úterý 25. července 2017

Hra 97: Galactic Gunners (1987)


Galactic Gunners
Vývojář: Miroslav Fídler
Vydavatel: Cybexlab Software
Vydáno 1987 pro ZX Spectrum
Žánr: Shoot 'em up
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno

Pár článků zpátky jsme tu měli od M. Fídlera textovku Exoter (1987), která nabídla zajímavé ovládání pomocí klikacích ikonek, ale jinak to byl těžký průměr. Galactic Gunners vypadali na první pohled hodně nadějně - stylem grafiky mi trochu připomněli o rok starší Planet of Shades (1986) od stejného autora. 


Začátek hry

V klasické "shoot 'em up" hře se ujmete letounu letícího zleva doprava a budete se snažit přežít útoky různých druhů mimozemských nepřátel, ať už létajících nebo pozemních. Najdeme zde celkem deset různě dlouhých úrovní, kdy na konci každé z nich nás čeká boss

Hráčův letoun umí jak střílet dopředu, tak podržením tlačítka i shazovat bomby. Druhou možnost jsem ale upřímně mockrát nevyužil. Špatná zpráva je, že na obrazovce můžou být v jednu chvíli nejvýše dvě hráčovy střely a pohyb korábu je celkově pomalý a neohrabaný. Zapomeňte tedy na uhýbání na poslední chvíli, tady je klíčové situaci předvídat dopředu. 

Dva létající talíře a dva pozemní cíle včetně rakety
Vláček s uranem
Zajímavé architektonické prvky

Jakýkoliv kontakt s nepřítelem, povrchem planety či vypálenou střelou znamená okamžité ubrání jednoho života a opakování aktuální úrovně. Pokud přijdete o všechny životy, můžete si dát hru od znova. Na začátku dostanete životů sedm, což je hodně málo. Obtížnost je opravdu hodně nekompromisní. 

Trochu ulehčit si můžete různými power-upy, které náhodně padají z nepřátel. Můj nejoblíbenější byl štít, kdy se stanete na pár vteřin imunními vůči střelám. Další zase vyčistí aktuální obrazovku od všech nepřátel. Často také vypadávají body do celkového skóre. Vše je ale nutné rychle sbírat, protože po kontaktu s "podlahou" bonusy mizí. 

První boss
Boss s cedulí "Kill". To asi abych nezapomněl, co mám dělat.
Otravně odolný poslední boss

Bossové. To je podle mě hlavní problém téhle hry. Přiletíte k prvnímu a zjistíte, že se hýbe po vertikální ose pořád nahoru a dolu a nic speciálního neumí. Má deset životů, takže ho sestřelíte jak nic a doufáte, že ten další nabídne něco nového. 

Nabídne? Ale kdeže! Jen jinak vypadá, má více životů a o krapet rychleji se pohybuje. To stejné platí i o všech ostatních, tedy kromě bosse šestého levelu, který je neviditelný a střílíte tedy naslepo (těžko říct, jestli to bylo takto zamýšleno, nebo se jedná o bug). Poslední boss má dokonce 99 životů a sestřelit ho trvá velmi dlouho, ale hlavně - je to hrozná nuda! Tyhle souboje mají být v podobných hrách to nejlepší. Třešnička na dortu. A tady mi to přijde jako nejslabší část. 

Každopádně žádné překvapení se nekoná a jede se podle klasického scénáře. Hra na vás chrlí stále více a více nepřátel, musíte prolétávat stále užšími a užšími chodbami, načež sestřelíte posledního zlouna a vaše celkové skóre se zapíše do tabulky nejlepších. Nutno říct, že dostat se na medailové pozice je v podstatě nemožné. 

Gratulační obrazovka láká na hru "Jet-Man Silly", která vyšla v roce 1993, ale už jí neudělal M. Fídler, ale někdo úplně jiný.  

Vítězství
Dostat se na první místo je nemožné

Verdikt: Solidní střílečka, na které mi vadí trochu vyšší obtížnost a hlavně nezajímaví a nudní bossové. 
Hodnocení: ***/10

Žádné komentáře:

Okomentovat