Hra 295: Cesta Bojovníka (1989)

Cesta Bojovníka

Vývojář: Karel Malý (KM Soft) & Rudolf Priečinský (Rumatisoft)

Vydavatel: Ultrasoft

Vydáno 1989 pro ZX Spectrum

Žánr: Arkáda

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Cesta Bojovníka je hra, na kterou jsem se už dlouho těšil. Původně vyšla v roce 1989 a v roce 1992 ji Ultrasoft vydal v re-edici (poznáte ji podle lehce změněného loga během nahrávání hry) spolu s manuálem a kazetovou obálkou, kterou navrhl Michal Hlaváč (Sybilasoft). Inspiraci autor čerpal pravděpodobně ze hry Tir Na Nog (1984).

Nutno říct, že manuál je naprosto klíčový a nechápu, jak někdo mohl hrát původní vydání hry bez něj. Zmiňuje totiž nejen co má hráč ve hře vlastně dělat, ale hlavně popisuje ovládání, které je nepochopitelně zbytečně komplikované. Pro některé akce je totiž nutné zmáčknout kombinaci dvou kláves, takže když jen tak naslepo "promačkáváte" klávesnici, abyste zjistili, které klávesy fungují, tak na toto nemáte šanci přijít. Velká škoda, že tu není možnost si klávesy přenastavit.

Logo Ultrasoftu z původního vydání

Nehezké menu

Začátek hry

Jak tedy popisuje manuál, jedná se o "akční grafickou hru", kdy ovládáme bojovníka, jenž se musí zorientovat v rozsáhlém bludišti, které osidlují dotěrní protivníci, s nimiž se vypořádáme hezky ručně, "ve stylu karate". Bludiště je rozdělené do tří částí - začarovaný les, podzemní říše pavouků a strašidelný hrad. Z každé obrazovky vede vždy alespoň jeden východ a to doleva, doprava, nahoru, nebo dolů. Hlavně východy nahoru a dolů jsou ale špatně vidět (je nutné se koukat na přerušovanou čáru ohraničující "žlutou" cestu).

Naším prvotním cílem bude nalézt v lese 6 klíčů, po jednom je vzít (postava unese jen jediný předmět) a donést do říše pavouků, kde je zase k nalezení 6 skříněk. Ke každé je specifický klíč, musíme tedy nejprve zjistit, který klíč pasuje ke které skříňce. Když už ji konečně otevřeme, získáme jeden ze 6 diamantů, jež zase musíme sebrat a odnést zpátky, na obrazovku napravo od té startovní. Zde je jakási místnost se "speciálními schránkami". Jakmile shromáždíme všechny diamanty, otevřou se dveře do hradu, který je do té doby nepřístupný. Nutno dodat, že jeden z klíčů je skrytý a bez nápovědy v manuálu je téměř nemožné ho najít.

Našel jsem první klíč - tenhle trochu splývá s pozadím

V podzemní říši pavouků s klíčem v kapse

Odemkl jsem první skříňku a sebral první diamant

Uvnitř hradu poté nalezneme ještě jeden speciální klíč, se kterým odemkneme poslední skříňku a získáme magickou plaketu. S ní se konečně můžeme vydat na jižní stranu lesa, kde jsou cedule s nápisem "Cesta", které označují východ ze zakletého lesa. Na Cestě se ale musíme ještě vypořádat s těmi nejtužšími protivníky a až po jejich zlikvidování můžeme uniknout, čímž hra končí.

Na tohle všechno máme k dispozici pouhopouhých 9 životů. O jeden život přijdeme, jakmile nás protivník v souboji trefí 3x. Dá se tedy říct, že postava vydrží 27 zásahů a pak zemře. A to je zatraceně málo vzhledem k tomu, že se protivníci obnovují! Obtížnost je naprosto přestřelená a když jsem hru zkoušel dohrát "na férovku", tak jsem donesl maximálně dva diamanty a konec. 

Když jsem pak koukal na video od Pavera, tak jsem zjistil, že používá cheat na nesmrtelnost. Touhle cestou jsem ale jít nechtěl, protože by pak hra byla příliš jednoduchá a nudná. Proto jsem to udělal tak, jak to měl provést už autor hry - po každém donesení diamantu do místnosti se skříňkami jsem si pomocí dalšího cheatu doplnil životy na maximum. A rázem se hra stala hratelnou a zároveň zůstala slušnou výzvou. 

Místnost, kam je třeba donést všechny diamanty

První diamant odevzdán. V tomto okamžiku se měly doplnit postavě životy, což se bohužel neděje

Souboj o další klíč

I s menším cheatováním bylo nutné ovládnout soubojový systém. Nelze tady jen tak stát na místě a mlátit do protivníka, to by postava rychle přišla o všechny životy, respektive tímhle způsobem ani nikoho nezlikvidujete, protože protivníci dokáží velmi dobře údery blokovat.

Během souboje jsou k dispozici tři druhy akcí - vysoký kop (větší dosah), nízký úder (menší dosah) a kryt, jemuž jsem na chuť nepřišel a raději jsem zvolil jinou taktiku, která funguje znamenitě. Je třeba být neustále v pohybu a před údery protivníka ustupovat a zároveň ho zasypávat údery, jakmile se přiblíží na dosah. Podle toho, jak je daleko, jsem volil kop, nebo úder pokud byl příliš blízko. Po chvíli jsem byl schopný zvítězit, často aniž bych utržil jediný úder. Ještě dodám, že ze souboje nelze utéct, protože se zablokují východy z obrazovky.

Protivník si ani neškrtl

Mapa

Všechny diamanty jsou na svých místech

Co se týče technického zpracování, to považuji za povedené. Na žádný bug jsem nenarazil, hra se sice během soubojů trochu zpomalí, ale to je možná spíš ku prospěchu věci. Grafické zpracování je na svou dobou nadstandardní a velmi oceňuji hlavně střídání pozadí, které je snad na každé obrazovce unikátní, i když je nakombinované z několika opakujících se prvků.

Dveře do hradu se konečně otevřely

Povedený interiér

Poslední klíč. Na co kostlivec potřebuje vanu, to nepochopím

Rozmanití jsou i nepřátelé, kdy tu narazíme na obyčejné bandity, do cesty se nám ale postaví i kostlivci, obří hadi, chobotnice (?) a další bestie, pro něž ani nemám pojmenování. Bohužel se jejich chování příliš neliší a i když možná někteří používají více kopy, než údery a naopak, tak hlavní rozdíl mezi nimi je v počtu životů, kdy někteří vydrží více.

Hra byla recenzovaná v časopise BiT 12/91, kde dostala hodnocení 86 % a autor článku si pochvaloval, že "konečně nastal historický přelom a i na našem trhu si můžou zájemci koupit (tuzemskou) akční hru". 

Na "cestě" se vyskytují pěkně tuhé potvory

Únik ze začarovaného lesa

Vítězství !

Verdikt: Rozhodně hra, která stojí za povšimnutí. Dolů ji ale stahují špatná designerská rozhodnutí, kdy hra je v základu vzhledem k obtížnosti nehratelná. A přitom by stačilo tak málo na to obtížnost vyladit.
Hodnocení: 4/10