Záškolák
Vývojář: Eduard Buček
Vydavatel: Eduard Buček
Vydáno 19?? pro Atari 8bit
Žánr: Textová adventura
Počet hráčů: 1
Stav: Dokončeno
V této hře se ujmeme Petra Vonase, který nežije v moc šťastných rodinných poměrech - máma mu utekla a otec je alkoholik. To je jeden z důvodů, proč se Petrovi ve škole vůbec nedaří a stává se z něj klasický flákač a záškolák. Zrovna jeden ze dnů, kdy se rozhodne školu "zatáhnout", s ním prožijeme.
Tentokrát se nepohybujeme klasicky po obrazovkách pomocí volby čtyř světových stran, ale hra nám vždy nabídne několik čísly označených možností, co lze dělat. Většina voleb navíc vede k okamžité smrti a konci hry. Proto je tentokrát nemožné udělat nějakou slušnou mapu hry.
Během hraní tedy budeme hodně často umírat. Autor se snažil vymyslet kreativní způsoby smrti a občas jsem se opravdu od srdce zasmál, jakou volovinu lze vymyslet. Ze hry je cítit stejná deprese a znechucení životem jako v pozdější sérii adventur Život není krásný. Najdeme zde i spoustu společných znaků jako jsou problémy s Romy, apod. Záškoláka opravdu považuji za jakéhosi předchůdce ZNK, i když těžko říct, jestli ho Martin Pohl hrál.
Co se mi hodně nelíbilo byla nutnost provést nějakou činnost vícekrát, aby úspěšně proběhla - např. vyhodit stokorunu z okna nejprve nejde, protože nejde otevřít, ale na několikátý pokus už to možné je. Kamaráda Oldřicha je nutné zkusit navštívit dokonce 5x.
 |
| Podrobné info o autorovi |
 |
| Příběh |
Tentokrát se nepohybujeme klasicky po obrazovkách pomocí volby čtyř světových stran, ale hra nám vždy nabídne několik čísly označených možností, co lze dělat. Většina voleb navíc vede k okamžité smrti a konci hry. Proto je tentokrát nemožné udělat nějakou slušnou mapu hry.
Během hraní tedy budeme hodně často umírat. Autor se snažil vymyslet kreativní způsoby smrti a občas jsem se opravdu od srdce zasmál, jakou volovinu lze vymyslet. Ze hry je cítit stejná deprese a znechucení životem jako v pozdější sérii adventur Život není krásný. Najdeme zde i spoustu společných znaků jako jsou problémy s Romy, apod. Záškoláka opravdu považuji za jakéhosi předchůdce ZNK, i když těžko říct, jestli ho Martin Pohl hrál.
Co se mi hodně nelíbilo byla nutnost provést nějakou činnost vícekrát, aby úspěšně proběhla - např. vyhodit stokorunu z okna nejprve nejde, protože nejde otevřít, ale na několikátý pokus už to možné je. Kamaráda Oldřicha je nutné zkusit navštívit dokonce 5x.
Jak se píše na závěrečné obrazovce, ke hře vyšlo pokračování jménem Petr Vonas aneb Záškolák 2 z roku 1993.
POSTUP HROU:
Ocitl jsem se před bytem, ale raději jsem se vrátil dovnitř, protože jsem v dálce zahlédl cikány, se kterými není radno si zahrávat. Doma jsem zkoušel několikrát vyhodit stokorunu oknem, až se to nakonec podařilo. Pak jsem zavolal kamarádům a rozhodl se za nimi vyrazit. Po cestě jsem se stavil za Oldřichem, který dlouho dělal, že není doma, ale nakonec jsem se k němu dobouchal. Váhal jsem, jestli si říct o peníze, ale nakonec jsem mlčel. Oldřich ale podle mého výrazu poznal, že jsem švorc a sám mi nabídl 30 korun.
Poděkoval jsem mu a odešel do klubu, kde už na mě čekali kámoši a představili mě nějakejm holkám. Jedna - Eva se jmenovala - se mi fakt líbila, tak jsem se jí víc věnoval a skočili jsme do kina na film. Eva se bála a tiskla se ke mě, ale já počkal co bude dál. Film skončil a domluvili jsme se na dalším rande. Jedna mise splněna, ale moje chuligánská krev mi nedala pokoj. Musel jsem provést nějakou lumpárnu!
Šel jsem na WC, doprava na pány, kde jsem se vyčůral a vzal si gumáky. Vrátil jsem se na ulici a vlezl do kanálu, kde mě boty uchránili před krysama. Pokračoval jsem dál kanálem, šel jsem dál a dál a našel jsem spícího žebráka, na kterého jsem zavolal a získal talisman. Vylezl jsem ven na ulici a vešel do herny. Tam jsem oslovil kluka a dal mu hubičku a talisman, za což jsem získal pět korun.
Ty jsem utratil za "Feel poker", vyložil hned karty a vyhrál 100 korun. Ty jsem dal bábě u zadního vchodu, která mě pustila právě včas, protože do herny vtrhli policajti. Ocitl jsem se v zadní uličce, kde jsem pokračoval dál a vlezl do okénka. Vešel jsem do prvních dveří, prohlédl pomůcky a získal rákosku. Vešel jsem do druhých dveří a seřezal žáky. Vrátil jsem se do prvních dveří a zakřičel "Halo". Někdo se zeptal "Kdo je tam" a já odpověděl "Kamarád Jirky Trnky".
Odhalili se mi tři feťáci, kterým jsem řekl o drogách a získal klíče, kterými jsem odemkl hlavní vchod a utekl pryč. Už jsem toho měl dost, a tak jsem se vrátil domů. Dostal jsem nářez, ale byl jsem vyblbnutý a spokojený.
Krátká verze: 3, 2, 2, 2, 2, 3, 2, 2, 2, 2, 2, 2, 4, 2, 4, 2, 1, 3, 3, 3, 3, 2, 4, 3, 1, 2, 3, 2, 3, 3, 3, 2, 1, 2, 3, 2, 3, 4, 3.
KONEC POSTUPU HROU
Verdikt: Jakýsi předchůdce slavné adventurní série Život není krásný. Najdeme tu hodně umírání, drog a morbidního humoru.
Hodnocení: ***/10
 |
| Začátek hry se třemi volbami |
 |
| Jsem sadista, nebo teplouš? |
POSTUP HROU:
Ocitl jsem se před bytem, ale raději jsem se vrátil dovnitř, protože jsem v dálce zahlédl cikány, se kterými není radno si zahrávat. Doma jsem zkoušel několikrát vyhodit stokorunu oknem, až se to nakonec podařilo. Pak jsem zavolal kamarádům a rozhodl se za nimi vyrazit. Po cestě jsem se stavil za Oldřichem, který dlouho dělal, že není doma, ale nakonec jsem se k němu dobouchal. Váhal jsem, jestli si říct o peníze, ale nakonec jsem mlčel. Oldřich ale podle mého výrazu poznal, že jsem švorc a sám mi nabídl 30 korun.
Poděkoval jsem mu a odešel do klubu, kde už na mě čekali kámoši a představili mě nějakejm holkám. Jedna - Eva se jmenovala - se mi fakt líbila, tak jsem se jí víc věnoval a skočili jsme do kina na film. Eva se bála a tiskla se ke mě, ale já počkal co bude dál. Film skončil a domluvili jsme se na dalším rande. Jedna mise splněna, ale moje chuligánská krev mi nedala pokoj. Musel jsem provést nějakou lumpárnu!
 |
| Malý cikán. To je konec. |
 |
| Evě se nelíbí horrormaniaci |
Šel jsem na WC, doprava na pány, kde jsem se vyčůral a vzal si gumáky. Vrátil jsem se na ulici a vlezl do kanálu, kde mě boty uchránili před krysama. Pokračoval jsem dál kanálem, šel jsem dál a dál a našel jsem spícího žebráka, na kterého jsem zavolal a získal talisman. Vylezl jsem ven na ulici a vešel do herny. Tam jsem oslovil kluka a dal mu hubičku a talisman, za což jsem získal pět korun.
Ty jsem utratil za "Feel poker", vyložil hned karty a vyhrál 100 korun. Ty jsem dal bábě u zadního vchodu, která mě pustila právě včas, protože do herny vtrhli policajti. Ocitl jsem se v zadní uličce, kde jsem pokračoval dál a vlezl do okénka. Vešel jsem do prvních dveří, prohlédl pomůcky a získal rákosku. Vešel jsem do druhých dveří a seřezal žáky. Vrátil jsem se do prvních dveří a zakřičel "Halo". Někdo se zeptal "Kdo je tam" a já odpověděl "Kamarád Jirky Trnky".
 |
| Hladové krysy |
 |
| Rozzuřená Němka |
Odhalili se mi tři feťáci, kterým jsem řekl o drogách a získal klíče, kterými jsem odemkl hlavní vchod a utekl pryč. Už jsem toho měl dost, a tak jsem se vrátil domů. Dostal jsem nářez, ale byl jsem vyblbnutý a spokojený.
Krátká verze: 3, 2, 2, 2, 2, 3, 2, 2, 2, 2, 2, 2, 4, 2, 4, 2, 1, 3, 3, 3, 3, 2, 4, 3, 1, 2, 3, 2, 3, 3, 3, 2, 1, 2, 3, 2, 3, 4, 3.
KONEC POSTUPU HROU
 |
| Vítězství |
Verdikt: Jakýsi předchůdce slavné adventurní série Život není krásný. Najdeme tu hodně umírání, drog a morbidního humoru.
Hodnocení: ***/10
Žádné komentáře:
Okomentovat