Rok 1995 sliboval 92 titulů (skoro stejně jako ten předchozí), počet článků se nakonec vyšplhal na číslo 119 jelikož jsem opět doháněl resty, objevilo se i několik nově nalezených her a nechyběly ani bonusové články od J. Bernáška (1, 2, 3). Ohledně restů - nejen že se nedaří je dohnat, ale jejich počet naopak neustále roste a to díky práci našich milých archivářů. Tak tedy děkuji!
Připomenout musím Youtube kanál, který překonal hranici 100 odběratelů a to i díky několika novým (a myslím dost zajímavým) videím, jejichž tvoření mi zabírá další nesmyslná kvanta času. Ale nadávat můžu jen sám sobě, že jsem si něco takového usmyslel... Tak aspoň dejte lajk a odběr, však to znáte.
Až překvapivá je pro mě průměrná návštěvnost, která se vyšvihla na celých 12500 měsíčně, což je meziročně skoro 60% nárůst. Samozřejmě část z toho jsou různí boti, ale i tak opravdových čtenářů výrazně přibylo. Cíl dohrát všechny hry z roku 1995 jsem nesplnil, jelikož jsem vědomě vynechal některé nově zařazené textovky pro DOS, kterým se chci věnovat chronologicky, takže začnu těmi z roku 1991.
Průměrné hodnocení her z roku 1995 se zastavilo na čísle 2.96, čili se stále pohybujeme okolo podobné hodnoty jako v minulých letech. Jako vždy několik kvalitních titulů nemůže vyvážit velkou řadu nepříliš povedených textovek a dalších hříček. Známku 5/10 či lepší si tentokrát odneslo jen 9 titulů, na druhou stranu jsme tu měli několik prvenství, ale o tom níže. Rok 1995 se vyznačoval častějším používáním (pseudo) 3D enginů a zařazováním dabingu.
Magic Island: Secret of Stones (1995)
Dračí Historie (1995)
Gravon: Real Virtuality (1995)
Vybrat hru roku bylo tentokrát složité, jelikož vhodných kandidátů bylo několik, ale nakonec zůstanu u subjektivních pocitů a zvolím Magic Island: Secret of Stones. Konečně RPGčko s pořádným vývojem postavy, navíc solidně propracované a dlouhé. Volím takto i proto, že hru moc hráčů nehrálo, což je škoda, a třeba tímto někoho motivuji.
Na opačném konci spektra se nachází Dračí Historie, kterou naopak zřejmě většina čtenářů zná. Adventura, jež oproti svým předchůdcům udělala bezpochyby krok vpřed hned v několika aspektech, přesto se nikdy nezařadila mezi mé oblíbené.
Hrou roku by mohl být třeba i Gravon: Real Virtuality, další titul, který téměř nikdo pořádně nehrál. Přitom je to první tuzemská opravdu-3D hra, navíc předchůdce oblíbené Operace Flashpoint (2001) a úspěšné série Arma.
Paranoia! (1995)
Rebel: Boj o Moc (1995)
Anatema: Legenda o Prekliatí (1995)
Paranoia! sice není úplně první tuzemská real-time strategie, ale je to první strategie "moderního typu". I přes problémy s ovládáním a inteligencí jednotek se jedná o zábavný titul. Další strategií, tentokráte tahovou, je Rebel: Boj o Moc, kterou můžeme hrát až v pěti hráčích. Anatema: Legenda o Prekliatí je kratší adventura, která mi také díky svému zajímavému pseudo-3D enginu sedla a příjemně překvapila.
Jurassic Park 2 (1995)
Twilight: Krajina Tieňov (1995)
Soumrak: Legenda Kouzelného Medailonu (1995)
Nejlepší osmibitovou hrou se stal Jurassic Park 2 pro Atari, v němž se snažíme přežít mezi dinosaury a proskákat zpět do bezpečí. V těsném závěsu se pak ocitla technicky a vizuálně působivá sci-fi point & click adventura Twilight: Krajina Tieňov pro ZX Spectrum.
Velmi zajímavou hrou jsou Bad Toys aneb první tuzemská FPS (střílečka z pohledu vlastních očí). Potěšila i milá "Dizzyovka" jménem Ovocníci a nezvyklá adventura složená z fotek Ramonovo Kouzlo.
Z dalších povedenějších her lze vypíchnout variaci na Boulder Dash jménem Falling Down, shoot 'em up Denniffia, odrážení koulí v Koules, lyžování ve Whipper-Snapper's Race, impresivní předělávku logické hry Fred na ZX Spectrum zabírající pouhých 5 kB, Amiga hříčku s letadýlky pro více hráčů Flyers a zpracování klasických her Space Invaders a Jay Minesweeper (hledání min).
Denniffia (1995)
Flyers (1995)
Mise Quadam (1995)
Return to Kyrandia (1995)
Mezi méně povedenými, ale výraznými hrami, se objevila sci-fi point & click adventura Mise Quadam, nedodělaný experiment s pokračováním slavné adventury Return to Kyrandiaa podařilo se objevit i původní televizní hru Videostop (1985). To už se ale dostáváme k dohnaným restům, kdy mezi nejlepší se zařadila textovka Das Adlernest (1989) a manažersko-strategická hra Manager Test (1990). Za zmínku stojí ještě prototyp Tajemství Oslího Ostrova 2, který vznikal v průběhu roku 1995 a autor David Spilka, jenž dokázal za 12 měsíců vytvořit neuvěřitelných 20 textovek, i když bohužel nepříliš dobrých.
Videostop (1985)
Manager Test (1990)
Tajemství Oslího Ostrova 2 (nevydáno)
V roce 2026 bude cílem dohrát všechny tuzemské hry vytvořené v roce 1996, což momentálně činí 73 titulů. Je mezi nimi solidní množství textovek pro DOS - jak jsem ale již zmiňoval na začátku, ty chci dohrávat chronologicky, takže začnu hezky od roku 1991 a uvidíme jak to půjde. Přeci jen budou zřejmě komplexnější než ty pro osmibity a na většinu z nich zatím není návod, takže hrozí záseky. A pak jsou tady samozřejmě resty, kterých je dohromady skoro 90, takže už teď je jasné, že ani tentokrát se na všechny nedostane.
Pro ročník 1996 to bude poprvé, kdy většina her bude pro DOS jelikož osmibitové platformy zažily strmý pád. Stále se objeví tituly pro Atari, ZX Spectrum, C64, Amigu a Atari ST, nebude jich ale mnoho. Resp. bude, jelikož stále dominují co se týče restů.
Při pohledu na seznam již netrpělivě vyhlížím další pořádné RPG Rytíři Grálu pro DOSa Ve Stínu Magie pro Amigu, těším se na DOS verzi Quadraxu, strategii Paranoia II, adventury Mutation of J. B., Shadow of the Devil a Swigridova Kletba. Hodně zvědavý jsem i na Amiga střílečku Testament a zvláštní hybrid žánrů Oil Empire. Zajímavá bude i bojovka Unlimited Warriors a možná i závody Turbo Speedway.
Vývojář: CyberAlliance (Zdeněk Pletka & Kamil Kutina & Roman Průcha)
Vydavatel: JRC
Vydáno 1995 pro Amiga
Žánr: Strategická hra
Počet hráčů: 1 - 5
Stav: Dokončeno
Rebel je tahová strategie, kterou sami autoři v manuálu přirovnávají k Battle Isle (1994). Ocitáme se v depresivním světě, kde lidé přestali věřit v dobro a řídili se jediným zákonem a to zákonem síly. Nejmocnějším vládcem se stal Zorgan, pán chaosu, a zbytek světa si rozdělilo pět nejlepších vojevůdců - rytíř Ison, nelidský Gurhan, kouzelník Nithor, odvážný Admon a zákeřný Gall. Ti všichni toužili po spojenectví se Zorganem, aby získali alespoň část jeho síly. Pán chaosu ale oznámil, že se hodlá spojit pouze s tím nejlepším, a tak se rozpoutal krvavý boj o moc.
K dispozici je buď kampaň pro jednoho hráče skládající se z osmi misí, nebo lze zvolit volnou hru, kdy proti sobě může hrát až pět hráčů, případně se některé strany ujme počítač. Zvolit si lze velikost mapy i počet měst. Vše se ovládá myší.
Hru distribuovalo na třech disketách JRC za 490 Kč a prodávána byla i CD32 verze za 790 Kč. Přikládán byl krátký manuál, který byl spojený s protipirátskou ochranou. Ta se objevovala jak při spuštění hry, tak i mezi misemi a bylo vždy nutné najít určený očíslovaný čtverec a správně zadat jeho barvu.
Zorgan, pán chaosu, ve své věži
Tohle neskončí dobře
Démonický pohled
Protipirátská ochrana
Menu
V kampani si na začátku musíme zvolit svého vojevůdce, rozdíly mezi nimi jsou však minimální. Každý má k dispozici 12 jednotek, kdy prvních pět je pro každého stejných, ty zbývající se liší hlavně vzhledem a statistiky mají velmi podobné.
Jednotky můžeme trénovat pouze ve městech, která jsou již buď na mapě, nebo můžeme stavět nová za 120 zlatých. Každé má tři úrovně - vesnice, hrad a město - a za 40 zlatých je můžeme vylepšovat, což má vliv jak na dostupné jednotky, tak na příjem (3 až 5 zlatých/kolo/město - nutno ale započíst i "základní příjem" 6 zlatých, takže např. s jednou vesnicí dostaneme 9 zlatých/kolo). Výcvik lze přerušit stiskem obou tlačítek myši nad městem a vybráním volby "zrušit".
U jednotek rozlišujeme pohyblivost (kolik akčních bodů mají na kolo), útok, životy, dobu potřebnou na tréning a jejich cenu. Dělit je můžeme na normální, magické (mnich, čaroděj) a speciální (zedník, katapult). Zatímco zedník může vytvářet stavby jako jsou zdi (blokují pohyb nepřátel), pevnosti (zvyšují obranu jednotky), zlaté doly (zvyšují příjem, ale lze je stavět jen na předem daných nalezištích zlata) či nová města, katapult je dokáže naopak zničit (ale jen pokud na nich není žádná jednotka, což je poměrně zvláštní).
Mnich se pak může naučit maximálně první tři kouzla, čaroděj jich zvládne všech sedm. Oba mají omezené zásoby many, která se sice doplňuje, ale poměrně pomalu. Z kouzel tu najdeme ohnivou střelu (základní útočné), magickou střelu (silnější verze za více many), otrávený oblak (plošné kouzlo na 2x2 políčka), ohnivý déšť (silnější plošné), rychlost (zvýší pohyblivost dané jednotky), léčení a vyvolání démona, který je velmi silný, nicméně vydrží jen jedno kolo a při vyvolávání může čaroděje zabít.
Ne všechna kouzla jsou ale dostupná od začátku - záleží totiž ještě na hodnosti jednotek, které se zvyšují s každým vyhraným soubojem. Mnich tak má na začátku pouze ohnivou střelu a až po dvojitém povýšení se dostane ke všem třem kouzlům. Pro nemagické jednotky se zvyšuje útok.
Výběr postavy
Každá mise má brífink
Začátek hry
První mise je primitivní
Každá z osmi misí má určitý úkol, např. získat území, zničit pevnost, zastavit postupující vojsko či osvobodit vězněného mudrce, ve finále jde ale stejně vždy o to zničit všechny (většinu) nepřátelských jednotek a obsadit všechna města. To se děje jednoduše tak, že na ně vkročíme se svojí jednotkou a pokud není bráněno, tak ho předěláme na svoje. Ve většině případů se tam ale nachází jedna až čtyři nepřátelské jednotky, které nejprve musíme přemoci, přičemž město poskytuje bonus k obraně, čili útočníci jsou vždy v nevýhodě. Toto se stává jednou ze základních taktik - vždy je lepší krýt se ve městě či v pevnosti a odrážet útoky.
Souboje probíhají automaticky a není tu žádná speciální obrazovka - prostě se spustí jednoduché animace jednotek, porovnají se jejich statistiky a roli hraje i náhoda. Výsledkem může být zničení buď jedné či obou jednotek. Výhodu mají mnich a čaroděj, kteří mohou nejprve z dálky seslat kouzla a po vypotřebování many ještě zaútočit "na blízko". Kouzlení je ale bohužel zdlouhavé, jelikož často je k dispozici pouze první kouzlo, které způsobuje malé poškození a zároveň stojí málo many, takže lze vykouzlit několikrát.
Zedník umí postavit čtyři stavby
Probíhající souboj
Žoldák nabízí své služby
Graf síly armády
Svoje kolo ukončíme kliknutím na obrázek vojevůdce v levém horním rohu. V horní liště jsou pak vedle něho ještě ikonky s ukazatelem hodnosti vybrané jednotky, disketa pro ukládání a nahrávání pozic, informace s grafy (stavy vojsk, peněz a smluv), tlačítko pro vybrání další jednotky a vlaječka pro otevření okna s diplomacií, což je další klíčová možnost. Lze totiž uzavřít dočasné příměří, ale vždy jen s jedním protivníkem. Musíme navrhnout dobu a také částku, kterou jsme ochotni zaplatit. Druhá strana pak může přijmout či odmítnout naší nabídku. Přehled smluv vidíme v pravém horním rohu, kde jsou erby jednotlivých stran. Diplomacie se dá úspěšně zneužít v náš prospěch, ale v některých misích jsou aliance již předem dané, což je činí daleko těžší.
Dále zde vidíme počet zbývajících kroků označené jednotky, její životy, manu a stav konta daného vojevůdce. Během souboje se ukazatel many vymění za ukazatel životů druhé jednotky.
Do taktiky se promítá i typ terénu, kdy přesun po louce stojí jeden akční bod, přes les/kopce dva a přes hory dokonce čtyři. Vodu pak nelze překročit vůbec. Jednotky se vždy snaží jít nejkratší cestou k cíli, takže je občas vhodné manuálně tyto obtížné terény obcházet. Pathfinding je bohužel špatný a v některých situacích nejsou jednotky schopny projít přes úzká místa, takže je opět nutné navigovat ručně po menších krocích.
Krabice hry; Zdroj: Z. Pletka
Krabice hry, zadní strana; Zdroj: Z. Pletka
Nepřítel je naprosto dokonale obklíčen
Zahlcení nepřátelskými mágy
Prohra
Inteligence protivníků je asi největší slabina hry, jelikož se chovají náhodně a iracionálně. Nelze předvídat jejich kroky, protože občas jen nečinně přihlížejí, jindy začnou vysílat jednotky na náhodné místo. Ve většině misí mají na začátku drtivou převahu a kdyby chtěli, tak nás během pár kol zničí. Častým scénářem tedy je, že musíme na začátku přežít a poté postupně získávat převahu.
Nepřátelské tahy jsou neuvěřitelně zdlouhavé a často jsou jednotky nesmyslně posouvány jen o jedno políčko. Stejně zdlouhavé jsou závěry misí, kdy už je jasné, že vyhrajeme, ale stejně musíme naší zkázu dokončit.
Špatný je i balanc obtížnosti, kdy hlavně šestá mise byla neuvěřitelně těžká a dohrál jsem ji až po několika hodinách a desítkách pokusů a to pouze s neustálým ukládáním a nahráváním po sebemenší chybě. Důvodem zřejmě je, že mise se z části náhodně generují a já měl smůlu na velmi nevýhodné počáteční rozestavění, ostatní mise byly ve srovnání s touto výrazně jednodušší.
Pomohly mi i náhodné události, kdy občas uslyšíme zachechtání a daná strana získá náhodný bonus zlaťáků, což je obrovská výhoda, jelikož právě stav pokladnice je klíčový. Svoje služby může nabídnout žoldák, který se za 20 zlatých zapojí do bojů. Najdeme tu i český dabing s hláškami jako "výroba", "smlouva" či "vyhrál jsi" a slušnou hudbu.
Ke hře jsem vytvořil video ukazující začátek a závěr hry.
Sesílání plošného kouzla
Tohle bude těžké vymýtit
První recenze se objevila v časopisu Level 11 z prosince 1995. Rebel byl označen jako "první slušná komerční česká hra". Kritická slova zazněla ohledně protipirátské ochrany, kdy se stačí jednou splést a hra nedovolí pokračovat. Shrnutí bylo: "Dobrá česká hra, dobře naprogramovaná, dobře nakreslená, dobře vymyšlená. Co víc byste chtěli? Je jasné, že hodnocení ani nemůže být jiné než dobré" a hra si opravdu odnesla slovní hodnocení "dobrá".
V časopisu Amiga Review 13 z února 1996 hra získala 70 %. Autor pochválil "perfektní grafiku", plynulý scrolling, hudbu a zvuky. Postěžoval si taktéž na protipirátskou ochranu a nesedící barvy (fialová v manuálu, modrá ve hře) a padlo přirovnání ke hře Death Or Glory: Das Erbe Von Morgan (1994).
V časopisu Excalibur 53 z dubna 1996 dostal Rebel hodnocení 76 %. I tady byla kritizována protipirátská ochrana a padla zajímavá zmínka o tom, že hra byla původně distribuována s chybným manuálem s přeházenými čísly stran, což hráčům překonání ochrany dost zkomplikovalo. Negativně bylo přijato i grafické zpracování, které "není hodno Amigy 1200" a dabing s přemírou ozvěny. Pochválena byla hratelnost a hudba. Shrnutí bylo: "Rebel nedosahuje celkové kvality svých zahraničních předchůdců, nicméně zábava je to hlavní a tady ji najdete."
Jeden z autorů, Z. Pletka, pokračoval ve vývoji her a v roce 2001 představil online strategickou hru Dark Elf, která se hraje ve webovém prohlížeči. V roce 2010 pak vznikla podobná online strategie jménem Pán Hradu.
Technické okénko:
V emulátoru byly problémy s ukládáním pozic při instalaci hry na HDD (chyba "disketa je plná"), což by z hlediska rychlosti bylo samozřejmě lepší. Musel jsem tedy zvolit variantu pouštění hry z disket. Abych se vyhnul jejich neustálému přehazování, tak jsem v emulátoru aktivoval všechny čtyři floppy drives a namountoval do nich tři diskety se hrou. Čtvrtá byla naformátovaná disketa pro ukládání, která se musí jmenovat "Save.adf". Bohužel hra v emulátoru padá, takže je vhodné během misí neustále svůj postup ukládat. Na originální Amize tyto problémy nejsou.
Výběr z kouzel
Trénování jednotek
Po pravé straně je samotný Zorgan
Osmá mise je poslední
Vítězství!
Verdikt: Zajímavá tahová strategie, jejíž největší slabinou je inteligence počítačových protivníků. Kvůli částečně náhodnému generování map se s trochou smůly může v kampani objevit i extrémně těžká mise, kterou téměř nejde dohrát, což je přesně to, co se mi stalo. Hra v emulátoru navíc padá, což v součtu zavinilo, že jsem Rebela na několik týdnů odložil a jen s nechutí se k němu vracel, nicméně na původním hardwaru je vše v pořádku, takže toto negativum nepromítám do závěrečného hodnocení.
Další arkádová hra od Jana Hubičky (Xonix (1991)) pro jednoho až pět hráčů. Zlé "Koules" vyčerpaly všechny zdroje své domovské planety, a tak jejich císař "Dark Applepolisher" vyslal komanda obsadit Zemi. Pozemšťanům nezbývalo nic jiného, než vyslat své nejlepší bojovníky a bránit se. Tyto jednotky byly přitom zmutovány ve speciální tvory složené pouze z trupu a očí, což jim dovolí operovat v nepřátelských řadách.
Naším cílem bude ovládat jednoho takového kulatého bojovníka a odpinknout všechny Koules mimo aktuální sektor, tzn. na okraje obrazovky.
Texty se zobrazují ve stylu Star Wars
Začátek hry
Modrý a zelený dezertér
Černé díry zničí vše co se jich dotkne
V menu si lze zvolit způsob ovládání pro každého hráče, kdy je k dispozici klávesnice (vlastní ovládací klávesy, stačí čtyři směry), joystick či myš. Pomocí "P" lze hru zapauzovat. Zvolit se dá i obtížnost mezi very easy, easy, medium, hard, nightmare, a mód kooperace (hráči spolupracují a mají 5 životů), nebo deathmatch (hráči proti sobě a jen jeden život).
Hra má celkem 100 úrovní, kdy každá se dá s trochou štěstí dohrát do minuty, ve skutečnosti se ale často protáhnou a hráč bude často umírat. Za odstrkování nepřátel získáváme body do skóre a pokud nám dojde pět životů, tak se poslední úroveň restartuje, což nás stojí 100 bodů.
Obtížnost se postupně zvyšuje a jsou představovány nové prvky:
Dezertéři - zelení nám při kontaktu zvyšují akceleraci, modří přidávají více váhy pro snadnější odražení nepřátel.
B-ball - velká zelená koule, kterou jen tak neodrazíme. Je nutné si výrazně vylepšit postavu pomocí dezertérů nebo využít jinou taktiku.
Black Holes (černé díry - ve skutečnosti jsou červené) - cokoliv se jich dotkne, tak se zničí. Nepřátelé je nevidí, tak je možné je do nich nalákat. Nedají se nijak zničit.
Magnetic Holes (magnetické díry - zelené) - působí na nás jako magnet, což je velmi nepříjemné kvůli ztrátě kontroly nad naším pohybem. Dají se zničit nárazem.
Spitting - spíše než plivání jde o "zaháčkování", kdy si nás mohou nepřátelé přivázat na provaz a tahat nás do určitého směru. Takto se na nás může navěsit hned několik nepřátel, načež skoro nemůžeme svůj pohyb ovlivňovat dokud je nezničíme.
Thieves - zloději ze Subway squads - při doteku nám kradou body ze skóre
Surface - při doteku vrací co ukradli zloději (?)
Special chip - speciální čip krade energii druhých (?)
Inspektoři - velice nepříjemní, sice se nehýbou, ale nemůžeme s nimi přímo pohybovat. Je nutné je odstrčit pomocí jiného nepřítele.
Lunatics - šílenci nakažení virusem se nás na chvíli zmocní a třepou s námi na všechny strany, takže nás často hodí přímo do černé díry.
Postupně jsou představovány nové prvky
Velká zelená koule je "B-Ball"
Nepřátelé získali schopnost se "přilepit"
Začíná to být těžké
Pokud během úrovně zemřeme, tak o všechna dosavadní vylepšení postavy přijdeme. Nepřátelé se objevují postupně a jejich generování je zčásti náhodné, takže občas je úroveň lehčí, jindy téměř neřešitelná. Velmi často se stává, že na obrazovce je poslední nepřítel, ale během jeho likvidace se v poslední vteřině objeví další Koules následovaný hned svými kolegy, načež se jasné vítězství mění v prohru. Dynamika je opravdu velká a v mžiku může být všechno jinak, což přináší jak velkou frustraci, tak pocit triumfu.
Od úrovně 50 začíná obtížnost stoupat a od 80 už jde opravdu do tuhého a pro dokončení je třeba i dost štěstí. V poslední úrovni nás pak čeká samotný Dark Applepolisher, což je velké jablko, jehož se nemůžeme ani dotknout, jelikož nás okamžitě odpálí na kraj obrazovky, takže je nutné na něj odrážet nepřátele.
V závěrečném textu je zmínka o Koules 2, to ovšem nikdy nevzniklo.
Technické okénko:
Zprovoznění nebylo opět úplně jednoduché. Hra běží např. ve VirtualBoxu s Ubuntu 4.10. Z domovské stránky je nutné stáhnout si verzi pro "X Windows/elf" spolu se zvuky, zabalit do jednoho .ISO souboru a přidat jako jednotku IDE primary slave. V terminálu v Ubuntu pak zadáme tyto příkazy, přičemž je nutné zvolit specifický adresář aby fungovala hudba:
