

Vydavatel: VBG Software

Vydáno 1989 pro PMD 85

Žánr: Plošinovka

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Saboter je něco jako československý Metal Gear. Ujmeme se role tajného agenta, jenž se vydává do objektu nepřítele, kde má za úkol najít a aktivovat autodestrukční zařízení ve formě atomové bomby. To se ale spouští jedním ze čtyř kódů, jež musíme také nejprve zjistit. V cestě nám přitom budou stát nejenom nepřátelští vojáci, ale také automatické kulomety, přes které se nedá dostat jinak, než je deaktivovat. To provedeme tím, že najdeme granát a zničíme s ním centrální rozvod elektřiny.

Menu

Informace

Začátek hry

Jak je vidět, práce máme jak na kostele a aby toho nebylo málo, najdeme tu i časový limit, kdy máme 1400 sekund, tzn. něco přes 23 minut, na splnění úkolu. V menu si kromě četby instrukcí můžeme nastavit i ovládání, kdy si lze zvolit vlastní ovládací klávesy. Jedná se o čtyři klávesy pro pohyb - běh do stran, skok, skrčení - a jednu "akční" klávesu pro sbírání předmětů a jejich používání.

Na otevření dveří je nutné mít klíč

Vzájemná výměna "názorů"

Ve výtahu, v patře "A"

Herní mapa je pak matice 16x16, tzn. 256 obrazovek, což je tak akorát. Na některých můžeme nalézt bedny, ve kterých se nachází předměty - hvězdice, klíče, zmíněný granát či kód k autodestrukčnímu zařízení. Nepřátelské vojáky sice můžeme mlátit z blízka pěstí, ale je to velmi těžké a výsledek nejistý, čili daleko lepší je vrhnout na ně právě ninja hvězdici, která je zpacifikuje okamžitě. A nebo je přeskočit, ale to chce hodně cviku. V inventáři lze mít nejvýše čtyři předměty, což nutí hodně taktizovat.

Lezení po žebříku

V bedně leží velice důležitý granát

Lze se sice i skrčit, ale je to k ničemu - střely stejně postavu trefí. Zde automatický kulomet.

Časový limit vypršel

Kromě beden tu najdeme i výtah, žebříky, jednosměrné chodby, díry v podlaze, jež musíme přeskočit a také pasti, tzn. slepé uličky, odkud se nedá odejít. Komplex chodeb je poměrně složitý, a tak je určitě lepší si kreslit mapu, což jsem dělal a bylo to tentokrát mimořádně zábavné. Není to tedy klasická plošinovka, kde stačí jít kupředu, ale zde je nutné vše nejdřív zmapovat a vymyslet plán, jak se v časovém limitu dostat do cíle. Řekl bych tedy, že nejlepší popis hry je "logická plošinovka".

Konečně jsem našel centrálu

Bum! A automatické kulomety už mě nemusí trápit

Našel jsem autodestrukční kód "D"

Právě díky tomu, jak je hra komplexní, tak se dají vymýšlet různé cesty, jak se dostat do cíle. Ostatně třeba takový Solaris prošel hru trochu jinak, než já. Je trochu škoda, že hra nemotivuje hráče dohrát ji co nejrychleji, protože zde by žebříček nejlepších časů přinesl ještě více motivace a zábavy. Osobně jsem sice hru dohrál, ale pak jsem ještě dlouho přemýšlel, jak dosáhnout co nejlepšího času. Optimalizoval jsem tedy svůj postup a sbíral jen předměty, co jsem nutně potřeboval. Nakonec jsem i přestal sbírat hvězdice a prostě nepřátele přeskakoval, což bylo dost těžké, ale umožnilo mi to ještě vylepšit čas potřebný k dojití k bombě. 

Technické zpracování je mimochodem povedené - hra běží pěkně plynule, ovládání je responsivní, nenašel jsem žádné závažné bugy a i animace postavy je ucházející. Možná jen škoda trochu prázdných obrazovek, kdy nějaké ty detaily na pozadí by hru určitě oživily. 

Mapa

Dorazil jsem k autodestrukčnímu zařízení

A teď hodně rychle odsud

Už jen pár kroků od cíle

Vítězství ! Ale do Angoly se mi moc nechce...

Verdikt: Dobře udělaná "logická plošinovka", která je dostatečně komplexní na to, aby nabídla více variant průchodu hrou. 
Hodnocení: 5/10